Kandidaturu na prezidenta České republiky oznámil mezi prvními. A mezi prvními je také v tom, jak moc je známý. Josef Středula (na snímku) mnohokrát vystupoval v médiích či na veřejnosti coby odborový předák a představitel Českomoravské konfederace odborových svazů, v jejímž čele je už osm let. Experty kje považovaný za levicového prezidentského kandidáta. Více nám prozradil při své návštěvě Olomouce, kam Večerník přizval. Během rozhovoru nastínil, jak si představuje výkon funkce hlavy státu, co mu vadí na současné politické situaci nebo také jaké problémy vnímá v České republice.

* Morava je vesměs levicový region, ČSSD zde mívala velmi dobré výsledky. Je právě Haná regionem, který vás může posunout do druhého kola?

„Myslím si, že rozhodně. Sám jsem Moravák, pocházím ze severní Moravy. Manželku mám z Olomouce, švagr zde podniká. Býval jsem na jižní Moravě, v jedné z vesnic, kterou zničilo tornádo přede dvěma lety, Boršicích u Hodonína. Teď už působím v Praze. Morava je ale místo, kde jsem se spoustu věcí naučil. Pocházím z Vítkovic a tam také začala má dráha odborového předáka. Zároveň jsme v roce 1989 začínali s europoslancem Evženem Tošenovským ve stejné odborové organizaci. On se pak vydal na politickou dráhu směrem k hejtmanství. Já pokračoval v odborech. Pokud jde o levicovost, moravské regiony tak posunuté jsou. Záleží ale na lidech, zda uvěří více marketingu, nebo obsahu. Rozhodně bych doporučoval, aby nevěřili jen obrázkům, ale ptali se právě na obsah. U všech, zejména ale u politiků, je třeba, aby dovednosti, byly dokonalé. Celoživotně chráním lidi a chtěl bych v tom pokračovat. Ale širší aktivitou, ne pouze zaměstnance.“

* Prezident má ale v českém politickém systému spíše reprezentativní funkci. Jak konkrétně byste tedy chtěl ovlivňovat každodenní život lidí?

„Je třeba znát, jaké jsou kompetence a jaké pravomoci. A pokud jde o to druhé, tak jsou velké. A asi i větší, než si veřejnost myslí. Jak jsem řekl, rád bych na pojetí, aby všichni žili důstojný život po všech stránkách, navázal. Každý by měl mít svou vizi a ta má je založena na právech: právu na zdraví, právu na bydlení, právu na elektřinu a na teplo. Všichni si v současnosti uvědomujeme, jak je to důležité. Dále je důležité lpět právu na důstojnou mzdu a také na internet a mobilitu. V dnešní době i úřady žádají, aby byl člověk on-line. Když nemáte možnost připojení, je to vážný problém. Je to všechno takové zhutnění mých cílů. Jsem navíc považován za velmi tvrdého vyjednavače. A myslím si, že právě prezident by měl být tím tvrdým vyjednavačem. Nemluví a nevyjednává jen za sebe, ale za celou republiku. Prezidentská kancelář je součástí připomínkového řízení u všech zákonů. Prezident republiky může jít a musí být připuštěn na jednání vlády.“

* A může vetovat zákony…

„To vetování je až poslední krok. Jde spíše o to ovlivnit zákony v době vytváření. Stejně tak může jít na jednání parlamentu, senátu nebo poslanecké sněmovny. A dostat slovo. To nejsou malé kompetence, občas běžně nemůže nebo i nesmí chodit na tato jednání. V tomto je to důležité. Zároveň by se měl prezident scházet s lidmi. Není to zakletý princ uzavřen na Pražském hradě, ale člověk, který má být aktivní, chodit mezi lidi, jít do regionu, mluvit se všemi a jich se ptát, co je trápí. Pak to důležité přenést na klasické politické kolbiště, a tam požadovat, aby se lidem dařilo lépe. To je teď problém. Česko se dělí na chudé a bohaté. A považuji za obrovské nebezpečí, že by se společnost ještě více rozdělila. Obzvlášť když nás trápí inflace, vysoké ceny a neschopnost platit své náklady. To vše ještě zhoršuje rozdělení české společnosti.“

* Vidíte právě i nějaké další dělicí linie, kromě majetnosti a příjmovosti?

„Je to samozřejmě otázka přístupu k informacím. Jakmile ten přístup nemáte, tak je to další problém. Další otázkou je vzdělání. To neznamená dosažené vzdělání. Ale obsah vzdělání těch, kteří se připravují na budoucí práci, a těch, kteří už jsou ekonomicky aktivní. Ten rozdíl je značný a je potřeba udělat systém celoživotního vzdělávání, aby i ti, kteří dnes pracují, mohli získat nějakou novou dovednost. Ne automaticky nové vzdělání, ale dovednost uplatnitelnou na trhu práce. Uvedu příklad. Uvažuje se o zastavení výroby spalovacích motorů. Jenže celá řada subjektů se podílí na výrobě motorů v České republice, což skončí. Je tedy potřeba vytvořit nějaký nový produkt a na ten bude třeba jistě nová dovednost, kterou zaměstnanec nemá. Aby se mohl přizpůsobit, měl by být namotivován, aby sám hledal uplatnění. Když ale chodí do práce, nemá čas chodit ještě do nějaké vzdělávací instituce. Považuji tedy za správné, po vzoru severských zemí, aby existoval systém, kdy zaměstnanec může v průběhu své ekonomické aktivity získat novou dovednost. Ta není potřebná pro práci, již aktuálně má, ale připravuje ho na budoucí změnu.“

* Vrátím se ještě k pravomocím prezidenta, k tomu, co může, nemůže nebo rovnou musí. Často se hovoří o tom, že by měl být prezident buď kladečem věnců, nebo naopak aktivním hybatelem české politiky. Jak vidíte v této roli sebe?

„Já si rozhodně představuji aktivní výkon funkce. Je potřeba zajet do Javoříčka nebo na Floru Olomouc a tam ukázat vystavovatelům, že si člověk váží toho, co dovedou. Ale to je jedna část výkonu. Druhá část je to, že jste mezi lidmi. Ukloníte se v Javoříčku, ale také můžete zajít do blízké firmy, třeba v Mohelnici, mluvit s lidmi a zeptat se, jak se jim daří. Spojíte pak to důstojné, co patří k důležitým událostem české historie, ale zároveň načerpáte nové informace pro to, aby člověk mohl dát zpětnou vazbu v zákonné podobě, připomínkovém řízení nebo při komunikaci s ministry či premiérem a taky se zahraničím. Abyste mohl reagovat. Moje představa je přijet sem, na Olomoucko či Prostějovsko, setkat se se zástupci podnikatelů, zaměstnanců, kraje a měst. A ptát se, co vás trápí? Co vás nejvíce tíží? Jak vypadá region? Jaká je situace na Jesenicku nebo právě Prostějovsku? Aby si člověk udělal plastický obraz a s ním mohl pracovat. To si myslím, že je důležité. V regionu je spousta věcí, které mohou být problémem a mnoho naopak pozitivních. Přijet do hospice na Svatý Kopeček považuji pro prezidenta naprosto logické, ale je třeba zároveň se v regionu ptát po podnikatelských aktivitách, jak to tam vypadá, jaké jsou plány. Prezident má přeci jen pětiletý mandát, během svého výkonu funkce může potkat více vlád.“

* V České republice určitě…

„Souhlasím. A samozřejmě může mít i to další období, pokud bude zvolen. To znamená další povinnosti. Prezident může mít až desetileté období. Je to dost na to, aby se dala řešit kontinuita a budoucnost České republiky.“

* Říkal jste, že si prezident má udělat nějakou představu o tom, jaké mají regiony problémy a specifika. Jak je to s Olomouckým krajem?

„Myslím si, že se mění. Podle mě zásadním způsobem, za posledních třicet let hodně. Přetvořila jej z jedné strany dálnice, teď to nešťastné budování D47 u Přerova a další věci. To napojení dalších tras na ni jsou významné. Je zde otázka dobré funkčnosti univerzit. V případě Olomouce je to Univerzita Palackého, která už je velmi známá, studuje tam i mnoho studentů mimo Českou republiku. Olomouc je spojení historického a univerzitního města. Zároveň je to město, kde se může uskutečnit celá řada významných setkání nejen o historii, ale i o budoucnosti České republiky. Celý kraj začínající na nedobudované dálnici z Hradce Králové, až na hranci s Polskem, je velice různorodý, mnohobarevný. Starosti, které zde jsou s regiony, které mají nižší hospodářskou činnost, tak sice v průměru Olomouckého kraje to může vypadat zajímavě, ale rozdíly už jsou poměrně velké. Je zde otázka vzdělávání. Tedy síť škol, jak je pokryto území, jaké jsou zde odbornosti a jak jsou školy dosažitelné. A aktuální situace kolem uprchlíků? Je dobré vědět, jaká je situace mezi lidmi, jak na to pohlíží a jaký bude další vývoj. Může přijít další vlna. Takže je důležité znát kapacitu a zhodnotit zkušenosti z posledních měsíců. Podstatné je také to, jak kraj a lidé v něm žijící vnímají hospodářskou a sociální krizi, která sem přichází. Příští rok se dá očekávat recese. Takže chci vědět, jak lidé právě zde pohlíží na to, jak funguje vláda ve vztahu pomoci lidem a firmám. A myslím si, že zrovna tato část debat je nesmírně důležitá. Bude to rozhodovat o tom, zda na ty výzvy budeme schopni reagovat my, zejména pak vláda.“

* Z vašeho pohledu tedy vláda špatně vysvětluje své kroky nebo je dělá špatně?

„To jsou dvě věci, které by měly být komplementární, jenže nejsou. Nejenže reaguje špatně, ale reaguje pozdě! Navíc i ta komunikace neodpovídá situaci, která zde je. Česká republika má bohužel velice vysokou inflaci. Ta bude pokračovat i v příštím roce dalším nárůstem cen o možná dalších deset procent. To může být, a už je pro některé lidi, neúnosné. Zejména pro rodiny s dětmi, důchodce a samostatně žijící. Ti už jsou ve velkém nebezpečí, že náklady nezvládnou.“

* Na druhou stranu zde byla kritika nezastropování ceny paliv. Stalo se tak v Maďarsku a nyní víme, jak to tam dopadlo. V tomto směru tedy vláda neudělala špatný krok...

„Ale nebyl učiněn žádný. Já jsem třeba navrhoval vládě, aby udělala takzvané věcné usměrnění cen. To není zastropování horní ceny, ale ovlivňování marží. Na to je zákon o cenách. To jsem vládě říkal 4. ledna loňského roku, takže s luxusním předstihem. Celá řada zemí to udělala a Francie je asi nejlepším příkladem. Vytipovala sto dvacet nejčastěji kupovaných výrobků a provedla regulaci, aby nestoupla inflace. Povedlo se jim to, mají inflaci na méně než padesáti procentech české inflace. A to je velký rozdíl, máte-li nárůst cen o sedm nebo o patnáct procent. Vláda významně zaspala. A to zaspání není způsobené jen tím, že členové přišli do vlády v prosinci. Ale také tím, že to nereflektovali. A dostali jsme se tam, kam jsme se dostali. Vážným problémem jsou totiž veřejné finance. Jestli máme pro příští rok deficit v rozpočtu 295 miliard korun, obávám se, že to bude více. Není to ale účet bez hostinského, to musí někdo zaplatit! A jestli si myslí někdo, že to občan zaplatí tím, že se prodlouží odchod do důchodu, sníží důchod nebo se zmenší příspěvek v nezaměstnanosti, tak to považuji za krajně nezodpovědné. Nebo rozdělit zdravotnictví pro chudé a pro bohaté, to také nepovažuji za dobrý krok. K tomu vůbec není důvod. Naopak to zase společnost ještě více rozdělí a budeme se blížit nebezpečí populistických subjektů, které mohou ovládnout republiku při takových chybách. Před námi je spousta problémů, měly by se ale debatovat na celostátní i regionální úrovni.“

* Vraťme se k prezidentské kampani. Jak zhodnotit její průběh? Co říkáte k průzkumům?

„Jediné, co bych si jako volič přál, aby více rozhodoval obsah než forma sdělení. Už jsem o tom mluvil. Je důležité, aby lidé více naslouchali tomu, jaký je program a skutečná znalost i dovednost kandidáta než marketingový přístup. Každý z nás si může koupit stejně vypadající výrobek. Ale jeden vydrží tři dny a druhý šest let, aniž byste do něj museli zasahovat. To z marketingu nepoznáte. Až ze zkoumání základních parametrů a kvalit. Přál bych si, aby v České republice vítězila kvalita nad nějakou pomíjivou kvantitou.“

* V čem byste chtěl navázat na způsob výkonu funkce prezidenta Miloše Zemana? A v čem byste naopak šel jinou cestou?

„Ke svým předchůdcům v práci, kterou dělám, se nevyjadřuji. Ale vezmu opačný pól. A říkám tedy, co bych si od prezidentů vzal. U Václava Havla to je vztah k humanismu a lidským právům. Je to potřebné, v současné době obzvlášť. To by České republice slušelo – pomáhat tam, kde je to potřeba. A nezapomínat u toho na vlastní lidi. U Václava Klause oceňuji, jak se vídal s podnikateli, lidmi s myšlenkami, a do světa. To si myslím, že bylo velice dobře. Jeho přístup je dobrým předobrazem. A u Miloše Zemana je to, že se setkával v regionech s lidmi bez ohledu na jejich sociální postavení. Kombinace všech těch třech přístupů by slušela každému prezidentovi České republiky. A já bych byl moc rád, kdybych to mohl realizovat.“

* Pokud byste se dostal třeba s Andrejem Babišem do druhého kola, jak hodnotíte své šance?

„Můj přístup je trochu jiný... Pro mě není akceptovatelný žádný kandidát, který má komunistickou minulost. To považuji za nepřekročitelné. V roce 1989 jsme byli na náměstích a kdyby mi tehdy někdo řekl, že po více jak třiceti letech bude kandidovat někdo, proti komu jsme tam stáli, tedy proti lidem z STB, proti rozvědčíkům, tak bych ho asi považoval za nesvéprávného. To pro mě není akceptovatelné. Dodnes si na to velmi dobře vzpomínám z Ostravy. A myslím si, že by z toho byla velice nepříjemná situace, kdyby tam přišel někdo s takovou provokací. Myslím si, že doba už hodně pokročila a toto nemusíme zažívat. Je to i o obrazu České republiky. A já na marketing neskáču ani nenaskakuji, radši si věci zjistím. Proto ta poznámka, že bych byl rád, aby vítězila kvalita nad kvantitou. A kdyby to měl být se mnou ve finále Andrej Babiš, tak na něj si věřím. A nejen na něj!“ (úsměv)

 

 

JOSEF STŘEDULA

* narodil se 12. listopadu 1967 v Opavě

* odborový předák, kandidát na prezidenta ČR

* dětství a mládí prožil na Opavsku a Ostravsku

* absolvoval Střední průmyslovou školu strojní v Opavě

* po škole pracoval ve vítkovických železárnách

* sametová revoluce pro něj znamenala přelom, podílel se na přeměně ROH na odborové hnutí

* v červnu 2005 se stal celorepublikovým předsedou odborové organizace KOVO, kterou vedl do roku 2014

* v dubnu 2014 byl zvolen předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů

* v květnu 2022 oznámil kandidaturu na prezidenta ČR

zajímavost: nebyl členem žádné politické strany ani nikdy nekandidoval na žádnou politickou funkci