Vila Josefa Kováříka na Vojáčkově náměstí v Prostějově navržená ve stylu architektonické moderny brněnským architektem Emilem Králíkem a postavená v letech 1911–1912 je významnou stavbou našeho města. Je kulturní památkou představující spojení architektury, umění a řemesel. Na její stavbě se podílela prostějovská firma Konečný & Nedělník a řadu kovových a uměleckých prvků dodala firma Vulkania. V objektu byly jesle, v roce 1991 se budova vrátila rodině majitele. Potom zde do roku 2000 sídlil školský úřad. Často kolem ní procházíme či projíždíme nebo ji jen tak vidíme od Národního domu. Jsme svědky jejích proměn. Někdy je částečně zahalena lešením, jindy probíhá renovace oken, ale i uvnitř se pilně pracuje. Po letech chátrání a uzavřenosti se zásluhou svého majitele Družstva Kováříkova vila opět probouzí k životu. Rozhovor s předsedou Družstva se tak točil zejména kolem probíhající rekonstrukce pozoruhodného domu.
* Vilu jste v červnu 2017 koupili po letech chátrání a nezájmu. Jaké jste s ní měli plány?
„O tom, že je vila na prodej, jsem se dozvěděl od svého kamaráda. Vždy jsem ji vnímal jako sirotka stojícího stranou zájmu a vyhlížejícího své rodiče. A tak se mi zalíbila představa, že bych jí mohl pomoci.“
* V jakém stavu se objekt nacházel?
„Vila měla střechu v havarijním stavu a jihozápadní část krovu byla úplně shnilá. Voda protékající ze střechy zničila i část stropu v místnosti pod ní. Původní vybavení ve vile prakticky nebylo, tedy žádný původní nábytek. Vila byla v době, kdy byla neobydlená, třikrát vykradena. Zmizely prakticky všechny kovové prvky. Dokonce si zloději dali práci a ulámali okenní kliky. Také byly ukradeny lampy z lodžie. A v důsledku odcizení měděných prvků z kašny v atriu došlo i k jejímu zdevastování povětrnostními vlivy.
* Vydala vila nějaké „tajemství“?
„Na to jsme dosud nenarazili, třeba na nás ještě čeká.“
* Nechali jste zpracovat stavebně-historický průzkum, získali patřičná povolení a začali s rekonstrukcí. Co bylo největším problémem?
„Největším problémem byl havarijní stav střechy, konkrétně žlabu za atikou na jižní straně. Vlivem nečistot, které se ve žlabu po desetiletí usazovaly, došlo k jeho prorezivění. Protékající voda kapala na krovovou konstrukci a v jihozápadní části ji zcela zničila. Opravit krov a krytinu byl první naléhavý úkol.“
* Na co jste nejvíce pyšný?
„Největší radost mi asi udělalo dokončení restaurování oválné vitráže. Odborné práce udělal samozřejmě restaurátor, ale na nás bylo, abychom tuto tři metry širokou a přibližně sto kilogramů vážící vitráž snesli ze šestimetrové výšky a po restaurátorské obnově ji opět usadili zpět. Při práci nás potkalo mnoho nečekaných situací, jež se ale nakonec všechny podařilo zdárně vyřešit. Tato vitráž je teď opět ozdobou vily.“
* Je těžké opravovat památkový objekt?
„Památková obnova je náročný proces po mnoha stránkách. Nejdříve musíte porozumět, co to vlastně památková ochrana je. Komunikace s památkáři je důležitou součástí tohoto procesu. Před realizací památkové obnovy je třeba zpracovat památkové průzkumy na všechny památkově hodnotné prvky, například omítkové vrstvy, kamenné a kovové prvky a otvorové výplně.“
* Nedávno jste se pustili do opravy jižní uliční fasády. Jaké jsou vaše plány na příští rok?
„Po dokončení opravy jižní fasády počítáme s montáží parapetů, půl zahrádky a mříže se zvěrokruhem, které ozdobí uliční fasádu. V této souvislosti jsme požádali příslušné pracovníky magistrátu a městské policie, aby při plánování kamerového systému počítali s možností umístit kameru tak, aby měla v záběru i tuto fasádu. Obáváme se, aby nedošlo k opětovnému odcizení hodnotných prvků. V příštím roce bychom chtěli vyrobit a namontovat dvě střešní makovice a pokročit s přípravou památkové obnovy kašny v atriu. Vedle toho průběžně provádíme repasi oken severní fasády a atria.“
* A co interiér vily? Bylo zde vybavení na vysoké úrovni uměleckořemeslného zpracování – obložení, dekorace, svítidla, nábytek, hudební pokoj, jídelna s nádhernými lustry a hala obtáčená dřevěným schodištěm s krbovými kamny a hodinami. Mnohé věci už zde nejsou a ani vybavení nebude původní, autentické. Máte představu, jak interiér bude vypadat?
„Interiér vily je v současné době mimo horizont našeho plánování. Finanční prostředky významně limitují rozsah prací, které můžeme za jednotlivé roky zvládnout. Rádi bychom nejdříve obnovili hlavní halu vily, to znamená ozdobnou mříž kamen, schodiště, hodiny, které jsou uloženy v prostějovském muzeu, a lustr.“
* Nakonec zřejmě přijde na řadu venkovní část propojená se zahradou. Byla zde veranda se schodištěm směřujícím k pergole a terase, atrium s fontánou a dřevěný zahradní altán.
„O atriu s fontánou jsem se již zmiňoval, ale zahrada je prozatím úplně mimo náš plánovací rámec.“
* Líbí se mi váš záměr zpracovat historii rodin Kováříkových a Wichterlových a jejich rodokmenů v podobě historických panelů. Překvapilo mě i vaše badatelské úsilí v tomto směru a zjištění rodinných vazeb Wichterlových a Kováříkových přes rod Chmelařových. Podařilo se vám zde něco zajímavého objevit?
„Ano, na spojení obou rodin jsme narazili při studiu historických pramenů. Mělo by to být přes manželku Františka Kováříka Olgu Chmelařovou a manželku obchodníka s kůžemi Jana Wichterleho Josefu Šalomounkovou. Tyto ženy by měly mít společného předka z rodiny Chmelařových. Je tam ale stále spousta nejasností, které se zatím nepodařilo rozluštit. Jsme pochopitelně v této oblasti amatéři a hlavní problém nám dělá, že nedokážeme přečíst matriční záznamy, které jsou k dispozici. Zatím jsme nenašli odborníka schopného je přečíst.“
* V letošním roce se vila začala otevírat veřejnosti. Konaly se zde komentované prohlídky, koncert pěveckého sboru Nota Bene a začátkem října i výtvarná výstava v rámci Festivalu současného umění. Jaký máte z těchto akcí pocit?
„Ve vile jsme letos přivítali několik návštěv. Provedl jsem je a představil, co jsme již zvládli a jaké máme plány. Kromě toho zde proběhly organizované akce, jimž vila vytvořila prostor pro realizaci. Všechny se myslím povedly a přivedly do vily další návštěvníky. Zvlášť musím podtrhnout koncert sboru Nota Bene, pro mě osobně představoval nejsilnější emotivní zážitek spojený s vilou. Pokračovat budeme na některých akcích. Už jsme předběžně domluveni a věřím, že další to bude inspirovat.“
* Rekonstrukce jsou velmi náročné a je to běh na dlouhou trať. Máte toho ještě hodně před sebou. Co bude pro další postup důležité?
„Ano, je to běh na dlouhou trať. Finanční rozpočet na kompletní památkovou obnovu přesahuje 25 milionů korun. Jsme vděčni a chtěl bych touto cestou poděkovat za 1 229 200 korun, které jsme od roku 2018 obdrželi od města Prostějova, a za 1 218 000 korun obdržených od roku 2020 od Olomouckého kraje. A samozřejmě také za finanční dary, jež dosud přesáhly 1 500 000 korun. Dárci je posílají na náš transparentní sbírkový účet 6969696977/0300. Památková obnova vily se stala významnou součástí mého života a patří mezi hlavní věci dávající smysl mému životu.“
