Silvestr není jen poslední dnem roku. Pro naši republiku přinesl v posledních staletích řadu významných změn. A my vám přiblížíme některé z nich.
Velmi atypický koktejl Bloody Mary se jmenuje podle Marie I. Tudorovny, anglické královně, která během vlády nechala popravit stovky lidí. Koktejl samotný vznikl až dlouho, dlouho poté. Kdo se Marií nechal inspirovat, není stoprocentně jasné.
Nový rok bývá spojený se zvyky a pověrami, ve kterých hraje významnou roli jídlo. Víte, proč se jí čočka a proč uzené? Zjistěte, proč si dát kapustu, chléb, nebo česnek.
Jednou z nejrozšířenějších novoročních tradic v Českých domácnostech je konzumace čočky. Malá kulatá čočka symbolizuje peníze – svým tvarem připomíná mince. Pověra praví, že kdo si na Nový rok dá k jídlu čočku, bude mít v novém roce dostatek peněz. Čočka se proto často podává jako hlavní chod, například v podobě polévky, čočkového salátu, či oblíbené čočky nakyselo. Podobný vliv by podle všeho měl mít i hrách a fazole.
29. prosince roku 1989 byl československým prezidentem zvolen dramatik a disident Václav Havel.
Je to možná podivné téma v zimě, ale zase tady máme jedno zajímavé výročí, které tentokrát souvisí s historií zoologických zahrad. Myslím, že tu není nikdo, kdo by nebyl v zoo na Svatém Kopečku, případně dalších zoologických zahradách v sousedním brněnském kraji anebo dál, dostatečně znám je třeba smutný příběh zoo v Berlíně na konci druhé světové války anebo dramatické události v Praze během povodní v roce 2002. Ale pojďme do té historie.
Tohle bych nepřál zažít nikomu na světě. Bohužel jsem se já i dalších zhruba čtyři a půl tisíce lidí od nedělního odpoledne až do pondělní noci 2. prosince ocitli v neuvěřitelné vlakové pasti.
Ahoj všichni
Zdá se až neuvěřitelné, jak to uteklo, ale už tady zase máme ten vánoční čas. Stánky stojí, vánoční strom, tentokrát rovný, je také na svém místě a svítí, za chvilku si se zbytkem republiky zapějeme koledy a děti už obdaroval Mikuláš, který stále úspěšně bojuje s americkým vetřelcem Santou Clausem.
Nelze jinak než souhlasit s názorem, že nejvyšší krajská soutěž má po delší době zase velmi kvalitní úroveň a u žádného z celků byste neřekli, že je v této soutěži jen do počtu či dílem náhody. Každý má ve svém středu velmi kvalitní hráče často doplněné o dravé mládí. V celkovém součtu je to takový dobrý mix, který jednak vrátil úroveň tam, kde byla dříve, a jednak co fotbalu v posledním období trochu scházelo. Jenže to taky nešlo úplně tak jednoduše, jak by na první dobrou mohlo vypadat. O úspěchu a neúspěchu stále více rozhoduje i finanční stránka, což je věc dost ošemetná.
Kolikrát už jsem nejen na tomto místě rozebíral obecně neradostnou situaci v České republice z hlediska sportování či aktivního pohybu veškerých obyvatel, zejména dětí a mládeže? Skutečně mnohokrát. A nikdy jsem při hodnocení daného tématu nešetřil kritikou.
Mezi prostějovské sporty, jež dlouhodobě zanechávají na mapě výraznou stopu především svými pořadatelskými počiny, rozhodně patří i orientační běh. Vždyť kromě spousty menších závodů letos zorganizoval hned dvě velké akce celostátního významu.
Málokdo si toho možná všiml, ale většinu nejlepších výkonů v dosavadním průběhu této sezóny předvedly volejbalistky VK Prostějov, když se hrálo s balóny značky Mikasa. Ty se používají v evropských pohárech a také při duelech českých soutěží, jež bezprostředně předcházejí právě mezinárodním zápasům. Jinak se v ČR hraje s míči Gala.
Letos naposledy vás zdravím v této pravidelné rubrice. Aktuální rok nezadržitelně končí, a tak bych zde tradičně chtěl alespoň ve stručnosti zrekapitulovat, jak se během letopočtu 2024 dařilo, či nedařilo prostějovskému sportu.
Dvěma nejsledovanějšími odvětvími samozřejmě jsou kopaná a lední hokej. Fotbalisté 1. SK Prostějov podruhé za sebou o fous zachránili Chance Národní Ligu, pak se vrátili z azylu domů a s pomocí vlastního rekonstruovaného stadionu nabrali kvalitnější herní směr do klidného středu tabulky.
V minulém čísle kritizoval dopisovatele našeho Večerníku pana Martina Mokroše pan Bohuslav Puda za jeho článek nepříliš spisovným slovem „bláboly“. No, s takovými naprosto nekonstruktivními a nepříliš slušnými názory se občas setká každý dopisovatel a novináři by mohli vyprávět... Přiznám se ale, že žádný příspěvek od pana Pudy, řekněme na půl stránky, jsem dosud nečetl.
Školství je jedním z oborů, kterému v tomto státě rozumí skoro každý, a tudíž do něj kde kdo plká. Že mnohdy nesmyslně, o tom odborná školská veřejnost ví své, ale je to už takový národní sport, stejně jako že každý neumětel plká do fotbalu a do hokeje. Ale já se dnes oprostím od aktuální situace a chci vás upozornit na to, že povinnou školní docházku tu máme již 250 let, a to od 6. prosince 1774, kdy Marie Terezie ustanovila reformou všeobecnou vzdělávací povinnost. Tak se na to pojďme podívat podrobněji.
Na náměstí už svítí letošní vánoční stromeček, který se skutečně vyvedl. Je třeba ho pochválit. Po dlouhých letech se konečně neřeší, že je křivý, jak bylo zvykem. Nejednou jsme se kvůli němu dostali do médií, naše „popularita“ překročila hranice regionu.






