Je středa, ráno, před osmou hodinou. Před všemi školami v zemi se houfují děti a náctiletí. Některé obličeje jsou otrávené, jiné nadšené. Možná se mi to zdá, ale někteří zde „stepující“ študáci vypadají zamyšleně. Co? Už první školní den? Ale proč vlastně ne…?
Dlouho se o tom mluvilo, na konci minulé sezóny se z toho ale stala i realita – nejvyšší basketbal v Prostějově končí. Celek BK Olomoucko, který nahradil někdejší prostějovské Orly, se s Hanáckým Jeruzalémem rozloučil a i s nejvyšší soutěží se přesunul do Olomouce. V Prostějově tak zůstala „jen“ první liga.
Jestřábi mají za sebou velkou většinu letní přípravy. A zatím to vypadá, že se s týmem v sezóně rozhodně musí počítat. Tým nového trenéra Aleše Tottera totiž vcelku válí.
Považte sami. Se všemi soupeři sehrál vyrovnané a ve větší míře vítězné partie. Žádný válec se ani z jedné strany nekonal. Tým si ale poradil s Třebíčí, Jastrzebie nebo Vsetínem. A byl by zdolal i Porubu, mít tedy poněkud lepší produktivitu…
Už tento týden skončí letní prázdniny a všem žákům začne nový školní rok. Děti, jejich rodiče i učitelé mají za sebou složité období distanční výuky, která kladla na všechny mimořádné nároky.
Před šedesáti lety a deseti dny, konkrétně dne 13. srpna 1961 se v nedalekém Berlíně stala událost, která brutálním způsobem rozdělila politicky, ale i lidsky celý svět. Mezi spojeneckými okupačními sektory pod správou USA, Francie a Velké Británie a mezi sektorem okupovaným Sovětským svazem vyrostla neprostupná zeď nejdříve z drátů a cihel a postupně z velkých betonových kesonů.
Možná si pamatujete ze školních lavic, jak podle evoluční teorie probíhal vývoj nejvyspělejšího tvora na této planetě. Pravda, na linii od primátů se objevila i nějaká ta slepá vývojová větev, jakými se ukázali třeba neandrtálci. Mimochodem tuhle jsem četl, že v současnosti tolik probíraná barva kůže dostihla i známou postavu z jednoho německého muzea. Prý je moc bílý. Nikdo to sice nemůže dokázat, ale při lovu a sběru plodin prý byl natolik opálený od sluníčka, že měl kůži podstatně tmavší. Tak pěkně šup – přebarvit a pak se, holenku, můžeš do muzea teprve vrátit.
„Každý může porazit každého.“ Takovým heslem se často zaklínají trenéři napříč soutěžemi i sporty. Minule o tom referoval ve svém fotbalovém sloupku kolega Tomáš Kaláb v souvislosti se druhou ligou. Pravdou ale je, že léto zamíchalo kartami – a to tak, že pořádně – zejména v amatérských soutěžích.
Už start nového ročníku amatérských fotbalistů ukazuje jednu věc. Rozhodčí to zase nebudou mít lehké. Každá jejich chyba je téměř neodpustitelná a nadávek na jejich adresu stále neubývá. Přitom to jsou jen lidi. Troufám si říct, že v zápase nadrobí chyb méně než drtivá většina hráčů na ploše.
Netrvalo to příliš dlouho a po dvou kolech tu máme prvního odpadlíka z fotbalových soutěží. Spekulovalo se nad tím, že by měl do Kojetína zamířit Zdeněk Zlámal, vynikající brankář se zkušenostmi nejen z České ligy, ale také ze zahraničí. Jenže konečný výsledek Kojetína? Dvě porážky a odstoupení z I.A třídy Olomouckého KFS?! Tím by se však zřejmě nemuselo končit a nedostatek hráčů pociťují i některé regionální kluby.
Minulý týden jsme na pietním aktu uctili památku obětí okupace bývalého Československa vojsky Varšavské smlouvy. Několik dní po vpádu cizích armád, přesně 25. srpna 1968, tehdy v ulicích Prostějova přišli o život tři naši spoluobčané. Devět dalších utrpělo zranění.
Také ITF World Junior Tennis Finals neboli mistrovství světa družstev do 14 let v bílém sportu se již druhým rokem těžce potýká s globálními koronavirovými omezeními. Loni se tak závěrečný turnaj téhle soutěže tradičně konaný v Prostějově vůbec nemohl uskutečnit. A letos sice ano, leč za cenu pracně vytvořené i celý týden striktně udržované covid bubliny.
Bývá zvykem, že se o létu mluví jako o okurkové sezóně, letos tomu tak však bohužel není. Proč bohužel? O počasí se mluví, že mu neporučíš a bohužel koncem června se o tom přesvědčili na jižní Moravě, kde udeřilo tornádo tvrdé síly, z jehož následků se tam vzpamatovávají doteď. Jsem rád, že mohu na tomto místě mluvit o obrovské solidaritě lidí, kteří nezištně pomohli financemi, materiálem, ale i vlastní rukou, a to doslova z celé republiky.
Jen těžko mohlo letošní léto nabídnout více sportovních akcí než letos. Hokej, fotbal, cyklistika se za navzájem prolínaly, sportovní snažení bylo korunováno olympijskými hrami. Po dlouhých měsících totálního lockdownu se dá říct, že se jednalo o ideální reklamu pro sportovce k návratu k jejich oblíbenému sportu či pro děti k jejich vytouženému startu.
Konečně! Tak dlouho rozdělovaly náš národ pouze názory na Babiše, Zemana a další politiky, že už to začínalo být nudné. Nyní se po čase můžeme pohádat o něco konkrétnějšího, co se týká opravdu každého z nás. Takže měli bychom se nechat naočkovat proti nemoci covid-19, či neměli? Tato otázka rozdělila náš národ jako snad nic jiného.
Hráč s krkolomným jménem Šteinhübel trochu zavařil sběračům míčů. Jeho střela v závěru utkání totiž vysoko přeletěla nejen branku, ale i sektor hostí a snad i zeď areálu.






