Po prvním poločase neboli loňské sezóně bylo fotbalovou terminologií silnější mužstvo pandemie koronaviru, které amatéry nepustilo za polovinu soutěže, jarní část nezačala vůbec. Do druhého poločasu nastoupil fotbal daleko sebevědoměji, bohužel i přes tlak od vedení asociace přes kluby nedokázal vzdorovat a v posledních minutách obdržel druhou drtivou ránu v podání nedokončení ani poloviny ročníku letošní sezóny. Smutným faktem je, že první poločas ještě držel naději na otočení vývoje zápasu. Porážka i ve druhé půli však může znamenat neřešitelný problém v blízké budoucnosti.
Blog redaktora
Opravdu trefně popsal uzavřenou sezónu kapitán BK Olomoucko František Váňa, když konstatoval, že ligový ročník se nepovedl, jednotliví hráči se přesto basketbalově posunuli. Tým byl plný nadějných mladíků z nastupující generace, jejichž čas teprve přijde. Až nečekaně brzy získali role důležitých hráčů a museli hrát dlouhé minuty v ostrých zápasech. Nadšení a nebojácní. Ovšem bez zkušeností, což se ve výsledcích odrazilo.
Fotbal extra je večerníkovskou klasikou. Žádná půlsezóna se bez něj neobejde. A tak komentujeme, hodnotíme, dáváme prostor klubům. Nebo taky předvídáme, což je v současné době obzvláště těžké. V dnešním závěrečném díle nás čeká takové malé ohlédnutí za tím, co a jak se stihlo odehrát.
A tak tu máme neustálé prodlužování vládního lockdownu s chatrným, leč bohužel nadále tupě opakovaným zdůvodněním: Ještě musíme vydržet, nebezpečí dosud nepominulo!
I po více než půl roce stojí amatérský fotbal na mrtvém bodě. Čekání na návrat alespoň k tréninkovým jednotkám bez výrazných omezení stále pokračuje. Nejvíce touto situací trpí mládež, pro kterou byl poslední rok asi nejkomplikovanější. Během oné půlroční pauzy jsme vám každý týden přinášeli pravidelné ohlédnutí za zkrácenou podzimní sezónou. Prošli jsme všechny soutěže, ve kterých působí naše regionální kluby. Neopomněli jsme také budoucí naděje regionálních družstev a svůj prostor si vysloužily i všechny tři ženské kluby.
Moc rovný povrch? Příliš dobře upravený trávník? Nebo snad hanácké klima? Těžko říct, co za to může. Řeč je o výsledcích eskáčka v domácích zápasech. Ty jsou dlouhodobě o poznání horší než venkovní – venku v deseti kláních neprohrálo.
Ano přiznávám, jsem jako spousta jiných uživatel Facebooku a dlouhou dobu jsem se usmíval nad tím, že někdo může mít jako trest zablokovaný účet od této instituce, což se vcelku tradičně děje na naší oblíbené skupině Prostějov bez cenzury. Smát jsem se přestal, když jsem se vyjádřil veřejně k odvetnému fotbalovému utkání Glasgow Rangers vs. Slavia Praha...
„Pokud se nepolepšíte a nezačnete opatření dodržovat, budete muset nosit roušky i v létě!“ Tak zachytila média jeden z prvních výroků ministra zdravotnictví Petra Arenbergera. Snad to trochu zjednodušila, snad se ministr nechal unést okamžikem a novou funkcí. Faktem ale je, že pokud něco podobného prohlásil, je pan ministr zcela mimo realitu.
Není to tak dávno, co jsme si v polovině března připomněli jedno smutné výročí. Letos uplynulo už dvaaosmdesát let od rozbití druhé Československé republiky a okupace českých zemí hitlerovským Německem. S těmito událostmi souvisejí dvě méně známá data, která nám také mají dodnes co říci.
Co je obecně pro sportovce včetně profesionálů provozujících týmová odvětví jako například volejbal důležitější? Odváděné výkony, nebo dosahované výsledky? Z určitého úhlu pohledu ani jedno. Nejvíc stěžejní ze všeho totiž je, nakolik kvalitně se v tom kterém klubu či družstvu trénuje, zda má každodenní příprava v dlouhodobém měřítku potřebnou úroveň. Jedině tak se totiž hráčky a hráči mohou díky systematické práci neustále zlepšovat, případně od vyššího věku aspoň udržovat. A pokud se tohle daří, jde o klíčový předpoklad k následnému předvádění dobrých výkonů, jež logicky vedou k příznivým výsledkům. Tím se kruh uzavírá a v globálním měřítku odděluje lepší od horších, pomyslné zrno od plev.
Počty pozitivně testovaných na koronavirus v ČR za poslední týdny mnohonásobně klesly, proočkovanost nejstarších generací naopak výrazně stoupla. S ohledem na tato hygieniky sledovaná klíčová fakta očekávali všichni normálně uvažující lidé (rozuměj ti se zdravým rozumem), že budou znatelněji rozvolněna veškerá opatření a konečně půjde aspoň trochu normálně žít. Realita však bohužel vypadá stále jinak.
„Je nešťastné, že se v Prostějově každý rok mění velká většina týmu.“ To byla jedna z posledních veřejně pronesených slov bývalého trenéra prostějovských Jestřábů Jiřího Šejby. Jak se ukázalo, mělo se jednat nejen o jakési ohlédnutí za předchozími ročníky, ale rovněž o slova prorocká.
Chance liga mužů ČR 2020/2021 sice ještě neskončila, ale dospěla už do své vrcholné fáze, konkrétně k semifinále. Proto je možné se obšírněji zamyslet nad současným rozložením sil ve druhé nejvyšší tuzemské soutěži tolik oblíbeného českého sportu v kontextu nedávné minulosti i s výhledem do nejbližší budoucnosti. Včetně role, kterou momentálně hrají hokejisté LHK Jestřábi Prostějov.
Prostějov se během uplynulého roku stal vzorem pro řadu dalších měst a obcí vyrovnávajících se s pandemií koronaviru. Náročnou situaci jsme zvládli, což samozřejmě není jen zásluha radnice, ale také složek integrovaného záchranného systému, zdravotnických a sociálních zařízení a především našich občanů.
Prostějovští fotbalisté stoupají. Zatímco před pár lety byli sice hrdým, stále však jen třetiligovým týmem, nyní se prosazují stále více do druhé nejvyšší soutěže. A navíc se tým dere na přední pozice. Dokonce se občas nachází na druhém místě.






