Den Památky zesnulých už dnes bereme jako samozřejmost. Prostě něco, co přichází každý rok a každý rok se týká nás všech. Zajímavý je ale tradičně pohled do historie uctívání tohoto křesťanského svátku. V tomto ohledu je potřeba zabrousit mnoho a mnoho století zpět. Až do roku 998, odkdy mají historici první zmínky o připomínání této památky.

 

V liturgickém významu má slavnostní den odkazovat k víře, že hrobem život nekončí. Proto by se k náhrobkům neměly pokládat papírové nebo umělé květiny, protože nenesou správnou symboliku, toho jsou schopny jen květiny živé a zapálené svíčky. Zároveň kněží slouží zádušní mši a kropí hroby svěcenou vodou.

Bohoslužebný rozměr vtiskl Památce zesnulých francouzský opat Odillo z Cluny v roce 998, ale svátek dušiček pochází už od Keltů, kteří ve starověku obývali západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu, a to včetně území dnešní České republiky. Keltský rok začínal Samhainem a slavil se 1. listopadu v noci z předešlého dne na den sváteční. V tento den se podle keltské víry prolíná náš svět se světem mrtvých. Dušičky jsou vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nejsou na tuto skutečnost připraveni a procházejí fází očišťování. Keltové zapalovali ohně, aby se duše pozůstalých mohla ohřát a strávit s nimi noc. Svíčky, které se zapalují dnes, jsou pozměněnou formou právě této tradice.

Zvyk uctívání památky zesnulých navazuje na předkřesťanské tradice. Církev konala modlitby a obětovala za zesnulé, avšak až na přelomu tisíciletí roku 998 zavedl tento zvyk v druhý listopadový den benediktýnský opat Odillo z Cluny. Zvyk se rychle rozšířil po všech křesťanských zemích. Od té doby se v osmnácti evropských zemích slaví prvního listopadu svátek Všech svatých a den poté Dušiček.

Svátek Všech svatých vychází z historické události, jíž bylo vysvěcení Pantheonu v Římě v roce 609. Pantheon byl původně antický chrám, v němž se uctíval kult všech římských bohů. Svátek Všech svatých je tak vzpomínkovou slavností zemřelých, kteří již dosáhli věčné blaženosti. Dušičky jsou proti tomu vzpomínkou na ty, kteří této blaženosti zatím nedošli. Dušičky (duše v očistci) jsou rovněž katolickým svátkem slaveným 2. listopadu od 12. století jako vzpomínka na mrtvé.