Blog redaktora

V posledních letech k nám vtrhl fenomén polyamorie. Jedná se o životní styl, kdy lidé žijí v několika milostných vztazích najednou. Od tradiční nevěry se liší v tom, že jednotliví milenci a milenky by o sobě měli navzájem vědět a minimálně nějaký čas předstírat, že jim to tak vyhovuje, neboť jejich nadpozemská láska volně proudí všemi směry. Všichni přitom vzájemně souloží, tolerují se a mají se rádi asi jako ovečky na louce. A to až do chvíle, kdy si jeden z nich uvědomí, že existují na světě věci, o které se dělit prostě nechce.

Hokejová sezóna je pro Jestřáby minulostí. A to už víc než týden. Opadly tak emoce a bezprostřední zklamání po vyřazení od Poruby. Nenastal čas oslav, nýbrž čas na bilancování. Co jsme vlastně za ten rok zažili?

Koronavirové trable a z nich pramenící ekonomické těžkosti udělaly z uplynulého volejbalového ročníku českých soutěží nesestupovou záležitost. Včetně UNIQA extraligy žen ČR, což minimálně polovinu zúčastněných oddílů včetně VK Prostějov přimělo k méně nákladnému sestavování hráčské soupisky. Padák dolů nehrozil, tudíž nebylo nutné sílu družstva nijak hrotit a zbytečně utrácet peníze navíc.

Koronavirus. Tohle slovo, nebo dokonce spojení „Doba koronavirová“ nám zůstane chtě nechtě asi ještě dlouho pod kůží. V médiích a nezřídka i mezi blízkými se sotva mluví o něčem jiném. Stranou zůstaly často zájmy (velkou část z nich můžeme nyní provozovat leda tak ve vzpomínkách) nebo společenské a kulturní zážitky (platí totéž). A co nám tedy momentálně zbývá? Výlety do přírody a její objevování. Zdá se totiž, že na přírodu virus zapomněl a zkrátka jí ponechal punc něčeho, kde je svět ještě v pořádku. Jenže taky příroda koronavirem trpí. Nevěříte?

Méně sportujících dětí, línější a upracovanější dospělí. A stále méně dobrých duší, které by sport organizovaly za symbolickou odměnu nebo zcela zdarma. Ještě před rokem a půl se zdálo, že hůř být nemůže. Jak ukázal koronavirus, může.

V příštích dnech se budeme s kolegy z Rady města Prostějova zabývat pomocí drobným podnikatelům a živnostníkům postiženým opatřeními proti šíření koronaviru.

Sympaticky dnes působí jediný profesionální oddíl v regionu 1.SK Prostějov. A to ne pouze herně nebo výsledkově, ale také skladbou hráčů. Kromě toho, že je tým mladý, energický, tak zejména dává prostor odchovancům. Což je skvělé z mnoha důvodů.

Prokletí prvního kola play-off trvá. Ani letos přes něj Jestřábi nepřešli. Přitom ještě zhruba před měsícem to vypadalo, že by mohli vyfasovat snazšího soupeře do play-off a že má tým slušnou formu. Bohužel se ani jedno nepotvrdilo a mužstvo LHK vypadlo ve třech zápasech s Porubou.

Rozpad státu a společnosti v přímém přenosu. Tak někdy komentátoři nazývají procesy, které se nyní v České republice odehrávají. Důvod je prostý. Krize důvěry ve vládnutí a fungování státu jako takového podle nich dosáhla takové míry, že už se podle autorů bez problémů dá použít pro současný stav i tahle nepovzbudivě vypadající konstatování.

Mládež, to nejdůležitější, co jakýkoli sportovní klub může mít. Platí to samozřejmě i o fotbale. Pokud má oddíl peníze, dokáže si získat nadstandardní zázemí. Pokud má výsledky, může postupovat. Dokud ale nemá mládež, nemá ani budoucnost a hrozí mu konec.

Při svých dávných cestách po nejrůznějších zemích světa jsem si všiml jednoho zajímavého paradoxu. Čím je země chudší, tím méně je v ní bezdomovců. Samozřejmě že v některých najdeme slumy, chudinské čtvrti či obyvatele žijící skutečně velmi skromně, ale na takové ty pravé bezdomovce narazíte častěji v USA než třeba v Černé Hoře. 

Současná koronavirová krize ukázala mnohé. Někteří prokázali určitou míru bezcharakternosti, jiní organizační schopnosti. Další zase své hodnoty. Včetně české vlády. Ta by měla mít mezi jinými za primární hodnoty i za současného stavu zachovat v maximální možné míře vzdělání generací budoucích. Jak se bohužel ukazuje, není tomu tak.

Tak jsme druzí, no a cooo, chtělo by se zařvat. Byť šlo jen o dočasné umístění, přeci jen utkání mezi Žižkovem a Prostějovem se předehrávalo. I tak je ale na tabulku radost pohledět. Stříbro? Bronz? Oboje by v eskáčku určitě brali všemi deseti. Nejen před touto sezónou, ale před jakoukoli jinou.

Pokud se jakémukoliv sportovnímu týmu nedaří podle představ a všeobecných očekávání, vznikají někdy tendence svalovat horší výkony i výsledky na různé vnější vlivy. Zdravotní oslabení, nepřízeň rozhodčích, absence potřebného štěstí či vyložená smůla – to jsou namátkou jen některé z častých výmluv. Kdo však nechce dávat průchod takovému alibismu, podívat se pravdě do očí a směrem do budoucna se někam posunout v zájmu vlastního zlepšení, neměl by se na tuhle lacinou cestu nikdy vydávat.