Blog redaktora

Zvykl jsem si na tomto místě v téhle rubrice každoročně bilancovat (alespoň krátce), co v regionálním sportu přineslo uplynulých dvanáct měsíců jednoho končícího letopočtu. Nikdy by mě však nenapadlo, že takové hodnocení bude reálně v první řadě o něčem jiném než o sportování.

Porcování peněz na sport je tady. Letos ale v řadě klubů nadšení z přijatých dotací vystřídají chmury. Těžko se tomu divit. Kluby dostanou od města Prostějova podstatně méně, než kolik žádaly. A jde přitom o ohromné částky. Rozdíl činí v případech prvních dvou programů statisíce i miliony. Například „A“-tým Jestřábů dostal pouze šedesát procent požadované částky. Propastné je to ovšem i u BK Olomoucko, kde přistane dokonce jen pětina požadované částky. S krácením a krouháním musí kluby a oddíly počítat vždy. Může se tak přitom stát hned na třech místech. Obvykle se tak děje ve sportovní komisi, dále je možnost krácení v radě a při vyšších částkách na zastupitelstvu.

Nejistota. To je asi nejčastěji skloňované slovo v souvislosti s restauracemi. Ty často nevědí, v kolik budou moci otevřít. A zatímco ještě před týdnem mohly mít do 22 hodin, před dvěma týdny byly zavřené. A nyní se opět budou muset omezit, vláda jim přikázala zavřít ve dvacet hodin.

Ne rok, ale den blbec letos prožívají restaurace a hostince. Ovšem nejen ony, ale fakticky větší část potravinářského průmyslu a dále profesí, které na gastroprůmysl navazují. A dále prakticky všechny služby. Důvod je nasnadě. Ale ne, neobviňujme ze všeho koronavirus. Namístě je také ukázat na vládu. Na to, jak informuje, jak se chová navenek, zda dává postiženým odvětvím průmyslu i jednotlivcům nějakou naději.

Jestli se některému sportovnímu klubu v uplynulém ročníku skutečně nedařilo, je to BK Olomoucko. Při pohledu na tabulku je toto konstatování nasnadě, nástupce prostějovských Orlů, kteří svého času zápolili s velikány jako Děčín a taky Nymburk, se potácí na dně tabulky. Počet porážek v řadě se zatím zastavil na počtu třináct a soupeři se celku z Hané začínají vzdalovat.

Prostějovský hokej v posledních letech zažil mnohé otřesy, provázely i „A“-tým. Z nadšených vítězů play-off druhé ligy v roce 2014 se stali jen o pár měsíců později otloukánci. Následoval růst, jehož vrchol můžeme dát zhruba do roku 2018. A poté propad, když po minulé mizerné sezóně odešla většina hvězd a tahounů.

Koncepce. Tohle slovo se nejen ve sportu vždy hodně skloňovalo ve spojení s tím, jakou dlouhodobější cestou chce ten který klub jít a nakolik se mu jeho koncepční vize daří naplňovat, aby místo činů nezůstávalo jen u prázdných slov.

Člověk by nevěřil, jak nám to zase uteklo. Máme tady konec roku a přiznejme si, že my pamětníci, kteří jsme již něco zažili, zůstáváme stát v mírném úžasu a v myšlenkách se obracíme do hlubokého dávnověku, kdy jsme tady měli morové epidemie, španělskou chřipku a podobné „libůstky“.

Dobrodružství začíná teprve tehdy, když se všechno pokazí. Snad právě proto bude letošní rok pro mnohé nezapomenutelný. A to zejména vlivem koronaviru a všem těm naprosto nepřehledným opatřením, která musela vláda učinit, aby ochránila životy naše i našich zdravotníků. 

PES – přítel člověka. V České republice to ale neplatí. Nechci tím snad zpochybňovat lásku páníčků k jejich čtyřnohým chlupáčům, ostatně Česká republika by se dala bez nadsázky označit za chovatelskou velmoc. Narážím samozřejmě na vládního PSA. Zdá se, že i přes nepřeberné množství výjimek ze strany vlády se stal alfou a omegou boje proti koronaviru v české kotlině. I tak by se ale dalo hladce parafrázovat Tolkienovo známé: Jeden PES vládne všem, jeden jim všem káže. Jeden všechny přivede, do temnoty sváže…

Velké problémy čekají nejspíš na jaře sport v České republice. Zatímco se ale dosud zdálo, že se týkají zejména profesionálních klubů, které kvůli ztrátě sponzorů i plateb ze vstupného přijdou o velké peníze, obří komplikace jsou tu i pro amatérské kluby, které dosud stály trochu v pozadí.

Částečně uvolněné podmínky ke sportování, jež před nedávnem milostivě umožnila vláda ČR v kooperaci s Ministerstvem zdravotnictví a hygienickými odborníky, se velice rychle ukázaly být pouhou chimérou. Fata morgánou, která se krutě rozplyne před očima.

Jak známo, minulá prvoligová sezóna skončila pro Jestřáby velkým propadákem ve spodní nadstavbové skupině a především bez postupu do play-off. Zklamaný majitel LHK Jaroslav Luňák pak celkem logicky nenechal ve složení mužstva kámen na kameni, z loňského kádru zůstala zhruba jen třetina.

Uteklo to jako voda a máme tady poslední, tedy prosincový kronikářský přehled. A tak neotálejme, ať nám ty vánoční svátky neutečou a pojďme hned na to. Je jasné, že konec každého roku přinesl hned řadu zajímavých událostí.