Máme tady období, kdy slunce svítí, občas trakaře, ale kolem nás se pořád něco děje. Třeba i to, že s hezkým počasím se nám opět na prostějovských silnicích, stezkách a bohužel i chodnících opětně objevil neoblíbený škůdce, a to cyklisté. Každoročně mě to zaskočí a každoročně se příšerným způsobem „nasířím“, když mi tento obtížný hmyz cinká zvonkem za zády na chodníku, a ještě pokřikuje, abych uhnul... Několikrát mě již svrběla ruka dotyčného z kola srazit, ale zachoval jsem „dekórum“ a jen ho cvičně seřval, že cyklostezka je o pouhých pět metrů dál, tak ať se na ni laskavě přesune.