Blog redaktora

V posledních týdnech extrémně rostl tlak ze strany sportovních odborníků, hvězd i trenérských kapacit na to, aby v ČR – stejně jako ve většině jiných civilizovaných zemí Evropy i světa – už se konečně mohly aspoň děti s mládeží organizovaně věnovat sportu, pohybu.

Žijeme v turbulentní době, což loňský nástup koronaviru jedině umocnil. I za normálních okolností je sport živoucí organismus s neustálým vývojem, což u týmových odvětví platí dvojnásob.

Každý rok stejná písnička. A ta má název Jestřábi loví posily. Takhle to zní ještě na první pohled dobře. Bohužel ve skutečnosti jde spíše o nucenou přestavbu kádru. Ne však pro jeho nízkou kvalitu nebo příliš vysoký věk. Důvody jsou jiné a pro nejednoho fanouška nepochybně frustrující.

V minulých dnech jsem se zapojil do dubnové výzvy nazvané deset tisíc kroků a snažím se chodit po našem krásném městě co nejvíce pěšky. Díky tomu se v těchto dnech mohu ještě více radovat z milé velikonoční výzdoby náměstí T. G. Masaryka. Jsem moc rád, že se podařilo centrum města znovu zkrášlit, a děkuji každému, kdo se na tom podílel.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Tohle pořekadlo známe a svoji účinnost již prokázalo několikrát. A jen na máloco ale sedí tolik jako na fotbalovou situaci v Česku. Pouze není jasné, jestli se ucho už utrhlo, nebo se teprve objevily praskliny.

Ostuda? Zasloužená prohra? Ne, takhle se rozhodně zápas s Vlašimí označit nedá. Hrůzně vypadající výsledek 3:5, navíc proti týmu, který se na rozdíl od Prostějova nachází v průměru tabulky, je jen číslo.

My starší si neseme ve vzpomínkách film „Atentát“. Ve filmu je scéna z vlastního atentátu, který realizovali hrdinové Gabčík a Kubiš, kdy se jednomu z nich zasekne zbraň a ten druhý pak hází granát. Mně dnes půjde o ten zaseknutý samopal, protože jeho výroba začala přesně před 70 lety. Text je určen hlavně pro fanoušky vojenské historie, které máme i v Prostějově. Tak tedy pojďme na to.

Byla to má vůbec nejoblíbenější zpěvačka, jejíž písně mě životem provází od mých patnácti let až dosud. Nesetkal jsem se v průběhu svého života s nikým jiným, kdo by nejen svým hlasem, ale celou svojí osobností dokázal s takovou upřímností a naléhavostí předat tak pestrou paletu niterných emocí. Hana Hegerová – jedna z mála zpěvaček, která přemýšlela o tom, co zpívá. A způsob, jak to činila, byl jen projevem celé její výrazné osobnosti. 

Mládež, to nejdůležitější, co jakýkoli sportovní klub může mít. Platí to samozřejmě i o fotbale. Pokud má oddíl peníze, dokáže si získat nadstandardní zázemí. Pokud má výsledky, může postupovat. Dokud ale nemá mládež, nemá ani budoucnost a hrozí mu konec. S mládeží nyní na Prostějovsku nějakým způsobem pracuje zhruba každý druhý oddíl. Někomu se daří méně, někomu více. Všechny mají ale nepochybně jeden cíl: vychovat si do budoucna své vlastní hráče, kteří by se prosadili v mužích.

Nadstavbová část, to je každoročně taková soutěž v soutěži. Jedná se o nejatraktivnější úsek sezóny – pro hráče, trenéry a samozřejmě fanoušky. A platí to i o basketbalu. O to více, že takovým volejbalistkám podruhé za sebou zkrouhli play-off.

O co méně se toho děje kvůli všeobjímající pandemii na domácích fotbalových hřištích nejen v amatérských, ale vzhledem k odloženým utkáním i profesionálních soutěžích, o to více rozruchu je kolem fotbalu na mezinárodní scéně. O tom, že regulérnost všech soutěží v aktuálních podmínkách pokulhává, není sporu ani v probíhající kvalifikaci MS.

V minulých týdnech do života našich předškoláků a školáků i jejich rodičů zasáhly dvě zásadní události. Tou první bylo uzavření mateřských a základních škol. Město toto rozhodnutí nemohlo nijak ovlivnit, jen jsme respektovali příslušné vládní nařízení.

Není složité zodpovědět dotaz, který z profesionálních týmových sportů v Prostějově momentálně zvládá nejlepším způsobem složité reálie covidové doby. Ano, je to fotbalové eskáčko. Už můj redakční kolega v této rubrice před týdnem rozebíral, kterak se za poslední roky podařilo vhodným způsobem přebudovat kádr v zájmu jeho omlazení, nabití energií i chutí na sobě pracovat. Vše snoubeno jak s odpovídajícím herním umem, tak s progresivně kvalitním trenérským vedením.

Ono to půjde, ne že ne. Samozřejmě se nejednalo o ostrý zápas a výsledek rozhodně nebyl nejdůležitějším faktorem dnešního duelu, ale z tohoto pohledu by se taková porážka měla hodnotit jako krutá. Celkový výkon eskáčka byl totiž velmi pozitivní. Z mužstva je cítit energie a víra, že práce i styl ordinované koučem Šustrem mohou opravdu fungovat.