Čas letí jako bláznivý a od mužských kategorií napříč regionem jsme se dostali až k mládeži. Tentokrát jsme u té zcela nejmladší kategorie, kterou tvoří přípravky. V nich je všude po regionu zásadní boom, který pro budoucnost může mít velmi pozitivní dopad. A ne jinak je tomu i v Prostějově, kde mají bez nadsázky zaplněné všechny ročníky. Není to však jen o zájmu dětí, ale i dobré a systematické práci všech trenérů. Bez nich by to jen těžko mohlo takto dobře fungovat. A právě na ně se dost často zapomíná, což by nemělo.

Snad každý z nás, kdo už má nějaký ten rok odpracovaný, se dostal k otázce, zda a případně kdy změnit práci, zaměstnavatele nebo i obor. A stejně tak snad každý začal uvažovat: Mám do toho přeci jen jít? Teď, nebo až za půl roku? Kdy je vlastně nejlepší práci změnit nebo naopak v té „staré“ setrvat?

Žákovské kategorie 1. SK Prostějov se mohou pochlubit tím, že na rozdíl od nejmladších i starších kategorií se pravidelně potkávají s těmi nejlepšími celky nabízenými Moravskoslezskou soutěží. Proti tradičním klubům nejvyšší české soutěže je tam ale znát poměrně výrazná propast u všech čtyř kategorií. Jasně dál jsou výběry Sigmy Olomouc, Baníku Ostrava, Zbrojovky Brno či Slovácka.

Porážka jak porážka. Jestli dostanete jedinou branku, nebo to skončí bůrem, je svým způsobem jedno. Tak i tak je to nula bodů a jede se dál. Darda pěti branek může třeba i pomoci.

Naše město na posledním zasedání zastupitelstva finančně podpořilo Český svaz chovatelů, kterému pomůže s opravou klubovny v Plumlovské ulici. Organizace od nás dostane celkem 300 tisíc korun, jež budou sloužit k zhotovení podlahy a položení nové krytiny v klubovně spolku.

Sport a finance jsou věčné téma, které bude neustále hýbat naším prostředím. Bez dostatečných finančních prostředků se totiž organizovaný sport opravdu dělat nedá. A i když si někteří myslí, že je tomu jinak, tak v žádném případě. Věnovat se něčemu naplno od těch nejmenších až po ty nejstarší v jakémkoliv sportu je dřina. Zabere řadu hodin týdně a dělat to jen z dobré vůle v dnešních časech nejde.

Úkolem nás novinářů je mimo jiné poukazovat na problémy, které jsou kolem nás. S jejich řešením si obvykle už hlavu lámat nemusíme, neboť to už je v kompetenci jiných tzv. „odpovědných“ lidí. Práce novinářů je přesto nepochybně zajímavá, snad i proto nám „do řemesla“ fušuje kde kdo. Nejvýrazněji se to projevuje na sociálních sítích. Tam člověk najde opravdu velkou spoustu nejrůznějších podnětů týkajících se nejen celosvětových problémů, jako jsou covid či válka na Ukrajině, ale i jeho bezprostředního okolí.

Okresní fotbalový svaz bude mít po skončení letošní sezóny jistě řadu věcí k projednání a otázek k tomu, jak budou vypadat mužské soutěže pod jejich hlavičkou v dalším soutěžním ročníku. Úpadek se dá jen těžko zastavit a nyní je pravděpodobné, že by se počet mužstev měl zase smrsknout. Už v průběhu sezóny do toho hodila vidle rezerva Protivanova.

V současném nemilosrdně fungujícím a tvrdém sportovním světě není moc časté, aby trenér kolektivního odvětví vydržel ve stejném působišti delší řádku let. Jsou však i takové případy, tím nejznámějším asi Sir Alex Ferguson sloužící více než dvě dekády ve fotbalovém Manchesteru United.

Pamatujete si, kdy jste poprvé zaslechli něco o koronaviru? Kdy jste poprvé nasadili roušku a kdy respirátor? Kdy jste poprvé zůstali zavření doma, kdy jste poprvé zažili antigenní nebo PCR test a kdy jste poprvé slyšeli třeba o on-line výuce ve školách? Člověk má vzácnou vlastnost, že všechno špatné – nebo alespoň většinu – dokáže ze své hlavy vytěsnit. Na druhé straně je dobré si některé věci připomínat a nezapomínat na ně, protože se z nich můžeme poučit a nedělat stejné chyby příště.

U Jestřábů to po druhé semifinálové sezóně vypadá, že s mužstvem panuje spokojenost a jeho jádro by mělo i nadále zůstat pohromadě, což je oproti předešlým letům značný rozdíl. Jenže přesto se mužstvu nevyhnuly určité odchody, které by mohly mít až fatální dopad. Jedním z nich je kouč Aleš Totter a druhým je na veřejnosti nepříliš výrazný, ale o to důležitější člen Martin Finkes.

Už jako dítě jsem byl velice zvídavý a neposedný. Pořád jsem potřeboval něco objevovat, vidět, zjistit. A navíc jsem byl i tím, co se dá označit jako lokální patriot. Prostějovsko jsem měl velmi rád a žádná zajímavost, byť jen drobná, mi proto tehdy neunikla.

Nedivím se, že v soutěži památka roku zvítězila v našem kraji brána hřbitova, kterou se po letech chátrání podařilo krásně opravit a rekonstruovat. Hřbitov totiž není jen o smutku.

Snad každý z nás, kdo už má nějaký ten rok odpracovaný, se dostal k otázce, zda a případně kdy změnit práci, zaměstnavatele nebo i obor. A stejně tak snad každý začal uvažovat: Mám do toho přeci jen jít? Teď, nebo až za půl roku? Kdy je vlastně nejlepší práci změnit nebo naopak v té „staré“ setrvat?