Blog redaktora

Ahoj všichni

Uteklo to jako voda a máme tady pomalu, ale jistě konec prázdnin. Co k tomu říct? Počasíčko, přiznejme si, bylo letos takové zvláštní, skoro byly chvíle, kdy člověk musel vytáhnout svetr a měkčí povahy zatápěly v krbech, ale na druhé straně si řekněme, že konečně přišlo dost vláhy, že zahrádky byly zelené a nepřipomínaly úhor a byla radost vidět kytičky, keříčky a stromečky v rozpuku. Samozřejmě přišly i dny parné, že i pivo vypilo jiné pivo, aby se zchladilo, ale prostě takhle to léto asi má vypadat. Rozhodně tak nepodporuji klimateroristy, kteří neustále vykřikují o globálním oteplování a neustále straší a atakují ostatní normální jedince. Bohužel se k tomu přidává i Green dealová mafie z Bruselu a suma sumárum nám tyto dvě skupiny to léto akorát tak zoškliví. Každý normální člověk ví, že planeta se buď ohřívá, nebo ochlazuje a děje se to v dějinných cyklech. Zeptejte se na to těch normálních odborníků, kteří ovšem nedostávají sluchu v oficiálních médiích, ale jsou označováni za dezoláty a pomalu klimato kacíře, ale to je takový už populární sport našeho mainstreamu a vlád lepšolidí.

Letní prázdniny jsou za námi a děti se vracejí do škol. Prvňáčkům, jejich starším kamarádům a samozřejmě také učitelům přeji bezproblémový školní rok plný pozitivních zážitků.
Naše město opět podpořilo nástup dětí do prvních tříd tisícikorunou na každého žáka. Za tyto peníze jim školy nakoupily nebo ještě nakoupí potřebné pomůcky. Především jsme ale opět investovali do modernizace výuky. Loni to byly učebny na ZŠ Melantrichova a ZŠ Majakovského, letos jsme k nim přidali ZŠ Dr. Horáka a ZŠ Kollárova.

Bohužel je to tak, srpen pomalu kočí a s ním i prázdninový a dovolenkový čas a vlastně i tak nějak celé léto. Bude na co vzpomínat, o čem debatovat. Tak si tedy zkusme něco připomenout. Místní řidiči budou jistě debatovat o situaci na rondelu u čerpací stanice Shell. Ti, kteří řídit umí, suše zkonstatují, že ta uzávěra se semafory nebyla tak děsivá a že se zkušenostmi a kapkou trpělivosti se dalo vše přežít. Řidičské hysterky, jichž je bohužel v našem městě evidentně také plno, budou nejlépe na „Bezcenzuře“ stále prskat, jak to bylo děsivé a jak to brzdilo provoz a že větší hrůzu nikdy nezažili a jak za všechno může radnice. Těm bych vzkázal, vraťte řidičák a neremcejte a choďte pěšky, nikomu tak neublížíte. I nadále se povede vzrušená diskuse o tom, zda cyklisté mají mít zakázán vjezd do Plumlovské ulice. Za mě rozhodně ano. Už konečně vymezme cyklistům v tomto městě místo, kam patří, tedy na cyklostezky, ať nás ostatní už konečně proboha přestanou otravovat a obtěžovat, a hlavně být drzí a arogantní s tím, že jim zřejmě patří svět. Diskuse teprve jistě začne o tom, zda omezit ve městě v noci parkování nadměrných vozidel. Parkování je neuralgický bod ve všech městech. A ano, takovéto omezení může pomoci alespoň večer a v noci. Zda to pomůže, uvidíme, ale je to počin, který jsem já osobně navrhoval asi před třemi lety. Mám na to tři svědky, dnes zastupitele na místní radnici.

Za komunistů a ještě i několik let po sametové revoluci 1989 byl v tehdejším Československu obrovským cyklistickým fenoménem legendární Závod míru. Tehdejší propaganda jej abnormálně vyzdvihovala na úkor opravdu špičkových Tour de France, Giro d´Italia a Vuelty Espaňa, o nichž většina lidí u nás neměla tehdy ani ponětí.

„Dneska jsem měl den blbec“, řekl aspoň jednou snad každý. Den blbec nás vyšťaví do mrtva, den blbec nás zmlátí, jakmile nás uvidí. Den blbec nám podkopne nohy a naplivá do obličeje. A ještě zavolá všechny ostatní, aby se na to koukali. My se snažíme bránit, ale kopance jdou ze všech stran. Nezbývá než se nechat unášet proudem.

Předminulý týden proběhl v leteckých kasárnách v Prostějově nástup 533. praporu bezpilotních systémů Armády České republiky. Tentokrát jsem se jej nemohl osobně zúčastnit, proto k této akci dodatečně píšu alespoň krátký komentář.

Dostával jsem ji pravidelně k Vánocům. Vždy jsem jí listoval po celý Štědrý den, protože mě zajímalo, kdo je v čem nejlepší a v čem všem vůbec lze být také nejlepší. A o čem to vlastně mluvím? O Guinessově knize rekordů, která letos slaví právě v srpnu 70 let.

Na první pohled se může zdát, že Laukův odchod z Bostonu Bruins do Pardubic je krok zpět. Opustit nejlepší ligu světa a vrátit se do české extraligy v produktivním věku svádí k jednoduchému závěru: v zámoří neuspěl. Jenže realita je složitější.

Dlouhých jednačtyřicet soutěžních zápasů čekali na vítězství fotbalisté Českých Budějovic. Naposledy se radovali v květnu minulého roku.

Předminulý týden proběhl v leteckých kasárnách v Prostějově nástup 533. praporu bezpilotních systémů Armády České republiky. Tentokrát jsem se jej nemohl osobně zúčastnit, proto k této akci dodatečně píšu alespoň krátký komentář.

Srpen 1955 a tehdejší soudní procesy řádily i na Prostějovsku. Dva rolníci byli odsouzeni za neplnění dodávek.

V srpnu 1965 zahájil svou činnost zásilkový dům DONA.

V srpnu 1985 proběhla generální oprava radničních hodin a také byla otevřena mateřská škola v Čechovicích.

Už v tomto týdnu se otevře většina nových ročníků s regionálním zastoupením a všichni už s napětím vyhlíží, co nová sezóna přinese. Změn se v rámci všech různých soutěží událo opravdu hodně a bude se tak opět na co těšit. Hodně může napovědět už samotný vstup a prvních pár kol, protože pak už bývá velmi obtížné dotahovat rozjeté mašiny. Jak to tedy v jednotlivých soutěží vypadá?

Zamyšlení o světovém šampionátu čtrnáctiletých v Prostějově, Maximu Mrvovi a Janu Kumstátovi.

Taky jste to čekali? Ještě letos na jaře si jeden myslel, že se při běžné červencové procházce po prostějovském náměstí upeče ve vlastní šťávě. Z některých obzvláště čtených článků obsahujících „zaručené“ předpovědi sálal takový žár, že se člověk zapotil už jen při samotném čtení.