Letní prázdniny jsou pomalu v dohledu a doba dovolených klepe na dveře. A stejně jako loni, tak i letos se zdá, že právě začátek prázdnin bude „viru prostý“. Tak to má přece být, no ne? Vždyť nastává roční období, na které se většina z nás těší nejvíc. K němu nepotřebujeme nějakou „fuj, nepěknou věc“, do kteréžto kategorie koronavirus patří.
Asi jste si již všimli, že často používám termín pozvednout obočí. Ano, je spousta událostí, kdy je to třeba, ale začínám mít poslední dobou pocit, že už bych si to obočí uzvedal, tak se přestávám divit.
Začnu ministrem zdravotnictví. Už zase máme nějaký týden nového, respektive staronového a začínám mít pocit, že tento post připomíná rotační výuku žáků ve školách. Změny jsou tam tak časté, že už doháníme Itálii v počtu měnících se vlád. Aktuálně chápu, že tento post nikdo nechce, na druhé straně se nám ty výběry tak nějak poslední dobou „trochu“ nepovedly. A tak si tak říkám, zda někomu dochází, že jde v první řadě o ministerstvo, které má na starost lidské zdraví i životy a že zas až tak velká legrace to není. V každém případě jsem se už výměnám na ministerstvu přestal divit a skoro bych si vsadil, že do řádných voleb se ještě něco otočí...
Řadu let si fandové basketbalu na tribunách prozpěvovali heslo „Prostějovští Orli míří vysoko“, přestože se během posledních sedmnácti let název klubu několikrát změnil. Neměnilo se ale odhodlání hráčů a trenérů nabízet příznivcům kvalitní podívanou a reprezentovat Prostějov i celý region na nejvyšší úrovni. Basketbalový tým byl nejvýraznějším týmovým reprezentantem regionu v kolektivních soutěžích, i on přispěl k tomu, že se o provinčním městě mluvilo po celé republice. Navázal na tradici a dostal klub na nejvyšší tuzemskou úroveň.
Fotbalové eskáčko je po úspěšné sezóně korunované třetím místem bez trenéra. Zní to jako nepovedený vtip, jak se ale ukázalo, je to realita. Nebylo to ovšem tak, že by vedení klubu poslalo kouče pryč – i když nějaké náznaky z kritiky k posledním výkonům hráčů zde byly. Ne, prostějovský kouč se dohodl se slovenskou ligovou Skalicí, že vzdor platné smlouvě vyrazí na zkušenou k našim sousedům.
Odzátkujte lahve, můžeme slavit! Ne, nepřeháním. Fotbalisté 1.SK Prostějov totiž v uplynulé sezóně dosáhli skvělého úspěchu.
„Tak my už krásně lezeme. Taky u toho hodně prdíme,“ obrátila se před časem na mou partnerku jedna z mladých žen. Není úplně obvyklé, pokud někdo na potkání vykládá o svých motorických schopnostech a problémech s nadýmáním. Vydedukoval jsem z toho, že paní chce konverzaci rychle ukončit. Jenže to se nestalo! „My sice ještě kojíme, ale už brzo začneme papat mrkvičku.
Už brzy se na prvních třech ulicích v Prostějově objeví stacionární radary a budou měřit rychlost vozidel. Znovu po deseti letech. Nemá cenu si už připomínat, z jakého důvodu tenkrát měření rychlosti skončilo. Byl to průšvih a není třeba se k němu vracet. Spíše se dívejme do přítomnosti.
Loni bylo vinou celosvětové covidové paniky všechno jinak, ale za normálních či aspoň normálnějších okolností mám květen a červen z volejbalového hlediska moc rád. Na klubové bázi už vládne po skončení sezóny zápasový klid bez předchozích nervů, může se rekapitulovat i plánovat další ročník. A lákavé mače ke sledování přitom obstarávají národní výběry, kterým lze tím víc fandit, pokud jsou jejich součástí prostějovské hráčky.
Fotbalovým prostředím v České republice rezonovala před čtvrtečními volbami nového vedení FAČR touha po morální i faktické očistě, nastolení nového zdravějšího směru chování a skutků bez vlivu dosavadních struktur Romana Berbra a spol.
Prostějovský region nedisponuje příliš mnoha sportovci, kteří se zúčastní letošní, z loňska odložené letní olympiády v Japonsku. A ještě méně je těch jakkoliv spojených s Prostějovskem, co na LOH 2021 do Tokia poletí s medailovými ambicemi. V zásadě asi jen tenistky – a pak jeden nenápadný cyklista, jenž ani není občanem ČR.
Vyrážíme do akce. V tomto duchu se zachovaly snad všechny amatérské sportovní kluby, co v této zemi jsou. A tak jsou opět sportoviště plná lidí. Neodrazuje je ani poměrně chladné počasí, ani vládní nařízení. Dost bylo sezení!
Minulý týden jsem jménem statutárního města Prostějova děkoval dvěma skupinám lidí za jejich pomoc v boji proti koronaviru. V úterý jsem se společně s dalšími kolegy z vedení města setkal s dobrovolníky pomáhajícími zajišťovat chod zdejšího očkovacího centra.
Máme tady sice jaro, ale dny jsou spíše studenější a tak je stále lepší být u nějaké četby. A protože tou mohou být i prostějovské kroniky, tak pojďme zase do nich.
Nemalé kotrmelce předvádí v posledních letech Prostějov. Nejen výsledkové a tabulkové, ale také v oblasti strategie. Zdá se totiž, že se od postupu do 1. ligy změnila a letos tomu bude už počtvrté. Zatímco v první sezóně prvoligové se sešel tým, který byl oproti tomu druholigovému jen minimálně posílen, následovalo fakticky pět let, kdy měli Jestřábi silný a konkurenceschopný tým. Vesměs kvalitní směrem dopředu, horší směrem dozadu. A s nadprůměrným obsazením v bráně. Před minulou sezónou 2020/2021 však přišel řez a velké změny, 12. místo s tehdejším týmem nebyl neúspěch, ale rovnou propadák. Dalo se tedy pochopit, že chce klub zkusit něco jiného.
Žádný strom neroste do nebe. A ten prostějovský nyní narazil na své limity. Skončila totiž úžasná série venkovních zápasů bez porážky. Zastavila se na čísle dvanáct, což je nepochybně úctyhodné číslo.






