Dobrou zprávou posledních dní je ustupující epidemie koronaviru a na to navazující zmírnění vládních opatření proti šíření této nemoci. Zdá se, že aktuální podmínky nám umožní alespoň částečně se vrátit k plánům, které jsme měli již v loňském roce.

Současná doba koronavirová staví před lidstvo i každého člověka spoustu různých dilemat. Co se sportu týče, bylo v České republice díky postupně rozvolňovaným hygienickým opatřením umožněno v posledních týdnech obnovit společné pohybové aktivity včetně normálního trénování a opětovného spuštění neprofesionálních soutěží i jednorázových akcí.

Život se nám jakžtakž vrací do normálu a tak se také obecně města a obce zahušťují lidmi a automobily. No a hned u aut bych se zastavil v souvislosti s opětovnou instalací radarů do města...

Po nevydařené sezóně 2020/21 bylo zřejmé, že družstvo volejbalistek VK Prostějov potřebuje oživit správně zvolenými změnami. Ne mančaft úplně překopat, ale spíš vyhmátnout jeho slabší místa a na těch vhodně zapracovat. Jinak by se nový soutěžní ročník také mohl změnit v útrpné čekání na další neúspěch.

Že po sedmiletce prostějovského dobrodružství definitivně odejde sportovní manažer Jiří Vykoukal a již nechtěného kouče Jiřího Šejbu hned po roce nahradí Aleš Totter, to se vědělo minimálně několik týdnů, šlo jen o potvrzující razítko ze strany vedení klubu. Ale že se realizačním týmem LHK prožene tak razantní vítr – srovnatelný s big bangem v hráčském kádru – to do jisté míry znamená překvapení.

Zdá se, že koronavirová epidemie je snad (alespoň načas) za námi. Nyní nastává prostor na mnohé – oplakávání příbuzných a známých, hojení ran na ekonomice, společenském dění i na duši, na regeneraci, ale ne na sebeuspokojení. Přitom právě tím nejvíce zavání dosavadní proklamace politiků. Přinejmenším těch vládních.

Když se pohyboval v politice, vzbuzoval sympatie jen u málokoho. Představy o tom, jak by svět měl fungovat, možná dávaly smysl určitému okruhu lidí podobného smýšlení, realita si však šla dál svojí vlastní cestou nezávisle na jeho názorech.

Závěr sezóny je za dveřmi. Ale než ještě dveře pootevřeme a vpustíme ho dál, můžeme rovnou sezónu Prostějova označit za sezónu paradoxů. Eskáčko totiž nebylo považováno za favorita druhé nevyšší soutěže.

Lord Voldemort českého fotbalu Roman Berbr už je nějaký ten pátek naštěstí odstaven od kormidla. A první polovina letošního roku ve znamení voleb nového vedení svazů okresních, krajských i celé FAČR tak mohla/může probíhat bez jeho přímého vlivu.

Když jsem kdysi slyšel toto slovíčko od mojí malé dcery na jedné z procházek, hodně mě překvapilo. Dost jsem totiž tápal nad tím, co jím vlastně myslí a proč jej sveřepě opakuje. Zvlášť před obyčejným odpadkovým košem. Až při podrobnějším zkoumání jsem si uvědomil, že tento jediný v řadě má obrácené barvy stojanu a samého koše. Chodíme po ulicích a takových detailů si věru nevšímáme.

Do konce sezóny chybí ještě pár zápasů. Nicméně vše se už nyní zdá být jasné, eskáčko přinejmenším obhájí páté místo z podzimu. A jelikož je téměř „hotovo“, přichází čas nejen na bilancování, ale také na určitou prognózu.

Zhruba šest stovek lidí denně a dohromady už pětadvacet tisíc pacientů. To jsou čísla vypovídající o očkovacím centru, které město společně s prostějovskou nemocnicí zřídilo ve Společenském domě.

Zatímco v první sondě se věnujeme tomu, že se až v takové míře nenaplnily předpoklady a že spousta mladých tíhne k pohybu, zde se budeme věnovat tomu, jak zákazy dopadly na amatérský organizovaný sport. A tentokrát optimismus namístě není.

Ne, nebojte, nedal jsem se ke sportovní redakci, ale je třeba se nad sportem obecně zamyslet. Pandemie nám ho na amatérské úrovni prakticky zastavila, na poloprofesionální úrovni jemně dovolila a na celoprofesionální úrovni jakžtakž povolila, ovšem tohle všechno bez fanoušků a v posledních dnech s minimálním počtem vyvolených. Výsledek?