Dobré odpoledne, dnes je středa 15.7.2020
svátek slaví Jindřich,
zítra Luboš
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

Stále více oblíbenější seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku píše v dnešním vydání závěrečný letošní díl. A jelikož končit se má příjemně, zařadili jsme tentokrát mimořádné klání z události, které v současnosti hýbe celým světem. Ano, zaměřili jsme se na blížící se svátky, konkrétně pak vánoční trhy. Procházka centrálním náměstím města tak vytvořila dvaadvacáté pokračování, jež tedy vybočilo z tradičního střídání daného harmonogramu.

Jak je totiž známo, celý monitoring kolem gurmánství je rozdělen na dvě samostatné, vedle sebe probíhající části. Díváme se „na zoubek“ nejen regionálním restauracím, ale chceme uspokojit i ty z vás, kteří si raději zajdou spíše na pivo než na večeři do komfortnější restaurace. A mezitím pro vás čas od času připravíme nějaké to překvapení v podobě návštěvy pizzerie, vegetariánské restaurace, monitoringu Hanáckých slavností a tentokrát tedy Vánočního jarmarku v Prostějově.
Současně již potřetí odkrýváme karty avizovaných bonusů v podobě soutěže mezi čtenáři, jejíž první vyhodnocení společně s dalšími novinkami najdete po dohodě dohodě s obchodními partnery až na přelomu ledna a února. Nadále však můžete hlasovat o své nejoblíbenější místo k posezení.
Kdo by chtěl znát hodnotitele, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají nejen potřebné informace, ale i dříve zveřejněné díly.
Teď už se ale pojďme podívat na to, co jsme pro vás dnes připravili...

Neklamnou známkou toho, že se blíží zima, je v posledních letech v Prostějově bez ohledu na teploměr kluziště, které v posledních letech v tomto období vyroste na ploše před muzeem. Když k tomu přidáme tradiční stánky postavené na náměstí T. G. Masaryka, máme prý atmosféru pomalu jako ve Vídni. Skutečně? O tom se byl Večerník přesvědčit na vlastní chuťové buňky. Pokusíme se vyhodnotit sortiment nabízený na vánočních trzích, a protože naší příjemnou zálibou jsou jídlo a nápoje, zaměříme se především na ně.
Pro lepší orientaci si rozdělíme náměstí na dvě části - prostor od radnice po kluziště, kterou starší generace nazývá „kuželnou“, a na plochu, která vznikla při poslední úpravě náměstí před obchodním domem, resp. muzeem. Ta slouží k pořádání akcí, jež mají za cíl přinést obyvatelům města (a okolí) obveselení všeho druhu. V současné době jí dominuje zmíněná ledová plocha.
Na cestu se vydáváme od radnice a nejprve provedeme, jak říkají vojáci, rekognoskaci terénu. U vojáků následuje průzkum bojem, ten v našem podání představovalo ochutnávání...

..........................................................................
Jako dvaadvacátý přišel na řadu podnik s názvem:
PROSTĚJOVSKÉ VÁNOČNÍ TRHY


Vánoce na „kuželně“
V tomto prostoru se nachází, pokud jsme dobře počítali, celkem osmadvacet stánků. Přesně polovina z nich láká kolemjdoucí na občerstvení, v němž dominuje vánoční punč, na který se můžete zastavit u deseti prodejců. Bylo by příliš jednoduché odbýt celou velkou škálu různých variant tohoto oblíbeného vánočního nápoje jediným výrazem, neboť jsme nalezli punč námořnický, čertovský, kubánský, švédský, finský, francouzský, moravský, dánský kávový, malibu, whisky punč, cherry punč a dětský, ale také řidičský bez alkoholu.
Ovšem nejen punčem živ je člověk na vánočním trhu. Stánků, které vás lákají na něco jiného, není sice mnoho, ale jejich nabídka je velmi poutavá. První místo s odlišným sortimentem naleznete již na začátku cesty po levé straně. Za nápisem Trdelníky se skrývá v tuzemsku znovu objevená pochoutka z kynutého těsta, původem z rumunského Solnohradska, odkud se rozšířila do světa. Můžete si vybrat, jestli si dáte trdelník vanilkový, skořicový, kokosový, ořechový, kakaový nebo perníkový, každý z nich za jednotnou cenu 50 korun. Jen o pár kroků dál, před stánkem firmy pyšnící se již v názvu nápisem „Založeno v roce 2016“, když vás k zastavení donutí vůně linoucí se z uzenářských výrobků, se ocitnete ve složité situaci - tedy pokud nejste právě zavilí vegetariáni. Co zvolit ze široké škály lákavých masových a uzenářských pochoutek? Dát přednost uzeným masům, klobásám, lákavé uzené slanině, kotlíkovému guláši či avizovaným zabijačkovým specialitám? Dilema jsme vyřešili elegantně: za 39 korun jsme si zakoupili „veselý tácek“, na který nám paní prodavačka nakrájela kousek od několika různých uzenin, jakousi degustační porci, ze které můžete uždibovat cestou k dalšímu punči a vrátit se pro ten druh, který vám zachutnal natolik, že jste se rozhodli koupit si jej domů. „Veselý tácek“ je příjemnou změnou oproti záplavě výrobků s přívlastkem „jako od babičky“ nebo „chytrý“, na kteréžto označení začíná být společnost alergická.
Na protější straně ulice vás může zaujmout nápis „Koření od tetiny“ s nepřebernou škálou koření a vůní. Nahlédnete sem a najednou vidíte, co všechno vám v kuchyni chybí a co nezbytně potřebujete, a to přesto, že jste o takovém koření nikdy neslyšeli. Za stánkem s kořením můžeme odbočit doprava na krátkou spojnici k lékárně. Nacházejí se zde dva stánky, nás zaujal především ten druhý, před kterým kromě dvou stolků stojí plastová kráva, přesně taková, která stávala před mléčnými automaty, ještě před tím, než je konkurence svojí kampaní odrovnala. Tento stánek je velmi populární především u dětí v kočárcích, které zde vyžadují zastavení, nikoliv kvůli jeho nabídce, ale právě kvůli krávě. Na koho jiného si může takový malý človíček, který ještě neumí mluvit, s chutí zabučet? A maminky při té příležitosti u stánku nakoupí. I zde se vám budou sbíhat sliny při pohledu na nabízený sortiment. Najdete zde uzeniny, sýry a mléčné výrobky nebo med a výrobky z medu ze Zlaté farmy, nakládanou zeleninu a také frgály. Paní prodavačka je navíc velmi komunikativní, což jejímu obchodu určitě prospívá.
Cestou zpátky na hlavní „vánoční ulici“ budete vystaveni útoku intenzivní vůně opékaných klobás hned u prvního stánku za odbočkou. Na roštech leží v řadách vyrovnané pořádné klobásy - a voní tak, že je lepší obětovat večeři doma než tuto voňavou klobásu. Kdo by přesto odolal, bude bojovat s nabídkou dalšího sortimentu z grilu: žebírky, krkovicí, bůčkem nebo cigárem. A ten, kdo dosud chuťovým buňkám vydržel a nenakoupil ani u uzenářů, ani u krávy a pohrdl trdelníkem i klobásami, ocitá se u dalších lákadel, které představují obrovské langoše velikosti XXL za 50 korun nebo bramboráky či grilovaný oštěpek u stejného stánku, guláš, tortilla nebo gruzínské pirohy.
Lehce unaveni a vydatně občerstveni se blížíme ke konci „vánoční ulice“. Ještě by neměl naší pozornosti uniknout stánek, který sice nenabízí jiné občerstvení než tři druhy punče, ale jedná se o punč, který, jak praví slogan na stánku, „zahřeje dvakrát“, jednou při jeho konzumaci a podruhé, když si na tabuli přečtete, kam všude již prostějovský Rotary Klub předal tržbu za zdejší punč. Výrobu punče a náklady na pořízení surovin má na starost každý den jiná rodina členů klubu a celá tržba putuje na charitativní účely - a pokud je potřeba něco přidat, členové Rotary Klubu se i o to postarají.
Vánoce před muzeem...
Opouštíme „vánoční ulici“ a ocitáme se na osvětleném „vánočním náměstí“. Tomu dominuje umělé kluziště s ruchem, který k němu patří a který známe z bruslení na zimním stadionu. Nás ale v tuto chvíli zajímá, co je možné koupit ve stáncích v bezprostřední blízkosti kluziště a podél západní strany obchodního domu.
Na tomto místě naleznete šest stánků s punčem a po jednom stánku s trdelníky a se širokým sortimentem sýrů. Dominantním je „megastánek“ se sněhulákem, o kterém již byla řeč, výhodou je více prostoru než u stánků na kolonádě, více světla a díky hojné návštěvnosti kluziště i více lidí. Bylo by zbytečné opakovat, jaké druhy punče je možné koupit ve stáncích před muzeem, tedy velmi stručně: všechny.
Bylo nad naše síly ochutnat všechny varianty punče u všech stánků, ale několik z nich jsme si dali. Vybrali jsme si stánky, kde bylo více lidí než jinde, abychom zjistili důvod vysoké návštěvnosti, a stánky, kde byla nabídka podle nás až exotická. Samozřejmě jsme neochutnávali punče v jediný den, to bychom odpadli již v polovině a z paměti bychom asi těžko dolovali informace pro tento článek. Punče byly různé, některé nám chutnaly víc, některé méně, ale na vysloveně špatný jsme nenarazili.
Ptali jsme se přátel a známých, který punč je na trzích nejlepší, a zjistili jsme, že názory se velmi liší. Téměř každý si našel ten svůj. Z odpovědí nám vyšlo, který punč je nikoliv nejlepší, ale nejpopulárnější. Zdá se, že vítězí punč „od sněhuláka“, nikoliv snad proto, že je nejlepší, ale protože se zde schází nejvíce mladých, je zde dostatek prostoru u stolků, pod velkými slunečníky běží naplno plynové ohřívače a stánek uplatňuje věrnostní akci. V těsném závěsu následuje punč „od prasátka“, který má stejné přednosti. Hodně hlasů dostal stánek Rotary Klubu, v odpovědích zaznělo, že zdejší punč „je nešizený“. Nemyslíme si, že jinde by byl „šizený,“ ale zřejmě zde sehrálo roli to, že každý den je punč trochu jiný.
U stánku s trdelníky před vchodem do „obchoďáku“ naleznete jednu inovaci oproti stánku před radnicí - několik příchutí navíc a také trdelníky s nutelou a šlehačkou. Musíme přiznat, že trdelníky nás právě nenadchly, ale možná je to tím, že dáváme přednost zabijačkovým specialitám nebo dobře připravenému guláši. Ten srnčí kotlíkový, připravovaný přímo u stánku, byl dokonalý - se spoustou masa a skvěle ochucený.

Shrnutí - celkový dojem
Kromě punčů, na které jsme se zaměřovali ponejvíc, jsou možnosti dalšího občerstvení jsou velmi omezené. Jestliže si někdo netroufá na langoše, bramborák či klobásu kvůli své linii nebo žlučníku, bude ale muset jinam. Myslíme si také, že by se mohl na vánočním trhu docela dobře uplatnit stánek některé pekárny nebo rychlého občerstvení. A možná ne pouze jeden.
Je nám trochu záhadou, jak mohou někteří prodejci punče vydělat na nájem a režii spojenou se stánkem. Je jich zde hodně a u některých nebývá vidět téměř žádný provoz.
Je škoda, že nebylo naším úkolem napsat i o stáncích s kouzelnými hračkami, bílé ovečky vybízely až sugestivně k pomazlení a podle měnícího se sortimentu jsme zřejmě nebyli sami, koho to lákalo. Kdyby nám bylo tak o padesát let míň...

Navštívili jsme vánoční trhy několikrát. Někdy bylo náměstí poloprázdné, někdy jsme se stěží prodírali davy lidí. Pokud je před radnicí nebo u kluziště nějaký doprovodný program, bývá opravdu plno. Ale dost lidí bývá někdy i bez programu, prostě se to tak sejde, že najednou dostane více spoluobčanů, chuť si vyjít do města za nákupy, zábavou či jen tak za přáteli. Určitě se nestane, že by se nemohli zahřát punčem nebo že by na něj museli stát ve frontě. Kvalita nápojů je povětšinou velice solidní. Na vyloženě nechutný punč jsme nenarazili.

 4 *
 

OSTATNÍ DÍLY NAJDETE ZDE:

Dnes počtvrté se potkáváme na místě, které má za cíl podívat se na zoubek nejen regionálním restauracím, ale už brzy také místním hostincům. Vše odstartovaly dva díly na konci uplynulého roku, třetí dějství nového seriálu PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku jsme vám přinesli v lednu, dnešní sondou pak uzavíráme první kvarteto.

A jak jsme předeslali, na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika se v letošním roce našeho dvacátého výročí budete s touto novinkou setkávat stále více pravidelněji. Věříme, že vás zaujme a jeho úroveň bude stoupat. Navíc se bude bojovat o zajímavé výhry. Oceňovat budeme jak samotné provozovatele, tak i čtenáře. Na samém konci pak dojde i na finanční odměny.

Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí když klikne na www.vecernikpv.cz a na pravé straně najde příslušný banner, pod kterým se skrývají všechny potřebné informace i tři dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do restaurace, „U Tří bříz“ už jsou asi netrpěliví...

...........................................................................

Jako čtvrtý přišel na řadu podnik s názvem:

RESTAURACE U TŘÍ BŘÍZ PROSTĚJOV

FOTO STÁHNOUT Z WEBU

Než se rozhodnete vstoupit...

Tentokrát jsme se vypravili do restaurace, která si slušné renomé získala širokou nabídkou jídel denního menu za více než příznivou cenu a možností konání oblíbených rodinných oslav či firemní večírků. Jmenuje se „U Tří bříz“. Jestli se tam břízy někdy nacházely nebo snad ještě někde v okolí nacházejí, jsme si nikdy dříve nevšimli, a vzhledem k nastupující tmě to nebylo možné zjistit ani  v době naší návštěvy. Neformálně je mezi zákazníky používán také název ´Na Kopečku´, dříve bylo vžité ještě označení ´V Sakristii´, neboť nedaleko je kostel sv. Petra a Pavla.

Restaurace je umístěna v přízemí nemovitosti postavené v sedmdesátých letech minulého století. Provozovány jsou zde i takzvané objekty občanské vybavenosti, tedy obchody a restaurace. Nejlepším řešením je přijít pěšky, poměrně velké parkoviště v bezprostřední blízkosti totiž slouží hlavně obyvatelům přilehlého domu, a jen výjimečně tak naleznete místo k zaparkování.

Jak se stalo naším zvykem, nejprve jsme si chtěli prohlédnout internetové stránky. Přestože na nich existuje odkaz Menu PV, web hlásil: „stránka nebyla nalezena“. Náhoda to nebyla, ani opakované vyhledání v příštích dnech nepřineslo jiný výsledek. Z tohoto důvodu naše příprava tentokrát spočívala „pouze“ v absolvování rodinných oslav kulatých narozenin příbuzenstva a několika večeří při příležitosti výročních schůzí turistického oddílu...

Interiér

Vstupujeme vchodem řešeným ve stylu architektury z dob vzniku stavby. Vítají nás skleněné tabule v chladných hliníkových rámech, načež se dále ubíráme chodbou kolem záchodů, kterou se snaží „zútulnit“ reklamní panely s fotografiemi obložených mís z produkce restaurace. Dostáváme se do části, která by se dala nazvat výčepem. Po levé straně se nachází nejprve z poloviny zavřený salonek pro patnáct až dvacet osob i docela estetický barový pult s pípou.  Zbytek místnosti je zařízen jednoduchým vybavením běžného výčepu. Při naší návštěvě zde bylo poněkud nakouřeno. Nekritizujeme to, myslíme si, že každý hospodský má mít právo rozhodnout se, jaké zařízení bude provozovat, stejně tak každý návštěvník má mít právo rozhodnout se, kam půjde. Po 30. květnu 2017 však bude rozhodnuto za hospodské i návštěvníky... Naše návštěva proběhla večer, v poledne je zde kouření zakázáno.

Architekturu sedmdesátých let nezapřou ani další prostory restaurace.  Velký sál byl budován pro racionální nasycení masového množství strávníků, nikolv pro zážitkovou gastronomii v intimním prostředí. Ve stejném duchu jsou řešeny i salonky - sklo, hliník, dlažba, strohost stěn...

Co restaurace nabízí...

O nabídce poledního menu je zmínka v úvodu, výběr v příznivých cenových relacích je pravidelně obměňován. Poutač umístěný na chodníku u silnice láká projíždějící motoristy na jednu nebo dvě akce dne. O návštěvníky zřejmě nouze nebude...

Stálý jídelní lístek, ze kterého jsme čerpali, je obsáhlý, nabízí dvanáct druhů jídel z vepřového masa, třináct z kuřecího masa, šest druhů pokrmů z ryb, devět bezmasých jídel a půltucet druhů zeleninových salátů pojatých jako hlavní chod, přílohové jsou pak uvedeny samostatně.

Všechny restaurace nemusí nabídkou uspokojit pana Pohlreicha, ale zde by se asi vyřádil. Hovězí maso úplně chybí, s ním zřejmě i klientela se zájmem o jídlo vyšší cenové relace. Pozastavili jsme se ale nad tím, že všechna bezmasá jídla jsou jen smažená. Dopředu litujeme vegetariánsky orientované návštěvníky a ty děti, které maso v oblibě také právě nemají.

Zkrátka jídelní lístek jako poplatný době vzniku restaurace... I názvy jídel tomu odpovídají, naštěstí jsou pod vznešenými názvy uvedeny hlavní ingredience, ze kterých se příslušný chod skládá. Alespoň něco, co v sedmdesátých letech vůbec nebývalo zvykem. A ještě jedna změna. V části věnované rybám jsou kromě (mraženého) filé dvě jídla z lososa, který je také výdobytkem porevoluční doby. Tedy ne že by tehdy neexistoval, jen prostě v tuzemsku nebyl...

Chcete-li oběd nebo večeři zakončit sladkou tečkou a nejste-li právě milovníkem zmrzlinových pohárů se šlehačkou, máte smůlu. Nebo vlastně štěstí, ušetříte svému tělu značnou dávku kalorií.

Na jídelním lístku jsme objevili jen vína rozlévaná. V daný moment nám to vyhovovalo vzhledem k tomu, že jeden z nás přijel autem. Restaurace sice disponuje také nabídkou lahvových vín, avšak díky zkušenosti z nedávné rodinné oslavy jsme věděli, že sortiment není široký a nevychlazená vína mnoho potěšení konzumentům nepřinesla.

  

Jak nám chutnalo

Předkrmy „U Tří bříz“ nevedou, takže jsme tentokrát měli jednodušší rozhodování a mohli hned přistoupit k hlavnímu chodu. Po krátké poradě s vrchním jsme zamítli jeho doporučení smažených jídel a zvolili sami. Objednali jsme jedenkrát kapsu Venecia, a to z kuřecích prsou plněných italskou šunkou, sušenými rajčaty a sýrem, druhá objednávka zněla na Kosířskou jehlu, což představoval špíz s kousky vepřového masa, slaninou, cibulí a klobásou. Pomineme-li dnes už velice „retro“ znějící nic neříkající názvy a univerzální oblohu ze syrové zeleniny, ze které guru české gastronomie Zdeněk Pohlreich leze po zdech, bylo jídlo velmi slušné, i když ne nijak mimořádné. Hlad byl zahnán, žaludek si nestěžoval, druhý den si však už nevzpomenete, co že jste to vlastně jedli...

K lítosti druhé motorizované poloviny mohl jen jeden z nás ochutnat zmíněná rozlévaná vína. Volba padla na červený Portugal a Tramín, který, jak se ukázalo, došel a byl po dohodě nahrazen odrůdou Chardonnay. Káva představovala restaurační standard.

Kvalita servisu

Personál byl přátelský, ale nikoliv nevhodně familiární. Vrchní několikrát nevtíravě položil dotaz, zda něco nepotřebujeme, vždy včas, abychom si objednali další nápoje. Humornou situaci jsme zažili s jinak ochotnou číšnicí. Podle vyšitého znaku na vestě ški zřejmě o učnicí, která místo objednaného Tramínu červeného přinesla červené víno, ale poté, co jsme si vyjasnili terminologii, sama zčervenala a asi osmkrát se nám omluvila. Paradoxem bylo, že Tramín červený stejně k dispozici nebyl...

Místo úlevy...

Toalety se nacházejí hned vedle vchodu, přestože ve srovnání s minulostí udělaly krok vpřed co do čistoty, a půl kroku co do vybavenosti, jsou stále řešením umístěné do pivnice z roku 1970. O minimální intimitě při konání potřeby nemůže být ani řeč, alespoň na pánském WC, dámské jsme neměli možnost posoudit. V minulosti poměrně nedávné byly vylámané kliky u kabinek a jediné umyvadlo bez kohoutku, což je nyní napraveno.

Shrnutí - celkový dojem

Prostor „U Tří bříz“ je zejména restaurací pro oběd v polední pracovní přestávce, popřípadě pro klasické posezení u piva. Mimochodem podle vyvěšených diplomů dobře ošetřeného litovelského. Doporučit by se dala i pro nepříliš náročnou rodinnou oslavu, rozhodně však ne pro intimní večeři zamilované dvojice. I když jsme takový pár pro tentokrát nepředstavovali, ani volba mezi hlučným a zakouřeným výčepem verus ohromným sálem, ve kterém jsme seděli sami, neposkytuje právě příjemné prostředí.

Prostějovská restaurace „U Tří bříz“ má dobrou šanci stát se vyhledávanou v případě, že přijde do módy retro styl socialistické éry. I kdyby jídlo bylo famózní, prostory jeho úroveň chtě nechtě nad průměr nemají šanci dostat. V první větě resumé však nejde o žádnou ironii, v bývalé NDR tento styl již slaví úspěchy. Stejně tak ne každý Prostějovan potřebuje nezbytně k obědu luxus. Otázkou je, zda-li stále častější mínění spadají spíše k jídelně, vyhovuje majitelům...

Proto tentokrát udělujeme...

Total Comments

  • Makovec
  • Rock memory of
  • Elite
  • Farmářské trhy
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

Vadí vám úbytek a odklad všech kulturních a společenských akcí?

P3_moravian_husserle
2017 vitejte na svete banner

Speciály Večerníku

2019 tv pohoda banner

 

Barometr

Po cyklostezce do Vrbátek.

Na kole se bezpečně po cyklostezce dostaneme už z Prostějova do Kostelce na Hané, Bedihoště a do Mostkovic. Nově se rýsuje také plán na výstavbu stezky pro cyklisty z Prostějova do Vrbátek, která má stát 34 milionů korun. Město Prostějov přispěje 450 tisíc korun na vytvoření projektové dokumentace.

Vrátili se ke glyfosátu.
Ještě v živé paměti máme dubnové usnesení zastupitelstva, kterým se zastavilo používání glyfosátů včetně kritizovaného Roundupu při ničení plevele v Prostějově. V posledních týdnech mnozí obyvatelé upozorňovali, že společnost FCC znovu Roundup používá. A Večerníku to potvrdil i náměstek primátora!

Nezapomněli na lidi.

Total Comments

Osobnost týdne

Miloš Karásek

Minulý čtvrtek byla v Prostějově odhalena pamětní deska Edmundu Husserlovi z dílny právě tohoto architekta a sochaře, který je mimo jiné také autorem „sedícího“ Jiřího Wolkera na prostějovském náměstí.

11 stasova

THUAN DINH DUC

 

Total Comments

Číslo týdne

2 073


Právě tolik lidí je aktuálně na Prostějovsku bez práce. Nezaměstnanost v regionu oproti předchozímu měsíci mírně poklesla, ale předpovědi na další období nejsou příznivé.

Total Comments

Výrok týdne

„Církev přestala být vidět, protože se lidé ani nesešli!“

V pořadí již dvanáctý evangelický farář v Prostějově Kamil Vystavěl takto popisoval těžkou dobu koronavirovou.

Total Comments

-