Blog redaktora

Zimní příprava fotbalového eskáčka přinesla tvrdé tréninky, několik posil, solidní fotbal v zápasech. Přinesla ale rovněž poznání, že se dosud stále nepodařilo najít stabilního střelce.

Možná tomu na první pohled neodpovídá počet vstřelených branek během přípravy (jedenáct v pěti zápasech). Na druhou stranu tři z těchto branek padly z penalt, další zase po standardních situacích. Ze hry jich bylo pramálo.

Pouhé tři měsíce si druholigoví fotbalisté letos oddechli od soutěžních zápasů. Už o uplynulém víkendu se kolečko zápasů opět naplno roztočili. I když s přibývajícími zákazy si možností vykonávat svou činnost a profesi nemůže být jistý nikdo. Ani fotbalisté. Pokud ale přistoupíme na předpoklad, že profesionální soutěže dále pojedou, máme před sebou řadu otázek. A ta nejzásadnější, která se týká prostějovského fotbalu, zní: jak si tým Pavla Šustra na jaře povede?

Máme za sebou první týden lockdownu. Spousta tvrdých a mnohdy i rozporuplných vládních nařízení štve většinu národa, na druhé straně nás kdekdo z politických elit vyzývá k tomu, abychom totální omezení pohybu včetně dalších opatření těch pár týdnů vydrželi. Budiž!

Tak tohle bylo zlé, moc zlé. Jak jsme psali v minulých číslech několikrát, Prostějov sice vyhrával nedávno jedno utkání za druhým, jenže prověřit jej měly až týmy jako Přerov, Kladno nebo Vsetín. Až zde se měla ukázat skutečná kvalita Jestřábů.

Je tomu už skoro pět měsíců od chvíle, kdy vláda vyhlásila nemilosrdnou stopku všem amatérským soutěžím. Včetně těch fotbalových. Stopka trvá doteď. A přestože se alespoň podle losu blíží první jarní zápasy, nevypadá to, že by se měly soutěže rozběhnout.

V životě lidském jsou chvíle, kdy se člověk nestačí divit, zda je to možné. Mužům se to většinou stává v době, kdy do jejich poklidného života vtrhnou ženy se svými „neotřelými“ nápady, logikou a myšlenkami, ale o tom teď vážně mluvit nechci.

Úvodí jarní kolo přineslo ve druhé lize velice zajímavé výsledky. První drobnější překvapení přišlo už v pátek, kdy v podstatě odepisovaný Vyšehrad uhrál na Vysočině slušivou remízu, na druhou stranu se ukázalo, že Jihlava si stále prochází výsledkovou krizí.

Původně se v dlouhém lidském vývoji staral každý sám o sebe. Brzy ale naši dávní předkové přišli na to, že ve vzájemné spolupráci jsou silnější vůči nástrahám nemilosrdné přírody a že si ve větším společenství mohou lépe pomoci. Takovou pravěkou tlupu ale musel někdo organizovat. S tím pak přišli na scénu vůdcové a ti „ostatní“.

Tak tu po půlročním snažení (s téměř dvouměsíční koronavirovou přestávkou) máme pokaždé tolik očekávaný a vzývaný vrchol sezóny, tedy PLAY-OFF. Jestřábi loni mezi vyvolené nepostoupili, což je v oprávněně hlubokém zklamání nemuselo později tolik mrzet, když téměř celou vyřazovací fázi zrušil první celostátní lockdown kvůli koronaviru. A o chutný zákusek nakonec přišly i všechny úspěšnější týmy včetně fanoušků.

Pokud se nestane sportovní zázrak, čekají ženy VK Prostějov během tohoto týdne (a teoreticky ještě i příštího) závěrečné zápasy aktuální sezóny. Pravděpodobně dva, v lepším případě tři, nebo dokonce čtyři. Konkrétní podoba finiše soutěžního ročníku 2020/2021 záleží na tom, jak přistoupí k dnešnímu druhému střetnutí čtvrtfinálové série UNIQA extraligy ČR proti Olympu Praha.

Hlavním projevem onemocnění covid-19 je nezadržitelný kašel. Po nových nařízeních naší vlády se bude kašlat skutečně všude. Ale především na některá z jejich přijatých opatření. A to navzdory nepopiratelnému faktu, že situace kolem šíření nemoci covid-19 je u nás aktuálně nejhorší za celý uplynulý rok. Vedení státu by aktuálně mělo zajistit urychlené sehnání dostatečného počtu vakcín a postarat se o jejich hladkou distribuci. Přesto o víkendu přišlo s opatřeními, která jsou naprosto nepochopitelná, kontraproduktivní a hlavně směšná.

Hokejová sezóna sice není u konce – tedy snad, jestli ji znovu předčasně neukončí covidové restrikce. Každopádně je už nyní takřka jisté, že jde o další soutěžní ročník prohloubivší mizernou vzájemnou bilanci prostějovského mužstva s největším rivalem z Přerova.

Určitě si nemá význam lhát do kapsy a tvrdit, že naše vláda situaci zvládá a dělá to pro občany. Tomu už přestávají věřit i zarytí voliči hnutí ANO 2011, kteří dokázali přejít mnoho vrtochů, ale tento je již do nebe volající. Na druhé straně si asi také nemá význam lhát, že ani ze strany opozice to nebylo úplně takové, jaké by to zřejmě mělo být. Největší chybu však vidím u prezidenta. Že s tím nemá moc co společného? Nebýt jeho vyhlášení voleb, které nebylo nikdy v historii takto dopředu, neprobíhala by už nyní politická kampaň a sbírání bodů, ale možná bychom se vážně dočkali rozumných opatření, která by měla hlavu a patu a na nichž by se shodlo celé politické spektrum. Teď si jen každý kope za sebe.

Tak už brzy „oslavíme“ jubileum boje s koronavirem. Rok to bude v České republice, zatímco celosvětově se s touhle nemocí potýkají někde o něco déle, jinde trochu kratší dobu.