Tohle bych nepřál zažít nikomu na světě. Bohužel jsem se já i dalších zhruba čtyři a půl tisíce lidí od nedělního odpoledne až do pondělní noci 2. prosince ocitli v neuvěřitelné vlakové pasti.

Ahoj všichni

Zdá se až neuvěřitelné, jak to uteklo, ale už tady zase máme ten vánoční čas. Stánky stojí, vánoční strom, tentokrát rovný, je také na svém místě a svítí, za chvilku si se zbytkem republiky zapějeme koledy a děti už obdaroval Mikuláš, který stále úspěšně bojuje s americkým vetřelcem Santou Clausem.

Nelze jinak než souhlasit s názorem, že nejvyšší krajská soutěž má po delší době zase velmi kvalitní úroveň a u žádného z celků byste neřekli, že je v této soutěži jen do počtu či dílem náhody. Každý má ve svém středu velmi kvalitní hráče často doplněné o dravé mládí. V celkovém součtu je to takový dobrý mix, který jednak vrátil úroveň tam, kde byla dříve, a jednak co fotbalu v posledním období trochu scházelo. Jenže to taky nešlo úplně tak jednoduše, jak by na první dobrou mohlo vypadat. O úspěchu a neúspěchu stále více rozhoduje i finanční stránka, což je věc dost ošemetná.

Kolikrát už jsem nejen na tomto místě rozebíral obecně neradostnou situaci v České republice z hlediska sportování či aktivního pohybu veškerých obyvatel, zejména dětí a mládeže? Skutečně mnohokrát. A nikdy jsem při hodnocení daného tématu nešetřil kritikou.

Mezi prostějovské sporty, jež dlouhodobě zanechávají na mapě výraznou stopu především svými pořadatelskými počiny, rozhodně patří i orientační běh. Vždyť kromě spousty menších závodů letos zorganizoval hned dvě velké akce celostátního významu.

Málokdo si toho možná všiml, ale většinu nejlepších výkonů v dosavadním průběhu této sezóny předvedly volejbalistky VK Prostějov, když se hrálo s balóny značky Mikasa. Ty se používají v evropských pohárech a také při duelech českých soutěží, jež bezprostředně předcházejí právě mezinárodním zápasům. Jinak se v ČR hraje s míči Gala.

Letos naposledy vás zdravím v této pravidelné rubrice. Aktuální rok nezadržitelně končí, a tak bych zde tradičně chtěl alespoň ve stručnosti zrekapitulovat, jak se během letopočtu 2024 dařilo, či nedařilo prostějovskému sportu.

Dvěma nejsledovanějšími odvětvími samozřejmě jsou kopaná a lední hokej. Fotbalisté 1. SK Prostějov podruhé za sebou o fous zachránili Chance Národní Ligu, pak se vrátili z azylu domů a s pomocí vlastního rekonstruovaného stadionu nabrali kvalitnější herní směr do klidného středu tabulky.

V minulém čísle kritizoval dopisovatele našeho Večerníku pana Martina Mokroše pan Bohuslav Puda za jeho článek nepříliš spisovným slovem „bláboly“. No, s takovými naprosto nekonstruktivními a nepříliš slušnými názory se občas setká každý dopisovatel a novináři by mohli vyprávět... Přiznám se ale, že žádný příspěvek od pana Pudy, řekněme na půl stránky, jsem dosud nečetl.

Školství je jedním z oborů, kterému v tomto státě rozumí skoro každý, a tudíž do něj kde kdo plká. Že mnohdy nesmyslně, o tom odborná školská veřejnost ví své, ale je to už takový národní sport, stejně jako že každý neumětel plká do fotbalu a do hokeje. Ale já se dnes oprostím od aktuální situace a chci vás upozornit na to, že povinnou školní docházku tu máme již 250 let, a to od 6. prosince 1774, kdy Marie Terezie ustanovila reformou všeobecnou vzdělávací povinnost. Tak se na to pojďme podívat podrobněji.

Na náměstí už svítí letošní vánoční stromeček, který se skutečně vyvedl. Je třeba ho pochválit. Po dlouhých letech se konečně neřeší, že je křivý, jak bylo zvykem. Nejednou jsme se kvůli němu dostali do médií, naše „popularita“ překročila hranice regionu.

Když se mi dostane do ruky PROSTĚJOVSKÝ Večerník, tak to stále více připomíná stranický list ANO. V posledním čísle například naprosté bláboly v článku Analýza Martina Mokroše.

Když se mi dostane do ruky PROSTĚJOVSKÝ Večerník, tak to stále více připomíná stranický list ANO. V posledním čísle například naprosté bláboly v článku Analýza Martina Mokroše. Jako regionální tisk byste se měli věnovat nadstranickému zpravodajství o dění v regionu, což většinově děláte, ale nezatahovat do toho politickou agitaci, na to opravdu není nikdo zvědavý.

Zvolení prostějovského primátora Františka Jury mě osobně velmi potěšilo. Jedná se totiž o žáka hrubčické školy, kterého jsem v první třídě učil číst, psát a počítat. Právě v naší škole získával základy pro další vzdělávání potřebné pro naplnění životních cílů.

Před lety jsme málem vyhořeli. Přivolaný odborník diagnostikoval závadu v části prastarého elektrického vedení, což mě napadlo ve chvíli, kdy ze zdí v pokojíčku začaly létat modré blesky. Samozřejmě se tak stalo v listopadu, kdy se dům bez elektřiny změnil v temná kasemata. Trvalo to týden, než mistr vyloupal staré vedení, nahradil ho novým a přidal patřičné jističe. Ten týden jsme po dlouhé době byli zase rodina. Nemohli jsme utéct každý do svého soukromí, nefungovaly počítače ani televize. Lézt se svíčkou do postele nebylo moc bezpečné, a tak jsme se setkávali v obýváku, rozsvítili vše, co mělo knot, hráli karty a vyprávěli si. Za těch pár dnů jsem se o svých blízkých dozvěděla hodně.