Házenkářský zápas se hraje hodinu čistého času. Muži TJ Sokol Kostelec na Hané v 6. kole 2. ligy JM 2025/26 proti Telnici předváděli tři čtvrtě hodiny z této hrací doby velice špatný výkon, vůbec se jim nedařilo. A přesto díky výborným závěrům prvního poločasu i celého střetnutí vydřeli s notnou dávkou štěstí alespoň nerozhodný výsledek 27:27 (15:13) zachráněný v poslední sekundě.
V nedělním dopoledni znovu ožil známý syndrom hákáčka, jež s papírově srovnatelnými či slabšími soupeři často podcení začátek a následně má velké problémy otáčet nepříznivý průběh utkání. Včera se přesně tohle stalo, úvod byl ze strany domácích skutečně mizerný. Dělali technické chyby, často ztráceli míče, nedůsledně bránili, špatně stříleli, ani Pavlu Navrátilovi mezi tyčemi to moc nešlo.
Proto Jihomoravané rychle získali tříbrankový náskok (0:3), který pak bez větších potíží udržovali, byť herně neukazovali pranic výjimečného. Na házenkářské baroko HK to ale bohatě stačilo, navíc trápení TJ bez hlavního kouče Davida Ševčíka i důležité spojky Rostislava Podhrázského se s přibývajícím časem ještě prohlubovalo. Tím pádem skóre ve 20. minutě poskočilo na hrozivých 6:11 a bezkrevní Hanáci byli zralí na ručník.
Během poslední desetiminutovky před přestávkou však jako by je někdo pokropil živou vodou. Jejich výkon se náhle zlepšil snad o tisíc procent, k čemuž nejvíc přispěly tři faktory: dravý nástup střídajícího mladíka Tomáše Vaňka (za chvíli nasázel šest gólů), perfektní zákroky brankáře Matyáše Micky coby dalšího borce naskočivšího z lavičky a kolektivně zvednutá defenziva. Nastala tudíž kostelecká smršť znamenající prudký obrat na 14:12!
Ovšem výrazný herní progres si Sokol bohužel vůbec nepřenesl do druhé půle. Místo aby dál pokračoval v najetém trendu, zase spadl zpátky do předchozí utrápenosti. Útočná činnost se postupně změnila v přehlídku bezradnosti plnou různých hrubek a zaváhání, rovněž směrem dozadu to opět přestalo fungovat. Mnohem živější hosté tak docela v pohodě překlopili vývoj mače zpět ve svůj prospěch (17:15 – 17:18, 20:23), zatímco Kostelečtí nadále zle tápali.
Jejich zmar vyvrcholil pět minut před koncem za zdánlivě rozhodnutého stavu 22:26. Nicméně zaskakující hlavní trenér (normálně asistent) Martin Grulich při posledním oddechovém čase na hráče pořádně zvýšil hlas a jeho křik je nejspíš probudil. Rázem jich bylo plné hřiště, zejména kanonýr Luděk Piwko a strážce svatyně Micka v klíčových momentech úplného závěru excelovali. Gólmanem zlikvidované dvě sedmičky i několik střel umožnily Piwkovi na druhé straně hřiště opakovaně skórovat.
Drama poté vygradovalo infarktovou koncovkou, kdy srovnání letní posily v poslední vteřině nebylo uznáno, neboť předčasně zahoukal finální klakson. Proto se závěrečná akce ve zbývajících třech sekundách ještě jednou opakovala, aby domácí udělali to úplně stejné a Piwko totožnou přesně mířenou ranou nad bloky do levého spodního rohu brány definitivně vyrovnal – 27:27, což znamenalo bod urvaný z takřka jisté porážky!
HÁZENÁ
2. liga mužů JM 2025/26, 6. kolo
TJ Sokol Kostelec na Hané HK – Sokol Telnice 27:27 (15:13)
Brankový sled: 0:3, 4:6, 4:8, 6:9, 6:11, 10:11, 14:12, 15:13, 15:15, 17:15, 17:18, 19:19, 19:21, 20:23, 22:24, 22:26, 25:26, 25:27, 27:27.
Rozhodčí: Jandačová a Noworytová. Vyloučení: 5:6. Sedmičky: 5/4:5/3. Diváci: 120.
Sestava a branky Kostelce: Navrátil, Micka – Prášil, Popelka 2, O. Oščádal 1, Koudelka, Hanták 3, Varhalík 1, Albrecht 1, J. Oščádal, Vaněk 6, Hrabal 1, Ševčík 1, Piwko 11/4. Trenér: Martin Grulich.
Nejvíc gólů Telnice: D. Popela 7/1, M. Popela 7/2, Lengál 6, Dlapa 5.
HODNOCENÍ TRENÉRA
„Pro nás to byl důležitý zápas, protože jsme chtěli potvrdit předešlé domácí vítězství nad Ivančicemi. Což se nám však dlouho vůbec nedařilo, protože jsme si nechali utéct začátek utkání. Kluci sice byli namotivovaní, ale na hřišti to nebylo vůbec poznat. Výrazné zlepšení našeho výkonu nastalo až v posledních deseti minutách prvního poločasu, ale po tomhle obratu z 6:11 na 15:13 jako by si kluci mysleli, že dál už to půjde snadno a samo. Znovu přestali hrát, úvod druhé půle nám opět nevyšel a pak už rostla nervozita. Dělali jsme strašně moc chyb, neproměňovali spoustu střel, dostávali laciné góly. A emoce šly spíš do té nervozity než směrem ke zlepšení výkonu. Pět minut před koncem jsme tak byli mínus čtyři góly a já během posledního time-outu na kluky řval, aby do toho ještě dali ty správné emoce a pořádně zabrali. Což se v úplném závěru i s velkou dávkou štěstí podařilo. Tím pádem jsme na poslední chvíli zachránili aspoň bod za remízu, a to je po takovém průběhu trochu zázrak. Kdybychom však hráli podobně jako na konci obou poločasů celou dobu, nebylo by co řešit. A soupeře úrovně Telnice bychom jasně porazili, místo abychom se s ním takhle trápili a málem prohráli.“
