Původně učit nechtěl. Jako student snil o tom, že jednou bude vědecky bádat. Těchto ambicí se nevzdal ani poté, co jako čerstvý absolvent nastoupil na Střední odborné učiliště stavební jako učitel matematiky, fyziky a silnoproudé elektrotechniky. Nejenže se dál vzdělával, jako kantor se vždy snažil učit „vědu“, což studentům dávalo šanci spolu s ním objevovat tajemství přírody a zároveň neztrácet ze zřetele odpověď na otázku „k čemu jim to jednou bude“. V roce 2010 pak Rostislav Halaš v pozici ředitele největší prostějovské školy nahradil neobyčejně oblíbeného Václava Koláře. Letos o prázdninách pak předal příslovečné žezlo svému dlouholetému zástupci Petru Janečkovi. A ačkoliv naznal, že přišel čas zvolnit, chystá se na škole působit i nadále.
* Současnost je charakteristická tím, že se setkáváme s obrovským množstvím nejrůznějších často i protichůdných názorů, nicméně se nám z ní jaksi začíná vytrácet smysl pro fakta. Máte také ten pocit?
„Protichůdné názory jsou mnohdy hybatelem pokroku, zvláště v přírodních vědách. Co ale chybí, je kritické myšlení. Bohužel některé sdělovací prostředky šíří informace, které jsou v rozporu s ověřenými přírodními zákony. Člověk je tím svobodnější, čím víc toho ví.“
* Vy sám jste životem procházel právě cestou práce s exaktními fakty. Chybí dle vás tento způsob myšlení v dnešní společnosti?
„Ano, žijeme v tzv. postfaktické době. Paradoxní je, že faktů máme více než kdykoliv předtím – problém je spíš v jejich třídění, interpretaci a důvěře. Člověk pak snadno získá pocit, že ‚každý má svou pravdu‘, i když realita objektivně úplně relativní není. Na druhou stranu bych neřekl, že fakta mizí úplně. Spíš roste tlak na schopnosti lidí rozlišovat mezi faktem, interpretací, názorem, cílenou dezinterpretací, ověřovat zdroje, snášet nejistotu tam, kde odpověď není černobílá, a připustit možnost, že vlastní pohled může být neúplný.“
* Řada lidí říká, že na matematiku „nemá hlavu“. Co si o tom myslíte? Je tento způsob myšlení lidem už vrozený, nebo se mu při troše snahy mohou naučit všichni?
„Matematika především kultivuje způsob myšlení tak, aby se stal exaktním. V tomto směru může každý člověk úměrně svým možnostem kultivovat toto myšlení. Stále ještě zůstává každému emoční stránka osobnosti, která exaktnost nectí. Zvláště v mezilidských vztazích.“
* Jak to bylo u vás? Bavila vás matematika už na základní škole? Hrál jste třeba už jako malý šachy?
„Matematika mě bavila, účastnil jsem se úspěšně olympiád. A s tím se také pojil zájem o techniku, zvláště v oboru elektro. Šachy jsem hrál neorganizovaně. Teď je hraji s vnoučaty a už to nemám jednoduché.“
* Než jste se stal ředitelem RG a ZŠ Otto Wichterleho, tak jste na stejné škole už 7 let učil. Proč jste se vlastně dal na dráhu kantora?
„Já jsem v minulých dobách učil na stavebním učilišti. Téměř 10 let především obor elektro. To mě osobně posouvalo od teorie k praxi a v dalších letech se stalo mojí výhodou. Teprve až na začátku 90. let jsem mohl přejít na Gymnázium Jiřího Wolkera, kde jsem strávil dalších 10 let, z toho 4 roky ve funkci zástupce ředitele. Na naší škole jsem od roku 2003. Já nejsem typický učitel. Já jsem původně chtěl ‚dělat vědu‘, což se mně v minulém režimu nepodařilo. A tak pokud učím matematiku nebo fyziku, tak to beru spíše tak, že učím ‚vědu‘. Otvírá to studentům možnost pracovat objevitelskými metodami. A snažím se vést výuku ‚inženýrským‘ způsobem tak, aby od teorie bylo jen krůček k praxi.“
* Pedagogové mohou do jisté míry ovlivnit nastupující generaci. Kdo v klíčovém období získávání náhledu na svět zásadním způsobem ovlivnil vás? A čím?
„Při mém studium na gymnáziu jednoznačně prof. Antonín Drahovzal, neboť mně dal výborné základy matematiky, které mně stačily na vystudování obou vysokých škol, Přírodovědecké fakulty UP Olomouc a Elektrotechnické fakulty na VUT v Brně.“
* Vaší hlavní vášní byla astronomie. Co vás přivedlo k zájmu o tento obor?
„Neřekl bych že ‚hlavní‘, ale jedním z více oborů. Rozhodující vliv na mě měl začátkem 70. let ředitel Lidové hvězdárny v Prostějově RNDr. Jiří Prudký. Ten odstartoval můj zájem o astronomii a kvantovou fyziku. Někdy v roce 1975 jsem díky němu mohl na hvězdárně prozkoumat laser a jím vytvořený hologram. Přitom to bylo krátce po udělení Nobelovy ceny za holografii.“
* Zúčastnil jste i Vesmírné akademie NASA v americkém Huntsville. Využil jste podobných zkušeností i při práci učitele či ředitele školy?
„Samozřejmě, těžím z toho dodnes. Nejen z toho pobytu, ale také z delšího pobytu na amerických školách, na školách ve Skotsku, ve Francii, Belgii, hlavně pak ve Finsku. Přivezl jsem spousty námětů a ty jsem také realizoval. Získané poznatky z NASA jsem aktuálně tlumočil svým studentům a snažil jsem se je motivovat pro zájem o techniku. Z jiných pobytů se například podařilo na naší škole už v roce 2005 vybudovat multimediální učebnu s 30 počítači, která dodnes slouží pro podporu výuky ve neinformatických předmětech. V tomto ohledu jsme byli jednou z prvních škol v ČR.“
* Zmínil jste se, že na škole jste měl nejraději zvídavé studenty, kteří vás vlastně vedli k tomu, abyste se vy sám stále vzdělával. Je podobných studentů mezi mladými stále dost?
„Určitě se to procento nezměnilo. Jen teď mají spoustu dalších lákadel. Takže trvá delší dobu je přivést k objevitelskému způsobu práce. Zaměření naší školy na přírodní vědy nám takové studenty přináší. Ale hlavně musí oni sami chtít vědět víc.“
* Jaký byl podnět ze strany studentů, který vám dal obzvláště zabrat?
„Proč je noční obloha temná, když se dá předpokládat, že v každém směru pozorování leží nějaká hvězda? To vysvětlení je dost komplexní a není zcela triviální. Zájemce, nechť si najde ‚Olbersův paradox‘.“
* Také jste řekl, že největší ocenění pro vás je, pokud student přeroste svého učitele. Můžete být alespoň v jednom případě konkrétní?
„Těch studentů je více. V současné době můžete např. zhlédnout živý stream přímo z tunelu největšího urychlovače LHC v CERN v Ženevě, který pořídil náš absolvent Mgr. Tomáš Komárek.“
* Litoval jste naopak někdy, že jste se na kantořinu dal?
„To potká každého, kdo řeší mnohdy nesmyslné byrokratické směrnice.“
* V roce 2015 jste byl oceněn prestižní cenou Neuron mimo jiné za podporu zájmu studentů o vědu. Čím jste tento zájem probouzel?
„To ocenění se pojí s významným oceněním Učené společnosti České republiky, která sdružuje významné vědce působící na českém území. Každopádně jsem rád, že řada našich studentů dosáhla úspěchů v národních i mezinárodních soutěžích v oborech matematiky a fyziky. Myslím, že studenti vždy oceňovali exkurze na vědecká pracoviště, seznamování s aktuálními vědeckými objevy a uplatňování vědeckých objevů v technické praxi.“
* Se svými studenty jste pravidelně vyrážel na týdenní studijní pobyt na Akademii věd ČR. Proč?
„Právě na ústavech Akademie věd se studenti mohli potkat s vědeckými pracovníky, seznámit se s jejich způsobem práce a také poznat, že jsou to také ‚lidé z masa a kostí‘.“
* Za vašeho působení se gymnázium stalo fakultní školou Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Jak tato spolupráce probíhá?
„Využíváme odborných přednášek pracovníků fakulty jak u nás na škole, tak i přímo v laboratořích přírodovědecké fakulty. Také např. při výuce číslicové techniky využíváme dobře vybavenou učebnu číslicové techniky. Studenti tak mohou svoje teoretické znalosti ověřit v praxi.“
* Jistě se shodneme na tom, že technické a materiální zázemí je důležité, ale zásadní pro školu jsou dobří učitelé. Jak se takoví kantoři poznají?
„Dobrý učitel je především od toho, aby žáky motivoval a učivo správně metodicky vysvětlil. Vlastní proces učení se děje v mozku studenta a je úspěšný jen tehdy, pokud student sám chce vědět víc. Za dobrým učitelem se studenti vracejí.“
* Co bude kromě kvalitních pedagogů podle vás pro prostějovskou reálku nejdůležitější do budoucna?
„Dále rozvíjet zaměření školy na přírodní vědy a přilákat dostatek studentů s opravdovým zájmem o vědu, techniku a přírodu.“
* Nastoupíte vy sám po letních prázdninách do školy v roli kantora, nebo se už plně oddáte možnostem důchodového věku?
„Určitě je třeba zvolnit tempo, ale škola mě ještě bude potřebovat. Budu učit matematicko-fyzikální seminář ve třech skupinách.“
* Na co se od nadcházejícího září těšíte?
„Že budu mít více času na vnoučata. A také doufám, že budu mít více času na práci kolem domu, budu více jezdit na kole a v zimě na lyžích a udržovat si svoji odbornost v oblasti elektro.“
RNDr. Ing. Rostislav Halaš
Obor: ředitel RG a ZŠ Otto Wichterleho
- narodil se 5. 3. 1959 v Prostějově
- po maturitě na prostějovském gymnáziu v roce 1978 absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, učitelství matematika-fyzika, kterou dokončil v roce 1983. Vzdělával se však dál a v letech 1986–1991 vystudoval Vysoké učení technické v Brně, Elektrotechnickou fakultu, obor Radioelektronika
- po povinné vojenské službě nastoupil v roce 1984 na Střední odborné učiliště stavební, Prostějov, kde kromě matematiky a fyziky učil také silnoproudou elektrotechniku. Po deseti letech přešel na Gymnázium Jiřího Wolkera, kde kromě učení 4 roky strávil ve funkci zástupce ředitele. Od roku 2003 působí na Reálném gymnáziu a základní škole Otto Wichterleho jako učitel matematicko-fyzikálního semináře, zástupce ředitele a od roku 2010 až do letošního roku také jako ředitel školy. Na škole bude působit i nadále po svém odchodu z funkce
- je ženatý, má dvě děti, které již mají své rodiny, tři vnučky a jednoho vnuka. Jeho bratr je vedoucím katedry algebry na Přírodovědecké fakultně UPOL
- mezi jeho záliby patří cyklistika, lyžování, manuální práce především technického druhu, elektronika a elektrotechnika, kvantová fyzika a astrofyzika
- má rád divadlo Járy Cimrmana, filmy Interstellar či Gravitace, české zpěváky a kapely 60. až 80. let a skupiny jako Creedence Clearwater Revival či ABBA
zajímavost: stejně jako římský filosof Marcus Tullius Cicero je přesvědčen, že „Dáme-li se vést přírodou, nemůžeme v ničem pochybit.“
