Prostějovští fotbalisté stoupají. Zatímco před pár lety byli sice hrdým, stále však jen třetiligovým týmem, nyní se prosazují stále více do druhé nejvyšší soutěže. A navíc se tým dere na přední pozice. Dokonce se občas nachází na druhém místě.

Oba zápasy uplynulého týdne měly být podle papírových předpokladů rozjeté na vítězství. Přestože se Jihlava zatím spíše herně než výsledkově zvedá, rozdíl v aktuální výkonnosti měl být příslibem domácích tří bodů.

Píši tento příspěvek v době dubnové a venku sněží. A já jsem s tím prostě smířen a vzpomínám na pranostiky našich předků, kdy po onom známém „Březen, za kamna vlezem“ následuje „Duben, ještě tam budem“. Ano, je to prostě realita, že se Paní zima ještě v dubnu nevzdává a trochu nám ještě hrozí.

„Kdyby lyžoval v Kladkách, tak se mu to nestane...“ I takový komentář jsem zaznamenal v souvislosti s úmrtím Petra Kellnera. Nejbohatší Čech zahynul na Aljašce, když se s ním zřítil vrtulník přepravující ho na vrchol, jenž se chystal sjet na lyžích.

Fotbal, lední hokej, basketbal, házená, florbal. Dokonce i futsal. Všechny tyto kolektivní sporty v České republice velmi pravděpodobně dokážou – navzdory složité koronavirové době – plně zkompletovat své profesionální soutěže 2020/2021. Pokud nedojde k hodně neočekávaným okolnostem. Pouze volejbal asi zůstane jediným týmovým odvětvím, kterému se to nepodaří. Samozřejmě vinou zrušení rozjetého play-off UNIQA extraligy žen ČR a tím předčasného ukončení celého uplynulého ročníku.

Když jsme loni v březnu my amatérští sportovci nedobrovolně opouštěli haly, hřiště, kurty či sjezdovky, věřili jsme nejspíš do jednoho, že se bouře v podobě koronaviru brzy přežene. A po pár týdnech, maximálně jednotkách měsíců bude „hotovo“. Jak naivní jsme byli...

Ahoj všichni,

nedá mi to, abych se tentokrát kapku neohlédl do března a k něčemu se nevyjádřil. Tehdy se nám v republice rozmohl takový nešvar. Na pár místech – v Ostravě, Uherském Hradišti či Českých Budějovicích – se něco událo, následně byl plný Facebook videí z těchto událostí a k nim se rozproudila ale opravdu vcelku brutální diskuse, která se pak přenesla i do celostátních médií a tiskovin.

Hokejová sezóna se blíží ke svému finiši. S jejím koncem se každým rokem začínají také řešit možné odchody a příchody. To stejné platí i letos, a i když se ještě přestupní trh nerozběhl, je jasné, že i v táboře Jestřábů dojde k výrazné obměně. A rozhodně ne první během posledních let.

Každým dnem se prostor pro dohrání soutěžního ročníku fotbalistů zkrac

Pokud se od mládežnického, výkonnostního a amatérsko-zájmového sportu přesuneme k profesionálnímu, ten v České republice zdárně probíhá od listopadu (po tehdejším více než měsíčním lockdownu) až dosud. Včetně nejsledovanějších týmových odvětví.

Děti, koření života, ale taky budoucnost sportu. Nesčetněkrát jsme nejen na tomto místě zmiňovali, že mládež jednotlivých klubů je odrazem toho, jak se staví ke své budoucnosti. Proto je radostný pohled na některé záležitosti ve zbylých mládežnických okresních soutěžích. Třeba fakt, že oproti roku 2019 přibylo týmů.

Dnešní sloupek bych rád využil ke krátkému pozvání. Znovu se otevírá prostějovská botanická zahrada pojmenovaná po Petru Albrechtovi. Zprávy o probouzející se přírodě přicházejí z tohoto krásného koutu našeho města už několik týdnů.

Prostějovské volejbalistky tak vlastně mohly být svým způsobem rády za sice bolestně nepříjemné, leč aspoň sportovně přirozené vypadnutí s covidem-19 oslabeným Olympem Praha. Představa, že by otočily nepříznivý vývoj čtvrtfinálové série, postoupily mezi elitní ligovou čtyřku a pak by se místo medailových bitev dočkaly kruté stopky, je děsivá.

Zařekl jsem se, že o pandemii už nenapíšu ani řádku. Ani o ní už nebudu číst, obsah zpráv na internetu se mi tím podstatně zúží a ušetřím čas. Zrak mi ale padl na nadpis „Dvaadvacet rad, jak se ochránit před koronavirem“. Safra, tak ještě přečtu tohle, přece jen to může být k užitku, do špitálu bych se přece jen zadarmo dostat nechtěl.

Projížděl jsem očima jednotlivé rady. Nejezdit výtahem. Ano, malá špeluňka, nevětraná, sousedé v baráku taky nepatří všichni k těm ohleduplným, někdo kýchne, já tam vzápětí pojedu a jsem jasný. Dobrá, výtahem ne.