Dnes jsem pro vás na začátek připravil takový malý kvíz o jisté osobnosti. Zaznamenal jsem ji v roce 1980, když dotyčný a Tomáš Šmíd sami rozsekali ve finále Davis Cupu Itálii 4:1 a získali pro Československo „salátovou mísu“. Pak se stal tenisovou nadějí a postupně i fenoménem, který drtil soupeře, ale v rozletu mu dost bránil místní režim. V roce 1986 proto emigroval do USA, kde v roce 1992 získal tamní občanství. Dokázal vyhrát na všech grandslamových turnajích, kromě jednoho, jímž byl Wimbledon. Když jsem sledoval televizní přenosy z anglické trávy, tak jsem se vždy bál, kde se jeho cesta turnajem zastaví. Bohužel se vždy našel někdo, kdo ho ve Wimbledonu „setnul“. Dvakrát se tak stalo těsně pod vrcholem a několikrát v semifinále, jmenuji třeba Pata Cashe nebo Stefana Edberga. Jako hokejový fanda jsem zaznamenal i to, že se spolupodílel na vedení klubu NHL Hartford Whalers a že jako milovník umění vlastnil sbírku plakátů Alfonse Muchy. Pokud ještě teď nevíte, o kom mluvím, tak to prozradím. Mluvím o jubilantovi, který 7. března oslavil 65 let, Ivanu Lendlovi.