Kluby napříč sporty se v poslední době neperou jen se zvýšenými výdaji, ale také s poklesem návštěvnosti. Zatímco u amatérských sportů, pro které to často není buď žádný, nebo aspoň ne podstatný příjem, profesionální to trápí. Stačí si vzpomenout, jak hokejová Jihlava žádala fanoušky o finanční podporu. A to už na podzim! Důvod byl nasnadě, výrazný pokles počtu diváků, protože klub musí hrát mimo domovský stadion.
Fotbalové jaro je tu. Tým 1.SK Prostějov má za sebou první utkání a před sebou další více než tucet. K jaru se pak vážou očekávání i otazníky. A vlastně i obavy.
Remízy jsou různé. Jednou umlácené, jindy zasloužené. A pak jsou takové, u kterých vlastně člověk úplně neví, zda za ni být rád, nebo ne. Sobotní plichta s Varnsdorfem je přesně taková. Eskáčko bylo většinu zápasu lepší, mělo více ze hry, přesto ale drtivou většinu utkání prohrávalo.
Těžkými časy prochází tuzemský sport. A to prakticky na všech frontách. Hovoří se o tom, že jsou děti (i dospělí) línější, statistiky odhalují nárůst počtu lidí s nadváhou a obezitou. Některá sportoviště dosluhují a zároveň se jen těžko shánějí peníze na jejich obnovu. A pověstné „plácky za barákem“ jsou dnes často buď zarostlé, nebo zanikly úplně.
O zimním období se tradičně mluví jako o čase chudém na společenské akce. Chladné a krátké dny nenabízejí tolik možností vyžití jako ty horké a dlouhé letní. V posledních dvou letech to ale bylo období obzvlášť – a promiňte mi ten výraz – „mrtvé“. V důsledku covidu se nedělo vůbec nic. Nejdříve nám společenské akce scházely, postupem času jsme téměř zapomněli, o co vlastně šlo a jak kultura „vypadala“.
Od 1. března se rozběhnou registrace na dubnové kolo akce dest tisíc kroků. V minulých letech jsem na ni naše občany opakovaně zval a udělám to i tentokrát, protože ji považuji za skvělý způsob, jak učinit něco pro své zdraví.
Jakkoliv je každé válečné šílenství hrozné a stojí desetitisíce životů nevinných obětí, lze se často jeho prostřednictvím leccos dozvědět o tom či onom člověkovi. Většina z nás totiž na podobná zvěrstva nějak reaguje a zaujímá k nim určitá stanoviska, otevřeně či skrytě.
Ahoj všichni,
letí to, letí… Možná si nevěřícně řeknete, jak je to možné. Je to již neuvěřitelných 25 let, co jsme i v Prostějově prožívali hokejový turnaj století v Naganu se zlatou tečkou. Myslím si, že stojí za to si to trochu připomenout.
Sportovní šéf VK Prostějov Miroslav Čada zase jednou prokázal svůj instinkt pro zdárné vybruslení ze zapeklitých situací, jež volejbal a život přinášejí. Tentokrát šlo o zdravotní absenci rozdílové univerzálky Jéssicy Silva.
Fotbal v Prostějově se vždy snažil o transparentní komunikaci směrem k veřejnosti, což je především pro fanouškovskou základnu důležitý aspekt.
Bylo to už velice dávno. Tenkrát někdy v sedmdesátých letech minulého století byl mladý, život před sebou a vše nabarvené na růžovo. Měl chvíli po studiích, v praxi se příliš neohřál, přesto (anebo právě pro čerstvě nabyté znalosti) jej vybrali na atraktivní zahraniční štaci.
Únor bílý, pole sílí. Kapku pranostiky si můžeme užít, ale především si užijme další díl našeho historického seriálu, s nímž na stránkách Večerníku pokračujeme i v novém letopočtu 2023.
Souběžně s naganskou retrospektivou přišlo jiné, nikoliv sportovní a bohužel mnohem méně příjemné výročí. Ano, přesně jeden rok od začátku invaze ruských vojsk na Ukrajinu, čímž oficiálně odstartovala otevřená válka mezi dvěma velkými východními zeměmi.
Konec příprav, konec ladění. Teď už se jede naostro. Prostějov o nadcházejícím víkendu vyrazí poprvé na jaře do mistrovského utkání. Soupeřem mu bude čtvrtý celek podzimní tabulky FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY Varnsdorf. Eskáčko přitom bude mít výhodu domácího prostředí.
Nejméně poslední tři volební období je prostějovská komunální politika soubojem dvou bloků. Na život a na smrt, chtělo by se dodat. Koalice a opozice se k sobě občas skutečně chovají jako na kolbišti. A člověka až udiví, že zatím na zastupitelstvu neruply někomu nervy natolik, aby když ne židle, tak létala alespoň trestní oznámení. Co ale za tímto stavem stojí?
