Po přestěhování BK Olomoucko do krajského města se první liga stala nejvyšší basketbalovou soutěží hranou v Prostějově. Dříve především mládežnický výběr Orlů, spoléhající se na výraznou pomoc hráčů širšího kádru elitního výběru z Kooperativa NBL, se musel rychle adaptovat na nové podmínky. V některých zápasech doplatil na nedostatek zkušeností mladých hráčů, kteří často věkem patřili do juniorského výběru a hráli současně také extraligu U19.
Je to už téměř rok, co kanceláře na Strahově opustilo bývalé vedení Fotbalové asociace, na které neměla řada osob slušného slova ještě před policejní razií a obžalováním Romana Berbra. Po něm už bylo téměř jasné, že současné vedení to ustát nemůže. A v červnu tak přišla změna, na kterou řada fotbalistů čekala a doufala v ni. Té jsem si však zatím příliš nevšiml.
Zajímavou změnou prošlo během jara eskáčko. Zprvu, s výjimkou zápasu s Brnem, hrálo víceméně nezáživný fotbal. Tým neměl moc šancí, nestřílel branky. Měl mizerné druhé poločasy. A hlavně nesbíral body.
Lidská paměť je krátká. Kdo z nás ještě pamatuje ironické komentáře našich proruských „vlastenců“ přesvědčených o tom, že Rusko na Ukrajinu nikdy nezaútočí? Je vskutku paradoxní, že stejní lidé nás následně varovali před náporem ukrajinských uprchlíků, kteří právě kvůli této válce museli opustit své domovy. Najdou se mezi nimi i takoví, kteří nyní burcují, že stát by měl pomáhat hlavně českým lidem.
Prostějovský hokej má za sebou zajímavou, napínavou, a nakonec úspěšnou sezónu. Kromě pořadí po základní části, které bylo horší, než se doufalo a hádalo, si mohl tým odškrtnout veškeré myslitelné cíle. Dostal se do play-off, následně až do semifinále. Diváky bavil ofenzivně laděnou hrou. Někteří hráči, kteří před sezónou přišli, a čekalo se, že se herně probudí, se skutečně probudili. Došlo na několik objevů sezóny, několik pozitivních překvapení. A fanoušci? Skvělí jako vždy.
Dva roky strádání zapomenuty. Letošní ročník si hokejové naděje eskáčka užily do sytosti. Opět se tak mohlo hrát i trénovat s radostí, chutí a elánem bez jakýchkoliv restrikcí. Přesto se jim menší komplikace nevyhnuly, povětšinou se ale jednalo o problémy v klubech soupeřů, ale vše se stihlo bez větších problémů dohrát. Letos to nebylo jen o výsledcích mládeže, ale především o tom, že se opět vrátila radost ze hry, která se dostavila tak, jak tomu bylo dříve zvykem. I po výsledkové stránce to ale v žádném případě nebylo špatné.
Vedle volejbalu dost píšu taky o házené, kde se během končící sezóny moc nedaří mužům Sokola II Prostějov. Jejich trenér Tomáš Černíček mi nedávno odhalil jednu ze zajímavých příčin. Jeho kádr naprosto postrádá střední generaci hráčů v ideálním sportovně produktivním věku od dvaadvaceti do osmadvaceti let.
Přestože duben má začít aprílovým žertíkem, a pak bychom měli ze smíchu nevyjít, tak mám pocit, že tomu letos zrovna moc není. Spoluobčané jsou spíše zachmuření a asi se není čemu divit. Ne tak daleko od nás se dějí, diplomaticky řečeno, nepěkné věci a jen hlupec si může myslet, že se nás to nedotýká. Stačí se podívat na cenové vývěsní štíty místních benzínových pump, případně na cenovky v obchodech, dále třeba na vyúčtování energií a v neposlední řadě na podnikové a firemní rozpočty. Je to spíše neveselé čtení, a pokud tedy bude vše pokračovat tak, jak zatím pokračuje, nemůžeme čekat zázraky.
Největší fotbalové naděje se soustředí v klubu 1.SK Prostějov, kde bojují o svou budoucnost a snaží se proniknout i do světa velkého fotbalu. Jako příklad by si hráči mohli vzít Davida Píchala či Michala Zapletala, kteří to dotáhli až k profi smlouvě. V posledních letech se ale přísun z mládeže poněkud zasekl. Jednou z mála výjimek je nyní brankář Ondřej Mikeš, který si pomalu, ale jistě říká o posun nahoru. Zajímavá jména ale nechybí ani na jiných postech.
Dva roky strádání zapomenuty. Letošní ročník si hokejové naděje eskáčka užily do sytosti. Opět se tak mohlo hrát i trénovat s radostí, chutí a elánem bez jakýchkoliv restrikcí. Přesto se jim menší komplikace nevyhnuly, povětšinou se ale jednalo o problémy v klubech soupeřů, ale vše se stihlo bez větších problémů dohrát. Letos to nebylo jen o výsledcích mládeže, ale především o tom, že se opět vrátila radost ze hry, která se dostavila tak, jak tomu bylo dříve zvykem. I po výsledkové stránce to ale v žádném případě nebylo špatné.
Budoucnost fotbalu na té nejnižší úrovni je už pěkných pár let krajně nejistá. Schází hráči, trenéři i rozhodčí. A když se podíváme více na kategorii sudích, není se moc co divit, že se do toho nikdo příliš nežene. A když už někdo přijde, tak dlouho nevydrží. Za tu almužnu se nechat týden co týden urážet, to totiž asi vážně nestojí.
Roky rozhazování jsou pryč a nyní přichází doba utahování opasků. Kde to ale až skončí? Situace je vážná, ne-li kritická. Inflace neustále roste a po době covidové a nyní válečné je stav velmi alarmující. Variant, jak tomu pomoci se pár najde, ale drtivá většina z nich bude mít za následky další potíže do budoucna. A to není pro nikoho nikterak příjemné rozhodování. Něco se ale začít dít musí, protože jinak brzy odpadne celá střední třída, což by znamenalo notné potíže.
Letošní zima příliš krutá nebyla a neznamenala tak větší komplikace ani pro nás řidiče. I tak jsme se ale už všichni pomalu a jistě těšili na teplejší počasí a delší dny. Jenže v rámci ježdění po městě teď není příliš o co stát. Místo obav z ledovky přichází čas nakoupit sladkosti do auta, které na pocuchané nervy v rámci kolon vinou uzavírek budeme potřebovat. Rok se s rokem sešel a je to tu zase ta stejná písnička. V dopravní spičce se dostat z bodu A do bodu B je často až nadlidský výkon. A to ještě chvála bohu za otevřený severní obchvat, jinak by to byla situace zcela nepředstavitelná.
Milovníci cyklistiky z Prostějova mají letos znovu možnost vyjíždět dále za hranice našeho města a poznávat okolí. Už před Velikonocemi vyjel první letošní cyklobus na trasu Prostějov – Rozstání – Jedovnice a v příštích dnech se k němu přidají další linky Prostějov – Buková – Protivanov a Prostějov – Protivanov – Boskovice.
V „béčku“ si ještě mohou popískávat, devět klubů je přeci jen už trochu lepší porce osmi zápasů, které už se v nejnižší třídě dají považovat za dostatečné, i když to samozřejmě má do ideálu daleko. V „áčku“ je situace už daleko kritičtější. Tam už zůstala jen poslední sedmička statečných. Do příští sezóny se uvažuje, že by znovu mohli dát dohromady B mužstvo v Brodku a Čechovicích, čímž by se počet vzrostl na devět, ale dokud není vše potvrzeno, nemá cenu spekulovat. Druhou skutečností je pak postupová matematika. Ze dvou celků, které na postup výkonnostně mají, se do něj totiž zatím příliš nežene ani jeden.
