Blog redaktora

Hrozí, že celý svět se právě teď nezadržitelně řítí do propasti, ze které už nebude úniku. Globální ekonomická krize způsobená (nejen) covidovým šílenstvím. Vojenské běsnění Ruska na Ukrajině hrozící eskalovat do další studené války, ne-li přímo jaderné. A s tím spojená dilemata nad dostupností zdrojů energie, na nichž je lidská společnost těžce závislá.

Asi před měsícem přistály do veřejných škol rozpočty na rok 2022. Ředitele a jejich ekonomy ovšem čekalo velké rozčarování. V rámci úspor vláda všem veřejným školám seškrtala finance na pomůcky a učebnice pro žáky o skoro miliardu korun! Opět se tak šetří na tom nejhorším místě – na školství. Přitom peníze pro vzdělávání jsou nejefektivnější investicí, která se v budoucnu mnohonásobně vrátí...

Stále rostoucí inflace veškerého zboží nebere konce. Každý se tak snaží šetřit, jak se jen dá a stejně jsou na tom i různé obce, které přicházejí se zajímavým nápadem. V pozdních nočních hodinách vypínají veřejné osvětlení, či nechávají svítit jen jednu žárovku. Rozumný krok, který má logiku, a především ušetří ročně nemalé prostředky. Je ale otázkou, zda se nad tím nedalo přemýšlet už dříve. Svítit celou noc je totiž přebytečný luxus a postačila by možná i polovina osvětlení.

Sezónu co sezónu se tu jedna z věcí pravidelně opakuje. Kromě opravdu drobných výjimek je to tak zaběhlý kolorit v duchu „Lidé odcházejí a zase přicházejí“. Snad jen s obměnou slovíčka lidé za hráči. Fotbalisté i hokejisté jsou na tom v Prostějově totiž velmi podobně. Jestřábi už mají měsíc po sezóně a postupně už zase vyplouvají na povrch informace, že kádr dozná řady změn.

Největší fotbalové naděje se soustředí v klubu 1.SK Prostějov, kde bojují o svou budoucnost a snaží se proniknout i do světa velkého fotbalu. Jako příklad by si hráči mohli vzít Davida Píchala či Michala Zapletala, kteří to dotáhli až k profi smlouvě. V posledních letech se ale přísun z mládeže poněkud zasekl. Jednou z mála výjimek je nyní brankář Ondřej Mikeš, který si pomalu, ale jistě říká o posun nahoru. Zajímavá jména ale nechybí ani na jiných postech.

Minulý týden jsme v obřadní síni naší krásné radnice předávali čestná ocenění Městské policie Prostějov. O jejich udělení rozhodlo počátkem dubna zastupitelstvo. Bývalí i současní strážníci a další pracovníci obdrželi čestný odznak Městské policie Prostějov za 15, 20 a 30 let služby, případně za zásluhy.

Minulý týden jsme si připomněli 77. výročí osvobození naší vlasti od nacistického útlaku. Při této události jsem během pietního aktu na prostějovském hřbitově připomněl památku obětí tohoto strašlivého konfliktu. Vzpomněl jsem na občany povražděné kvůli svému původu a náboženství. Vyzdvihl jsem hrdinství lidí zapojených do odboje, například členů Sokola.

Dva roky s covidem fotbal samozřejmě změnily. Ne ve všem se ale můžeme bavit, že k horšímu. Velký posun například vidím v upřímnosti většiny trenérů v regionu, kde nějak vymizely různé otřepané fráze, které každý fanoušek dobře zná. V jarní části to totiž vypadá, že se nebojíme nazývat věci pravými jmény a pojmenovat problémy, jakými se některé kluby prochází. A na rovinu je to jen dobře, protože otevřenost a upřímnost zní opravdu lépe.

Po přestěhování BK Olomoucko do krajského města se první liga stala nejvyšší basketbalovou soutěží hranou v Prostějově. Dříve především mládežnický výběr Orlů, spoléhající se na výraznou pomoc hráčů širšího kádru elitního výběru z Kooperativa NBL, se musel rychle adaptovat na nové podmínky. V některých zápasech doplatil na nedostatek zkušeností mladých hráčů, kteří často věkem patřili do juniorského výběru a hráli současně také extraligu U19.

Je to už téměř rok, co kanceláře na Strahově opustilo bývalé vedení Fotbalové asociace, na které neměla řada osob slušného slova ještě před policejní razií a obžalováním Romana Berbra. Po něm už bylo téměř jasné, že současné vedení to ustát nemůže. A v červnu tak přišla změna, na kterou řada fotbalistů čekala a doufala v ni. Té jsem si však zatím příliš nevšiml.

Zajímavou změnou prošlo během jara eskáčko. Zprvu, s výjimkou zápasu s Brnem, hrálo víceméně nezáživný fotbal. Tým neměl moc šancí, nestřílel branky. Měl mizerné druhé poločasy. A hlavně nesbíral body.

Lidská paměť je krátká. Kdo z nás ještě pamatuje ironické komentáře našich proruských „vlastenců“ přesvědčených o tom, že Rusko na Ukrajinu nikdy nezaútočí? Je vskutku paradoxní, že stejní lidé nás následně varovali před náporem ukrajinských uprchlíků, kteří právě kvůli této válce museli opustit své domovy. Najdou se mezi nimi i takoví, kteří nyní burcují, že stát by měl pomáhat hlavně českým lidem.

Prostějovský hokej má za sebou zajímavou, napínavou, a nakonec úspěšnou sezónu. Kromě pořadí po základní části, které bylo horší, než se doufalo a hádalo, si mohl tým odškrtnout veškeré myslitelné cíle. Dostal se do play-off, následně až do semifinále. Diváky bavil ofenzivně laděnou hrou. Někteří hráči, kteří před sezónou přišli, a čekalo se, že se herně probudí, se skutečně probudili. Došlo na několik objevů sezóny, několik pozitivních překvapení. A fanoušci? Skvělí jako vždy.

Dva roky strádání zapomenuty. Letošní ročník si hokejové naděje eskáčka užily do sytosti. Opět se tak mohlo hrát i trénovat s radostí, chutí a elánem bez jakýchkoliv restrikcí. Přesto se jim menší komplikace nevyhnuly, povětšinou se ale jednalo o problémy v klubech soupeřů, ale vše se stihlo bez větších problémů dohrát. Letos to nebylo jen o výsledcích mládeže, ale především o tom, že se opět vrátila radost ze hry, která se dostavila tak, jak tomu bylo dříve zvykem. I po výsledkové stránce to ale v žádném případě nebylo špatné.