Blog redaktora

Zatímco u řady starších kategorií už se hraje o důležité body, u těch menších je hlavním úkolem hrát a bavit se. A uplynulá sezóna to všechno opravdu nabídla. Po sezóně bez možnosti trénovat přišel velmi vydařený ročník, na kterém mají jednoznačně největší zásluhu trenéři, kteří se dětem po celý rok poctivě věnovali, ale i řada dalších faktorů. Díky tomu se tak o letošní sezóně dá mluvit pouze v pozitivním duchu a budoucnost mládežnického hokeje vypadá velmi slibně. Kromě drilu a zábavy pak nechyběly ani úspěchy, které se společně s touto kombinací musely dříve či později dostavit.

Společenský život za poslední dva roky silně trpěl a situace nadále není nejlepší. Postupem času se návštěvníci sice opět vrací, nutno ale dodat, že už to není v tak hojném počtu, jak tomu ve většině případů bylo ještě v roce 2019. Na vině jsou ze všeho nejvíce dva faktory. Doba po covidu, kdy byla většina z nás zavřená doma a na kulturní i společenské akce zanevřela a stále vyšší růst inflace, která zdražuje všechno na počkání. Život ale musí běžet dál a bez socializace v rámci těchto akcí mohou přijít další problémy.

Uplynul týden – a už známe skoro kompletní složení družstva prostějovských volejbalistek pro příští sezónu 2022/23. Řekněme si to přímo na rovinu, z hlediska možného navázání na letošní překvapivý zisk mistrovského titulu se jeví dost slibně.

Pokud si zrekapitulujeme nastalou situaci, tak určitě zůstává devět ze dvanácti členek úspěšného mančaftu: první nahrávačka Simona Bajusz, všechny blokařky Raquel Löff, Kateřina Kvapilová a Petra Kožoušková, tři smečařky Klára Faltínová, Pavla Meidlová a Michaela Smolková, univerzálka Michaela Beránková i libero Adéla Stavinohová!

Během posledních dvou měsíců jsme si do sytosti užili nejrůznějších kulturních a společenských akcí, o kterých se nám během dvou covidových let mohlo jen zdát. A pevně doufám, že si jich budeme užívat i v dalším období během léta.

Fotbalové soutěže pomalu a jistě spějí do velkého finále a brzy bude jasno, kdo se bude radovat z postupů a kdo naopak pakovat o třídu níže. Někde už je víceméně jasno, někde to bude ještě drama, ale zarážející je na konci května zcela jiný fakt. Nedostatek hráčů trápí různé kluby od krajského přeboru po nejnižší třídy a s velkou obavou jsem zvědav, co přinese následující ročník za změny.

O vzpomínky vás nikdo nepřipraví, maximálně je zapomenete… Proto je dobré „hodit je“ na papír, jak se říká, a v pravý čas si je osvěžit. Je také dobré si připomenout vzpomínky těch druhých, a to obzvláště v době, kdy se někteří jiní pokouší překrucovat historická fakta, případně je nenápadně zakrývat. Tím se teď vracím k tomu, jak se letos na mnoha místech podivně připomínalo výročí konce nejstrašnější války v dějinách lidstva.

V posledních číslech jsme v publicistice věnované prostějovskému hokeji nemálo kritizovali komunikaci klubu nebo se podivovali nad některými odchody. Tentokrát budeme trochu smířlivější. Věnovat se totiž budeme hráčům, kteří v Prostějově oficiálně zůstali.

Tak už se konečně vyčasilo a už za sebou máme i první horké dny. To s sebou přináší i řadu možností ke sportování v rámci venkovních aktivit, tak proč toho nevyužít. Sport není jen o tom vrcholovém a honění se za výsledky. V dlouhých dnech a krásných víkendech se dá podniknout řada aktivit, které udělají radost i ne zrovna zarytým sportovním nadšencům.

Prostějovské eskáčko má za sebou těžkou, přetěžkou jarní část FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY. Tým ani po zimních  změnách nebyl špatný. Měl však bohužel během jara všechny předpoklady k tomu, aby měl co dělat se záchranou: úzký kádr, spoustu zraněných hráčů, samozřejmě těžké soupeře a jen málo posil oproti podzimu. Cíl se musel upravovat, z boje o baráž to bylo aspoň udržení pátého místa, potom udržení soutěže, což se zaplaťpánbůh povedlo.

Sezóna pro fotbalisty Prostějova teprve skončila, ale už nyní je jasné, že takto to do příští sezóny nepůjde. Kormidla se opětovně téměř přesně po roce ujal Pavel Šustr. Nejde však čekat zázraky na počkání. Pokud nepřijde adekvátní doplnění kádru, kvalitativně i počtem, mohl by se černý scénář jarní části brzy opakovat.

Češi jsou národ sportu. Co Čech, to muzikant víceméně platí. Totéž se dá ale říct i o sportovcích. I když, v míře výskytu obezity patříme k evropské špičce. Ale dobře, kdo už sport aktivně nedělá, ten se o něj často alespoň zajímá. A tak velké sportovní akce jsou u nás velmi sledované. K nejsledovanějším přitom patří mistrovství světa v hokeji.

Mistrovství světa v hokeji se pomalu přehupuje do druhé poloviny bojů v základních skupinách. Finská medicína vypadala v přípravě velmi dobře, ale na mistroství to není mužstvo, které jsme sledovali v přípravném období. Prohra se Švédskem se dala ještě unést, ale prachbídný výkon s Rakouskem už jen těžko. A i když se dnes jedná o duel pouze s „Lotyšskem“, bude to dosti klíčový duel pro další vývoj.

Hokejoví žáci mají za sebou další ročník, který jim tentokrát nic – tedy ani covid-19 - nepřibrzdil. Parta okolo Filipa Smejkala a Pavla Musila neřešila kromě drobných komplikací žádné dlouhé pauzy. Starší žáci nastupovali stejně jako jejich mladší kolegové v Olomoucké regionální lize, kde se ani jeden z celků nakonec nedostal až do skupin o postup, musely se spokojit s účastí ve skupinách o umístění. V letošní sezóny díky hojnému počtu mladších žáků zde dokonce nastupovala dvě družstva.

Nedílně to patří ke každé končící sezóně. Sotva se za ní uzavře brána posledního střetnutí, už bují spekulace ohledně složení družstva pro další soutěžní ročník. Zvlášť u některých netrpělivě zvídavých fanoušků, kteří by chtěli vědět všechno hned. Nemluvě logicky o médiích, jež mají zjišťování žhavých informačních novinek v popisu práce.