Blog redaktora

Dění ve fotbalové reprezentaci ČR a okolo ní připomíná poslední dobou proslulý Kocourkov

Nedá mi to, abych se v této rubrice nevrátil k uplynulým událostem, k nimž došlo v souvislosti s národním týmem fotbalistů České republiky. Vzbudily totiž značný ohlas veřejnosti, bohužel většinou v dost negativním smyslu.

Vše začalo před více než měsícem nepříjemnou porážkou 1:2 na Faerských ostrovech. Už tehdy schytávala naše reprezentace oprávněnou kritiku, ale tohle klopýtnutí se ještě dalo nějak skousnout. Faery se oproti minulosti hodně zlepšily a byly rozjeté, tak budiž.

Na centrální prostějovské náměstí minulý týden doputoval vánoční strom. Je jím stříbrný smrk, který našemu městu darovala obec Seloutky.

Byl jsem moc zvědavý, jak se věkově mladý tým prostějovských volejbalistek popasuje s prvními porážkami v této sezóně. Je totiž známo, že dokud se daří a vítězí, je všechno mnohem jednodušší, než když se dařit přestane. A přijdou prohry.

Neriskuji a v ložnici užívám teplé prádlo. Časy, kdy mi k zahřátí stačily vroucí vlny romantické lásky, jsou totiž dávno pryč. Tato bývalá vlnobití nezadržitelně ochabovala, až přešla v citovou hladinu sotva lehce zčeřenou, snad ale o to stálejší. Po zakrytí těla ostatně začal volat i vlastní estetický cit, který už odmítl nechat se dál urážet pohledem na mé, již značně roztřepené, roucho Evino.

Už podruhé v aktuální sezóně 2025/26 byl mimo provoz statistický systém, který pro DATART extraligu žen ČR i ČEZ extraligu mužů momentálně používá Český volejbalový svaz. Zkraje tohoto ročníku nefungoval, protože na něj ČVS na poslední chvíli přecházel. Proč ale nastal výpadek o uplynulém víkendu, o tom zatím zůstává ticho po pěšině.

Dnes začnu svým osobním příběhem, kdy jsem jako student gymnázia absolvoval školní výlet do Vysokých Tater. Naše třídní, dej jí pánbůh věčnou slávu, milovala hory, a tak zatímco jiné třídy se povalovaly u vody, my jsme lezli po horách a funěli jak sentinel. Takhle jsme také dolezli až na chatu Sliezsky dom, což je dnes nejvýše položený horský hotel na Slovensku. Já jsem si sedl a objednal si za odměnu láhev Coca-Coly, což vzbudilo u spolužáků zděšení i obdiv, neboť v roce 1985 stála lahev s vysokohorskou přirážkou 10 korun 30 haléřů, ale já jim řekl: „No a co. Sem lezl jak d…l, tak si dopřeju.“ Na tenhle příběh jsem si vzpomněl teď, když jsem náhodou zjistil, že ona láhev Coca-Coly a její design slaví právě teď v listopadu 110 let, kdy byla zapsána jako patent.

Dospělé volejbalistky VK Prostějov měly během uplynulého týdne zápasové volno, a tak využívám dané situace, abych se v dnešním pokračování této rubriky věnoval klubovým mládežnicím. Jaká je vlastně jejich momentální výkonnost při porovnání s tuzemskou konkurencí?

Se závěrem podzimu se zpětně vracíme také k tradiční každotýdenní rubrice hráče podle Večerníku, kterého vybíráme po každém odehraném týdnu. Během první poloviny sezóny 2025/2026 proběhla tato anketa celkově čtrnáctkrát a asi jen málokoho překvapí, že nejčastěji byl v této kolonce zmíněn Jan Koudelka. Stálice sestavy Prostějova, bez které si řada fanoušků klub nedovede představit, znovu potvrzovala, v čem jsou její hlavní přednosti.

Přesně po roce se opakuje velmi podobný scénář, kdy se kádr Prostějova po podzimní části ocitl bez trenéra a vedení musí vyřešit jeho náhradu. Důvody k tomu jsou oproti loňskému listopadu odlišné, protože v tomto období odcházel kouč Kučera za nabídkou ligového fotbalu na Slovensko, zatímco s Jozefem Weberem byla ukončena spolupráce.

Když se v Prostějově pár let po sametové revoluci objevily první kamery, které dohlížely jen na vybranou část města, lidé nadávali jako špačci. Pamatuji si na ty stížnosti. Je to horší jako za komunistů, zase nás špehují na ulici a nedají nám pokoj. Tohle že je svoboda? To jako půjdu po náměstí a bude mě šmírovat kamera? A ke komu se tento záznam dostane? Estébákům? Ano, před třiceti lety takové řeči skutečně městem kolovaly. Ale pozor, kamery sice hodně zasahovaly do soukromého života lidí a jejich svobodného pohybu. Ovšem v tu chvíli byly kamery naprosto veřejně umisťovány a každý o nich věděl. Zatímco za totality nás všechny pozorovali estébáci tajně! To byl a stále je ten hlavní rozdíl mezi „sledovačkou“ za totality a městským kamerovým systémem dneška.

Už delší dobu si sám kladu otázku, proč mi videorozhodčí v českém fotbale vadí daleko více než na evropské scéně. U nás totiž téměř nenajdeme týden, kdy by se o moderní technologii v nějakým smyslu nemluvilo. V zahraničních, a především samozřejmě těch top soutěžích je to přitom maximálně několikrát za sezónu, kdy se řeší, zda zasáhl správně. Odpověď je možná jednodušší, než by se dalo čekat. Sudí v elitních soutěžích i samotných evropských pohárech totiž mají koule.

Právě uplynulý den je v našich dějinách mimořádně důležitý. Včera jsme si připomněli hned dvě výročí 17. listopadu. Tím prvním je rok 1939 spojený s uzavřením českých vysokých škol a rozsáhlými represemi proti jejich studentům vyvolanými neochotou mladých lidí smířit se s nacistickou okupací.

Máme tu zase listopad a projekt, který se týká mužského zdraví, tedy MOVEMBER. Pojďme si o tomto projektu něco říct. Listopad už dávno není jen měsícem plískanic, čaje a podzimního splínu. Po celém světě se totiž mění v období, kdy muži s hrdostí nechávají růst své kníry. Důvod je prostý – připomenout si, že o mužské zdraví je třeba pečovat. Kampaň Movember, jež letos probíhá už po dvaadvacáté, má jasné poslání: upozornit na problémy, o nichž se mezi muži stále málo mluví – rakovinu prostaty, rakovinu varlat a duševní zdraví. Myšlenka Movemberu vznikla v roce 2003 v australském Melbourne. Skupina přátel se tehdy rozhodla z recese nechat si narůst kníry a upozornit na prevenci rakoviny prostaty. Jejich nápad měl obrovský ohlas a postupně přerostl v globální hnutí. Dnes se do Movemberu zapojují miliony lidí po celém světě – muži i ženy, jednotlivci i celé firmy.

Na zítřek připadá letos Den válečných veteránů. Každý rok 11. listopadu vzpomínáme na hrdiny, kteří bojovali za naši svobodu v obou světových válkách. A připomínáme si také novodobé válečné veterány, kteří už řadu let plní úkoly v zahraničních misích. Všichni tito lidé si zaslouží naši úctu a vděčnost, protože díky jejich nasazení jsme nejprve ustavili vlastní demokratický stát, později po druhé světové válce dosáhli jeho obnovy a dnes žijeme v míru a relativním bezpečí.