Blog redaktora

Velkými turbulencemi si prošel tým LHK Jestřábi Prostějov v posledních dvou letech. Z mužstva nezůstal kámen na kameni. I realizační tým prodělal velké změny, zůstali jen „nesmrtelní“ Josef Ovečka a Ivo Peštuka.

Ahoj všichni,

rozmohl se nám tady takový nešvar. Jdu po chodníku a najednou uprostřed něj vidím stojící koloběžku. Vcházím někde do dveří a před nimi koloběžka. Procházím se opět po chodníku a náhle kolem mne prosviští koloběžka. Vidím kolonu aut a mezi nimi proplétající se koloběžku. Máme tady nový fenomén, a to kromě sdílených kol i sdílené koloběžky.

V průběhu jara a přes celé léto se předtím covidově rozvrácený život v České republice vrátil víceméně do normálu. Byť jsme si všichni museli zvyknout na pravidelné testování, či přistoupit na proklamované očkování, pokud chce člověk někam vyrazit či něco podniknout a přitom neporušovat hygienická nařízení.

Minulý týden jsme ukončili provoz očkovacího centra, které vzniklo v polovině března v prostějovském Společenském domě. Za dobu pěti a půl měsíců v něm zdravotníci podali zhruba 72 tisíc vakcín.

Jako vytrvalý kritik dění kolem zprofanovaného covidu se navzdory mnohoznačnému titulku nebudu v tomhle příspěvku věnovat celosvětově nejsledovanější chorobě lidské historie. Téma je tentokrát jiné: těžký úděl organizátorů sportovních akcí pod širým nebem odkázaných na přízeň počasí.

Po pravdě je pro mě děsivá představa, že coby pořadatel nějakého klání věnujete jeho přípravám spoustu času, obrovské úsilí i hromadu nervů. Načež vám v klíčovém okamžiku či období není nakloněna přízeň přírody – a veškerá (často dlouhodobá) snaha rázem letí takzvaně do koše.

Asi jsem to neměl číst, řeknete si možná někdy, když v nočním tichu brouzdáte po internetu a narazíte na barvitě vylíčený příběh sériového vraha. Pak holt záleží na vaší představivosti. Ti z nás obdařeni bujnou fantazií se plíží ztemnělým bytem ke dveřím, pečlivě kontrolují zámek, pak jakž takž uklidněni uléhají do postele a pozvolna usínají…

Najednou jsem se probudil. Budík ještě ani nestačil zazvonit, když jsem měl nepříjemný pocit, že jsem dávno měl někde být. Aha, zlý sen. No jo, jenže displej mobilu neoblomně hlásí nutnou schůzku ve značně šibeničním termínu. Blázen. Taky se mohl ten lehkomyslný budík nastavit s větším předstihem, bleskne mi hlavou bláhově, jako by za to nebohý přístroj mohl.

Nějak mi to prostě nedá…, musím se ještě vrátit k zatím poslednímu ligovému zápasu s Vyškovem. Do Drnovic jsem se bohužel nedostal, takže očitým svědkem zápasu jsem nebyl. Ohledně obrazu celého utkání čerpám jen zprostředkovaně z reportáží a především hodnocení předsedy klubu Františka Jury. V dobách, kdy jsem v klubu pracoval, jsem byl totiž účastníkem zmiňovaného utkání z poloviny srpna 2014, kdy eskáčko prohrálo s tehdejšími svěřenci trenéra Miloslava Machálka 3:6. Už tenkrát byl problémem úvod utkání.

Tohle je opravdová epidemie! Nejenže lidstvo rekordně tloustne, ale zároveň i blbne. Obojí přitom spolu souvisí víc, než si myslíme. Nejokatěji je to vidět na našich dětech. Některé z nich jsou obézní natolik, že je u nich čím dál složitější určit pohlaví. O moc lepší to není ani v případě jejich rozumových schopností. Zde je to však trošku složitější. Zatímco ovládat smartphone zvládají bez problémů už batolata, neuvěřitelným tempem kolem nás přibývá předškoláků, kteří buď nemluví vůbec, nebo jim není ani za mák rozumět. Nejhorší na tom je, že někteří z nich ani komunikovat nechtějí. Díky svým rodičům totiž žijí ve světě, v němž je něco podobného spíše na obtíž.

Už od června došlo k celé sérii rozvolnění vládních opatření v souvislosti s covidem-19, a tak každému bylo jasné, že uvolněné opratě vybízejí i k tomu, že Češi budou moci strávit dovolenou ve vysněném zahraničí. I když, jak kdo o těchto možnostech snil...

Žijící hokejová legenda ČR Jaromír Jágr se v téměř padesáti letech chystá na svou další extraligovou sezónu. Nejen v této souvislosti mě zaujaly dva pokračující silné příběhy jiných dvou sportovních doyenů z našeho regionu.

Prázdninový díl našeho seriálu probíhal ve svěžím duchu, byl plný optimismu, energie, dobré nálady a úsměvů. Nová image paní Dostálové byla sestavena podle její osobnosti tak, aby ji vnitřně vystihla a zároveň splnila její přání, a to vypadat na svůj věk pěkně, čehož se náš tým zhostil se vší vervou.

Je středa, ráno, před osmou hodinou. Před všemi školami v zemi se houfují děti a náctiletí. Některé obličeje jsou otrávené, jiné nadšené. Možná se mi to zdá, ale někteří zde „stepující“ študáci vypadají zamyšleně. Co? Už první školní den? Ale proč vlastně ne…?

Dlouho se o tom mluvilo, na konci minulé sezóny se z toho ale stala i realita – nejvyšší basketbal v Prostějově končí. Celek BK Olomoucko, který nahradil někdejší prostějovské Orly, se s Hanáckým Jeruzalémem rozloučil a i s nejvyšší soutěží se přesunul do Olomouce. V Prostějově tak zůstala „jen“ první liga.

Jestřábi mají za sebou velkou většinu letní přípravy. A zatím to vypadá, že se s týmem v sezóně rozhodně musí počítat. Tým nového trenéra Aleše Tottera totiž vcelku válí.

Považte sami. Se všemi soupeři sehrál vyrovnané a ve větší míře vítězné partie. Žádný válec se ani z jedné strany nekonal. Tým si ale poradil s Třebíčí, Jastrzebie nebo Vsetínem. A byl by zdolal i Porubu, mít tedy poněkud lepší produktivitu…