Dobrý podvečer, dnes je středa 21.8.2019
svátek slaví Johana,
zítra Bohuslav
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

Jarmila, která v posledních deseti letech zastává úřad starostky Čelechovic na Hané, a Ivo, jenž úspěšně vede celorepublikově vyhlášenou rodinnou firmu. Na první pohled se jedná o spokojený pár, který si byl souzen. Obrovské pracovní vytížení, k tomu tři děti a dům a manželé Stawaritschovi nemají společného času nazbyt. Proto ten společně strávený je obzvlášť vzácný. I z tohoto důvodu bylo docela obtížné dát regionálně známou dvojici dohromady k jednomu stolu. Nakonec se vše dobré podařilo a vznikl tak druhý rodinný dvojrozhovor v rámci našeho projektu „MILUJEME VEČERNÍK“. A že si bylo o čem povídat... „Chodili jsme spolu čtyři roky. Pak Jarka otěhotněla a nezbývalo nic jiného, než si ji vzít,“ vzpomíná s úsměvem na rané počátky Ivo Stawaritsch. S čím se dál manželská dvojice v rámci nového seriálu, který jsme odstartovali v předchozím vydání, kdy byla vyzpovídána dceru s tatínkem Peškových, svěřila?

* Navenek působíte jako spokojený pár. Máte na sebe vůbec vzhledem k vaší vysoké pracovní vytíženosti dostatek času?

Ivo: „Vidíme se každý den až večer... Já přijíždím okolo osmnácté, ale spíše devatenácté hodiny. Manželka někdy i později. Takže se scházíme u večeře, kde si máme možnost popovídat. Já navíc pracuji i v sobotu, protože máme hodně zakázek. Naštěstí mě práce pořád ještě baví a chodím tam rád.“

Jarmila: „Já s tím mohu jen souhlasit, vytížení jsme opravdu hodně. Musíme si tak čas dobře organizovat, abychom mohli co nejvíce volného času trávit spolu. Případně s kamarády a hlavně rodinou. Ta je na prvním místě. Zkrátka se společně strávený čas snažíme nějak smysluplně využít.“

* Manžel zmínil, že ho práce pořád ještě baví. Jak je to s vámi, Jarmilo?

(smích) „Manželova kovařina je jeho velký koníček nebo skoro kůň. Za sebe mohu říci, že práce s lidmi je náročná a někdy opravdu vyčerpávající. Přesto všechno mě to pořád baví. Myslím si, že starostování není práce jako taková, ale spíše poslání. V začátcích mi bylo po předchozí práci v lékárně smutno, protože jsem ji měla ráda. S postupem doby a získáním zkušeností, to přešlo. Občas nadávám, někdy hodně, ale pořád mě to baví. Jinak bych to dělat nemohla!“

* Žena starostka, muž kovář. Obě povolání vyžadují sílu osobnosti a určité vůdcovství, jak to ale máte doma, kdo velí v rodině?

Ivo: (potutelný úsměv) „Kolikrát mám svůj názor, ale po vzájemné dohodě se trochu změní... Někdy má hlavní slovo Jarka, někdy já. Většinou se ale podřídím. Na zásadních věcech se ale shodnout dokážeme.“

Jarmila: „No, já bych ani neřekla, že velím obci a už vůbec ne rodině... Vždycky tvrdím, že hlavou naší rodiny je tatínek. Dovolím si ale podotknout, trošku potichu, že já jsem ten krk, který tou hlavou otáčí.“ (smích)

* Ivo, nezhoršilo se to od Jarčina nástupu na funkci starostky?

„Jsme spolu třicet let a známe se opravdu dobře. Já jsem nijak nepocítil, že by se Jarka nějak změnila.“

* Máte tři děti, dvě dospělé a třetí už téměř. Jste spokojení s tím, jak jste je vychovali?

Jarmila a Ivo jednohlasně: „Máme z nich radost! S dcerami nebyly žádné problémy. Učily a učí se všechny výborně. Navíc máme již tři týdny první vnučku, takže jsme babička s dědečkem. Ne nadarmo se ale říká, malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. Bez těch dětí by ale byl život poloviční, nebyl by naplněný.“

* Jarmilo, manžel jezdí na spoustu víkendových akcí spojených s kovařinou. Vy ho prý doprovázíte...

„Ano, a ráda. Já se svým způsobem považuji za kovářku, i když kladivo pořádně držet neumím. Máme ale mezi kováři spoustu přátel, je to jedna velká kovářská rodina. Je mi mezi těmi lidmi moc dobře. Jsem moc ráda, že můžu s Ivošem jezdit. A není to jen o mně, od malička s námi jezdily i holky. Zkrátka celá rodina.“

* Ivo, jste rád, když vás doprovází váš harém?

„Pro nás je to svým způsobem dovolená. I když tam jezdím pracovat, něco předvést, tak si to užíváme. Jsme všichni pohromadě, navíc s přáteli. Beru to po náročné práci jako skvělý relax a odpočinek.“

* Jaká je pro vás ideální dovolená?

Ivo: „Sednout na kolo a jezdit. Tedy v létě. V zimě zase na běžky. Jezdíme na jeden týden s celou rodinou v létě a pak v zimě. Třeba na hory jezdíme dvacet let s partou pěti dalších rodin. Ideální dovolená pro mě není ležet u vody, ale prožít ji aktivně.“

Jarmila: „Já zase až tolik aktivity na dovolené nepotřebuji. Hory jsou parádní. Letní dovolenou si ale dovedu představit, že bych se válela u vody s knížkou. Vždycky se ale domluvíme na nějakém kompromisu. Čtrnáct dní bych se ale válet taky nedokázala. V klidu moc být neumíme, Ivoš musí odpočívat opravdu aktivně.“

* Máte pro mnohé příhodné bydliště. Domeček vám stojí hned vedle hospody...

Ivo: (rozesměje se) „Já když už jdu do hospody, tak vypiju svá dvě piva a hotovo. Nechodím každý den, stavím se v pátek. Vysedávání v hospodě pro mě není.“

Jarmila: „Já si ráda posedím v létě na zahrádce. Do hospody nemám čas chodit a možná ani chuť, protože jsem napravený kuřák a vadí mi zakouřené prostředí. Raději posedím u lahvinky vínka s kamarády.“

* Jste spolu třicet let, což je vcelku výkon na dnešní dobu. Prozradíte čtenářům recept?

Ivo: „My jsme spolu chodili takřka čtyři roky, než jsme se spolu vzali. Pak Jarka otěhotněla a nezbývalo mi tedy nic jiného, než si ji vzít... (smích) Jsme spolu tedy více než třicet let, sedmadvacet s papírem.“

Jarmila: „Já to ani tak neberu, letí to strašně, ale rozumíme si a jsme spolu šťastní.“

* Ani jeden nejste rodák z Kaple, považujete se tedy za Kapláky?

Ivo: „Rozhodně, žiju zde od vojny. Mám tu spoustu kamarádů. V Kostelci jsem se narodil, mám tam kovárnu, ale cítím se jako Kaplák.“

Jarmila: „Já jsem tu bydlela od osmi let. Takže ano, jsem Kaplák.“

* Oba máte rádi sport a aktivní život. Co považujete za váš největší sportovní výkon?

Ivo: „Několikrát už jsem vyjel na kole na Praděd, zdolal jsem na kole i Ještěd. Vyjel jsem i Dlouhé Stráně. Neskutečný zážitek pro mě bylo i lyžování na ledovci.“

Jarmila: „Já zase až takový sportovec nejsem. Rekreačně sportovat mě baví, ale ne tak, aby mě to úplně odvařilo. Za svůj největší sportovní výkon považuji, že jsem vylezla na Kriváň. Hrábla jsem si přitom na dno.“ (úsměv)

* Jarmilo, jste známá jako milovník zvířat. Kolik jich máte v současnosti?

„Zvířátka ráda mám, to se ví všeobecně. Měli jsme pejska třináct let, když umřel, tak už jsme dalšího nechtěli... Pomalu jsme s nejmladší dcerkou zpracovávali tatínka na kočičku. Jenže pak se objevila Sisi, zřejmě kříženec labradora. Před vánočními svátky se motala okolo obecního úřadu a při prvním pohledu jsme se do sebe zamilovali. Neměla jsem pak už srdce dát ji do útulku. Dcera má už spoustu let čivavu, takže máme dva pejsky. Měli jsme morčata, pískomily, křečky, králíčka, želvu, ale neměli jsme třeba hada... (úsměv) Rozhodně bych ale nemohla mít doma pavouky!“

* Ivo, vy nemáte rád kočky, že vás museli zpracovávat?

(smích) „Nakonec mě stejně zpracovali... My jsme měli v Kostelci vždycky psy. Ke kočkám jsem tak nikdy vztah neměl.“  

* Jarmilo, dokázala byste se uživit v manželově firmě?

„Jako manažerka určitě. Vyřizování, obstarávání zakázek, to by mi šlo. Co se týká fyzické práce a kovařiny jako takové, tak to určitě ne! Kovařinu mám ráda, vyzkoušela jsem si vykovat podkovičku nebo hřebík. Manžel mi ale musel hodně pomáhat.“

* Ivo, dokázal byste si představit, že budete naopak starostou?

„Moc ne. Nejsem rázný člověk, který by dokázal někoho odmítnout. Jsem spíše takový lidumil, vždycky se snažím nějakým způsobem vyhovět. To bohužel v téhle profesi asi nejde.“

* Manželka říká, že se jí kovařina líbí. Má talent, nebo by jí to nešlo?

Ivo: (úsměv) „Asi by se neuživila.“

Jarmila: „Přiznávám, nejsem technicky zdatná.“

* Taháte si práci domů?

Jarmila: „Manžel je ve výboru kovářského společenství, dělá tam pokladníka. Jsou večery, kdy opravdu úřadujeme. Každý ale v jiné místnosti.“ (úsměv)

Ivo: „Podnikání obnáší i spoustu administrativy. Kolikrát přijedu z kovárny a úřaduju doma.“

* Nejmladší dcera ještě studuje, máte čas se jí věnovat?

Jarmila: „Terezka snad už má nejhorší za sebou. Období, kdy se učila číst, psát a počítat jsme zvládli. Za těch deset let mého starostování se z roztomilého dítka vyklubala pubertální slečna, na kterou už není potřeba tolik dohlížet, co se týče učení. Svým způsobem už se postará o sebe sama.“

Ivo: „Kontrola ale samozřejmě musí být. Naštěstí se dobře učí, takže je to bez problémů. Zatím...“

* Platí u vás rčení, že kovářova kobyla chodí bosa?

Ivo: „Jarka mi pořád vyčítá, že všude po okolí dělám ploty a my žádný nemáme...“

Jarmila: (skáče do řeči) „To není pravda!“

Ivo: „Už ale pomalu přichází čas, kdy ten kovaný plot budeme mít.“

Jarmila: „Já ale po kovaném plotu vůbec netoužím. Mnohem raději budu, když budeme moci být více spolu. Když se ohlédnu za těmi posledními deseti lety, připadá mi to jako rok dva. Strašně to letí.“

* Máte jako pár nějaký nesplněný sen?

Jarmila: „Myslím, že ani ne. Vždycky jsem se chtěla podívat do Egypta a to jsme si splnili. Jinak ani o ničem nevím. Řekla bych, že jediný nesplněný sen našeho tatínka je, že nemá pokračovatele rodu v podobě kováře.“

Ivo: „Toužili jsme po nějaké chatičce nebo chaloupce, kde bychom mohli trávit volný čas a to se nám splnilo. Ohledně toho pokračovatele rodu doufám, že budeme mít vnuka.“

Jarmila: „K tomu pokračovateli rodu, Terezka má k řemeslu vztah. Vybrala si obor zlatnictví a design šperků na umělecké průmyslovce.“

Ivo: „Navíc na té škole jsou i kováři, třeba si nějakého šikovného najde.“ (smích)

* Znamená to, že případný partner nejmladší dcery projde zatěžkávací zkouškou?

Ivo: (s úsměvem) „U prostřední dcery jsem jejího partnera vyzkoušel a s kladivem obstál. Věřím ale, že si Terezka žádného nešiku nevybere.“

* Zmínili jste chatičku, máte vůbec čas tam jezdit?

Ivo: „Vyrážíme vždy sobotu po obědě a v neděli odpoledne se vracíme.“

Jarmila: „Když má člověk toho času méně, dovede s ním nohem lépe zacházet. Víc si ty chvilky užít.“

* Jste poměrně mladí, cítíte se být dědečkem a babičkou?

Jarmila: „Někteří si ze mě utahují a říkají mi stařenko. Já jsem pyšná na to, že jsem babička. Cítím se mladou babičkou a chci si to užít. Vůbec s tím nemám problém. Rozhodně ale nebudu chodit v šátku a s hůlkou.“

Ivo: „Já jsem taky šťastným dědečkem, i když se cítím mladý. Pokud ujedu něco na kole, tak jsem pořád junák. Příští rok mám padesát, takže už zase takový mladík nejsem. Například můj tatínek měl první vnouče ve dvaačtyřiceti, to byl mladý děda.“

Total Comments

  • Memoriál Otmara Malečka
  • Nezamyslice
  • Sportovní hry
  • Basic
  • Zámek Čechy pod Kosířem
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

JAK JSTE V LETNÍM OBDOBÍ SPOKOJENI S RESTAURAČNÍMI SLUŽBAMI?

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2018 tv pohoda banner

Barometr

Zájem o Večerník.

Přestože zprvu nepřálo našim výjezdům na koupaliště počasí, poslední dvě soboty jsme se vyřádili dosyta. A k našemu velkému potěšení se návštěvníci areálů v Laškově a naposledy i ve Stražisku náramně bavili, navíc si odnesli i hodnotné ceny. Tento víkend pokračujeme v Otaslavicích, tak přijďte!

Hledané osoby.

Hned dva lidé se v uplynulém týdnu zaměrně i nezáměrně ztratili. Zatímco v Horním Štěpánově postrádají čtyřiasedmdesátiletého seniora, z olomoucké nemocnice utekla patnáctiletá Prostějovanka romského původu, která je navíc v rizikovém těhotenství. Policisté se prostě v létě nenudí...

Total Comments

Osobnost týdne

DAVID KIRNER
33 kirner
Devatenáctiletý mladík z Určic se po maturitě na reálném gymnáziu v Prostějově rozhdol vyrazit na svém kole na „vélet“. Na cestě nakonec strávil celých 58 dní a našlapal neuvěřitelných 4 664 kilometrů.

Total Comments

Číslo týdne

5
Teprve po pěti měsících obdržela obhájkyně odsouzeného Radima Žondry písemnou verzi rozsudku a okamžitě se proti němu odvolala. Jak známo, ten byl už letos v březnu usvědčen a odsouzen k osmi letům vězení...

Total Comments

Výrok týdne

„OBJEVILI SE LONI NA PODZIM. A OD TÉ DOBY JSME TU MĚLI DERATIZÁTORA TŘIKRÁT“

Prodavačka z obchodu ve Ptení, který byl v uplynulém týdnu na dva dny uzavřen, přiznala, že návštěva hlodavců už nějaký ten čas trvá...

Total Comments