Blog redaktora

Před mnoha lety jsem jela do Národního divadla v Praze zhlédnout skvělého Miroslava Donutila ve hře Sluha dvou pánů. Šlo o podnikový zájezd, takže do „Matky měst“ vyrazilo asi padesát náležitě vystrojených lidí. Ve Zlaté kapličce jsme utrpěli obrovský šok. Jako „horáci se slámou v botách“ jsme tam totiž byli nejlépe oblečeni. A to jsme my dámy opravdu nebyly ve velkých večerních a pánové se neoděli do šosatých fraků. S údivem jsme sledovali diváky v sandálech, kraťasech, rozhalených kostkovaných košilích, minišatech, hodících se jedině na pláž. Paní uvaděčka, která v nás hned odhalila Moraváky, reagovala pokrčením ramen: „Tady je to normální, lidi si na formality moc nepotrpí.“

Původně jsem chtěl popřemýšlet o tom, jak a kde užít prázdninový čas, ovšem po předminulém víkendu, kdy se Prostějovem přehnala vichřice, se budu muset zamyslet nad tím, jak se před počasím zabezpečit.

Naše luhy a háje se bohužel dostaly do klimatického pásma, o kterém jsme ještě před pár lety ani netušili, že existuje, na příběhy z něj jsme se dívali pouze v televizi. Teď ovšem naše oblasti zasahují tornáda, přívalové deště, kroupy velikosti tenisáků, vichřice jako z hororu a naše majetky přicházejí mnohdy vniveč.

Jaký dojem zanechali na letošním mistrovství Evropy čeští fotbalisté, to jsem v téhle rubrice stručně rozebíral už minule. Co nejzásadnějšího však ukázal kontinentální svátek kopané z globálního hlediska? Za mě toho rozhodně nebylo málo.

Nejvýraznější pozitivní stopu v Německu určitě zanechali Španělé bez ohledu na to, zda vyhráli včerejší finále. Předváděli moderní, rychlou a divácky atraktivní hru vedoucí k úspěšným výsledkům, což je ideální kombinace. Zasloužili si konečný triumf.

Velice bedlivě jsem pozoroval diskuse našich komunálních politiků o tom, zda postavit v Prostějově padesátimetrový krytý bazén, nebo bude stačit jen poloviční. Přiznám se, že já osobně jsem byl až do dneška zastáncem „padesátky“.

Čeští sokolové mají za sebou svůj nejvýznamnější svátek. Moc rád jsem účastníky všesokolského sletu z celého Prostějovska vyprovodil na nádraží před jejich cestou do Prahy. Nedalo mi to a o několik dní později, a sice v pátek 5. července, jsem se za nimi vypravil. Rozhodně toho nelituji, poslední den akce byl opravdu skvělý. Všichni si nacvičili krásné sestavy a pohled z hlediště rozhodně za tu cestu stál.

Za historickou sezónu v Kostelci na Hané se dá označit ta, v níž se fotbalisté dostali poprvé do divize. V ní se jako nováček chtěli v první řadě udržet a možná si i tak trochu dokázat, kde jsou vlastně jejich limity, protože za poslední dva roky se jednalo o druhý postup. Sezóna měla řadu pozitivních momentů, ale i nepovedených výkonů. Tyto skutečnosti se velmi často střídaly. Došlo také k výměně na trenérském postu, kde dirigent posledních úspěchů předčasně skončil. Se závěrem sezóny převážila pozitiva a Kostelec dokázal udržet divizní příslušnost i pro další ročník.

Nevím, čím to je, ale zdá se mi, že dneska se už nedělají tak kvalitní silnice jako dřív. Mám tím na mysli kvalitu asfaltových koberců přímo v Prostějově. Vždyť to není ani deset let, co se rekonstruovaly vozovky v Olomoucké či Kostelecké ulici, na Vápenici, Vrahovické ulici a o Plumlovské ani nemluvě.

Červenec je pravidelně měsícem, kdy se toho i v rámci sportovního dějství v regionu děje nejméně. Především první dva týdny, kdy ještě nezačnou pořádně ani fotbalové přípravy, jsou pak doslova odpočinkovým obdobím. Kolikrát se ale ptám, zda se to tak spíše sešlo, že tyto týdny patří vždy k těm nejhubenějším, nebo tomu tak někdo chtěl. A sportovci si v drtivé míře mohou říct, že teď je pravý čas na dovolenou.

O stavbu garážového domu v Tylově ulici se vede již pár měsíců boj. Odpůrci stavby, která by alespoň částečně vyřešila parkování v lokalitě, kde je míst pramálo, své argumenty podpořili peticí a bojovali za ně i na zastupitelstvu. „Garážový dům nechceme. Připravíte nás o životní prostředí, o zeleň, děti o místo na hraní, chráněné živočichy a ptactvo o místo k životu. Zelená střecha nebude v zimě zelená a my budeme hledět na nevzhlednou bednu.“ To je jen část z toho, co v úterý zaznělo v obřadní síni radnice.

V červenci 1954 vznikl podnik Restaurace a jídelny národní podnik (RAJ), který sdružoval celkem 50 restaurací a 15 jídelen v Prostějově. Začaly také vycházet Zprávy lidové hvězdárny v Prostějově.

Fotbalové EURO – svátek, na nějž se řada fanoušků těšila a odpočítávala dny do jeho startu. Silně tomu napomohla i česká účast. Jenže si myslím, a určitě nejsem sám, koho zatím šampionát velmi zklamal. Zcela bez obalu přiznávám, že jsem u většiny zápasů ani nevydržel. A nebýt snad dvou až tří mužstev, která chtějí hrát fotbal, tak to už možná nezapnu.

Letos na podzim začnou práce na novém dopravní terminálu Újezd, který by měl výrazně zvýšit pohodlí cestujících. Chceme vybudovat skutečně moderní zařízení, kde mohou lidé jednak přesedat na různé druhy dopravy a jednak v důstojných podmínkách čekat například na městský nebo příměstský autobus. Navážeme tak na vydařený terminál na Floriánském náměstí, který už několik let našim občanům slouží.

Matně tuším, že už minimálně jednou nebo dvakrát v minulých letech jsem se v téhle rubrice spokojeně rozplýval nad krásným kouzlem letních sportovních akcí pod širým nebem. Ale nedá mi to, abych něco takového nezopakoval znovu i tentokrát.

Už zítra nás čeká jednání zastupitelů, kteří by měli s konečnou platností rozhodnout, zda se příští rok začne v Prostějově stavět padesátimetrový bazén, nebo jen poloviční, jak je doposud v plánu. Pomiňme teď, bude-li mít bazén osm nebo deset drah. Jde hlavně právě o jeho délku. A v první řadě si uvědomme, že krytá „pětadvacítka“ má stát podle odborných výpočtů zhruba 600 milionů korun. A právě takový krytý plavečák společně s kompletním wellnes centrem je vyprojektován.