Máme po přijímacích zkouškách na střední školství organizovaných státem a opět testy z matematiky, ale i češtiny, vzbudily mezi některými kandidáty zděšení. K matematice se vyjadřovat moc nemohu, ale viděl jsem, že ze dvou listů byl v mnoha případech ten druhý, kde se mělo rýsovat, povětšinou prázdný. A pak se tady holt objevily slovní úlohy s dlouhým textem, který opět někdo nečetl s porozuměním. Zavnímal jsem v médiích nářky kandidátů, že úlohy byly seskládány jinak, než dotyční očekávali, že rovnice nebyly ty rovnice, co očekávali jiní, a ty slovní úlohy, no hrůza. V češtině? No opět klasika. Dlouhé texty, které prostě dnešní generace neumí dočíst a pak „nachytávky“ typu doplnit klasickou českou vazbu, že byl někde někdo „pečený vařený“, případně najít tvary slovesa jít, což by asi před nějakými deseti lety bylo pro jiné lahůdkou. Suma sumárum se v plné nahotě ukázalo, že místo rádoby reforem, například zavádění cizího jazyka od první třídy, by bylo dobré vrátit se ke kořenům a naučit děti hezky česky. U matematiky samozřejmě můžeme diskutovat o tom, zda je potřebná pro všechny typy škol, možná by stačila na gymnáziích a školách technického typu. Líbila se mi poznámka, nač vlastně máme víceletá gymnázia, ale dost nechápu, že podobné otázky začínají padat, až když je všechno v běhu, to samé můžeme říct o lyceích, která se tady zjevila skoro zničehonic. Jde také jen o takovou zbytečnůstku… Ale tak počkejme si do září.