Druhým hostem živého vysílání na Instagramu PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku byla herečka a spisovatelka Jana Bernášková (na snímku), kterou diváci znají z řady úspěšných českých seriálů i divadelních představení. Do povědomí se nyní dostala také čtenářské obci, v uplynulém období totiž vydala hned dvě knihy, které na sebe volně navazují. O titul „Coura“, jež vyšel na konci loňského roku, jste si také mohli s námi zasoutěžit. S další známou osobností jsme probrali nejen její novou kariéru spisovatelky, ale také herectví a mnoho dalšího. Celou verzi on-line rozhovoru najdete na našem Instagramu, upoutávka běží i na internetových stránkách www.vecernikpv.cz. To nejzajímavější jsme pak pro vás zpracovali do exkluzivního rozhovoru, který si můžete přečíst právě v dnešním čísle.

* Po seriálových rolích jste se vydala na dráhu spisovatelky, když jste napsala dvě knížky „Jak přežít svého muže“ a „Coura“. Jak byste tyto tituly charakterizovala?

„Ony ty dvě knížky spolu souvisí. Je to takové volné pokračování, kde můžete číst každou z knížek samostatně, ale u obou se potkáte se stejnými hrdiny. A já mám takovou věc, že jsem úplně jiná, než na první pohled i před kamerou působím. Jsem spíše takovou divoškou, která je ale uvězněna v takovém éterickém těle. Spousta lidí je vždycky velice překvapená, že jsem někdy dost divoká, často drzá, pro peprné slovo nejdu daleko, takže ano, mám to tak, že tak trochu dali duši do špatného těla.“ (úsměv)

* V tom se odrazila i vaše knižní tvorba?

„Ano, něco v tom je. Ty knihy jsou opravdu hodně otevřené, mají trošku erotický nádech a jsou vtipné. Celkově mají takový ženský říz. To také čtenáře překvapilo, protože čekali spíše něžný román, a to teda úplně není, to jsem ani sama nechtěla.“ (smích)

* V sedmi pádech Honzy Dědka jste přiznala, že máte seznam mužů a hodnotíte je s kamarádkami. To opravdu máte takové lejstro?

„Ne, tak to úplně není. (směje se) On to trošku rozmázl a já jsem mu na to naletěla. Tam šlo o to, že si přečetl knížku a v jedné z kapitol si holky sepíšou své milence, načež označí, koho milovaly, s kým to bylo jen o sexuální zkušenosti a jaký u toho měly prožitek. Jedna z postav v knize Alča tam má čtyřiašedesát mužů. To vychází podle mé jedné kamarádky, která mě k tomu inspirovala. A já jsem se jí ptala, proč tak moc? A ona mi řekla, že si myslela, že když s nimi bude spát, tak ji budou milovat. To už je asi dvacet let stará historka. Ale dodnes si ji pamatuji. Na tohle konto se právě Honza vyptával, jaký si myslím, že je průměr? A pak to vypadalo, že to jsou moje seznamy, ale není to tak.“

* Máte tedy zjištěno, jaký je průměr partnerů?

„To fakt nevím. (smích) Musím se podívat do nějakých statistik. Každá holka by určitě měla něco zažít, než se vdá, ale to je hodně individuální, každý z nás to má jinak. Takže to si netroufám ani odhadovat.“

* A je některá z částí knihy přímo o vás?

„Často se mě lidé ptají, zda jsou knihy autobiografické, tak na to odpovídám, že všechny postavy jsou tak trochu já, jen každá z určitého úhlu. Všechny jsem vymyslela, napsala já a vychází hlavně z mých zážitků a prožitků. Ale třeba ony erotické scény nejsou úplně reálné.“

* Lidé si vás hodně pamatují ze seriálu Horákovi, kde jste ztvárnila postavu učitelky Markéty. Jak na tuto hereckou část kariéry vzpomínáte?

„Vím, že pro určitou generaci to byl vcelku zásadní seriál, na kterém vyrůstala a který je opravdu bavil. Pro mě ale upřímně tento seriál zase tak zásadní nebyl, byla jsem z něj hodně vyřízená. Natáčeli jsme ho, když měla dcera necelé čtyři měsíce, takže podmínky byly poměrně složité. Točilo se brzy ráno, bylo tam hodně dětí. Nemělo to největší rozpočet, takže ani zázemí nebylo přepychové. Upřímně na to nevzpomínám zcela s láskou. A musím se přiznat, že jsem to celé ještě neviděla, byť větší část samozřejmě ano. Objevil se i nabídka na pokračování, ale já jsem už nechtěla. Nebýt malého miminka, tak by to asi bylo jiné, ale takto pro mě byla na prvním místě dcera.“

* V čem je zmíněné prostředí náročné, nebo co mu schází?

„Tady zkrátka nejsou takové finance na podobné projekty, jako je tomu v Americe či Německu. V Česku si nikdo nemůže dovolit karavany a podobně. Většinou se to řeší nějakou tělocvičnou, která se rozdělí na maskérnu, šatnu a další věci. Bývají to tak jen nějaké kamrlíky, kam se navozí kostýmy, židle a zrcadlo, a my se tváříme, že je to umělecká kostymérna. Když se točí v exteriéru, tak je k tomu autobus. Zbytek věcí je pak ve stanech, tudíž je to takové jako na táboře. Třeba v seriálu Vyprávěj jsme točili zabijačku v mínus 25 stupních a v exteriérech se nebylo ani kam schovat. Člověk byl za ten den opravdu promrzlý.“

* Kromě Horákových jste ale odehrála role v řadě seriálů, filmů i na divadle. Zmínila byste nějakou zásadní postavu?

„Já si myslím, že jeden z nejosobnějších a nejzásadnějších byl pro mě seriál Vyprávěj. Neměla jsem tam sice až tak velkou roli, spíše zábavnou, což mi sedlo. Pro herečku je to vždycky takové vtipné, když máte hrát trochu ‚cáklou‘ roli, která není úplně charakterově rovna ostatním. Bylo to pro mě zásadní období i v tom, že jsem se tam seznámila se svým nynějším manželem. Celkově šlo o hezké natáčení. Seriál měl navíc velký divácký úspěch. Potom to byl ještě sitcom Mazalové, který byl určen hlavně pro děti. To bylo zase docela náročné, protože tento druh pořadů u nás moc často nevzniká. To pro mou hereckou kariéru byl hodně důležitý seriál. A ještě bych zmínila pana Kleina, který nedávno zemřel, protože ten mě našel pro televizní obrazovky, když mi v pohádce Král ozvěny svěřil roli princezny, což byla první a poslední taková role v mé kariéře.“

* Vy jste zamířila z Ostravy do Prahy, jak na tento přesun vzpomínáte?

„Já jsem po svém příjezdu do Prahy práce moc neměla. Točila jsem tak například reklamu na vlasy, kde jsem dělala takovou tu chuděru, která má špatné vlasy a potřebuje od kamarádky poradit. Právě tam si mě všiml Dušan Klein, jenž připravoval seriál Ulice. A do něj jsem nakonec roli dostala. Což je dnes už celkem běžný seriál, ale v době, kdy vznikal, tak to byl opravdu velký projekt. V té době se v Česku netočilo nic podobného rázu. A nám všem mladým hercům nastartovalo kariéru.“

* Ano, Ulice je už takovou českou klasikou…

„Je to neuvěřitelných sedmnáct let. Nebo kolik už vlastně běží? A někteří herci tam jsou od začátku, to je až šílené. A stále to tu svou diváckou enklávu má.“

* Teď jsme vás viděli také na Primě, kde jste měla velmi zajímavou roli v seriálu 1. mise.

(smích) „Tam jsem si zahrála zajímavou epizodní roli, byla jsem viroložkou a dávala jsem dohromady fotbalový tým, který jsem léčila z pohlavní nemoci. Mě takové role očividně přitahují.“

* Máte něco naplánováno na další měsíce?

„Plánujeme. V létě proběhla premiéra seriálu Co jste hasiči, která by měla mít pokračování. To bychom měli v blízké budoucnosti začít natáčet.“

* A jsou ještě další novinky, kde by vás mohli diváci vidět, či třeba něco pro čtenáře?

„Teď začínáme zkoušet hru v divadle Radka Brzobohatého, která by měla mít v dubnu premiéru. Nově také začínám psát třetí knížku, o které zatím nedokážu říct, kdy ji dokončím.“

* O čem bude? A má znovu volně navazovat na dva úspěšné tituly?

„Ano, chtěla bych z toho udělat takovou trilogii, kde bude opět hlavní protagonistka Lucie, u níž se zase ukáže, že si umí šlapat po štěstí a kazit si život. K tomu nebudou chybět ani její kamarádky, kde čtenářky zajímalo, jak jejich osudy dopadnou. Ve třetím díle by tak mělo dojít k rozuzlení. Název ale ještě nemám.“

* Byla jste někdy v Prostějově?

„Ano, pamatuji si, že jsem u vás hrála. Matně si i vzpomínám, že jsem byla i v malé kavárně nedaleko divadla, kde byla úplně fantastická káva. A kdo ví, třeba se zde zase někdy objevím.“

* Vy se také netajíte tím, že velmi ráda něco oslavujete. Jak se to u vás probudilo?

„Můj manžel je celkově trošku na nervy, že já potřebuji slavit spoustu věcí. Ale já to tak mám, protože si myslím, že těch radostných chvil není zase tolik. Je tedy důležité si tyto okamžiky dělat a užívat, když je jakákoliv možnost. Není to o dárcích, ale hlavně o pocitu, protože až přijde období, kdy je nám ouvej, tak vždy dokáže člověku zvednout náladu právě taková vzpomínka. Já je přirovnávám k zavařenině. Je potřeba si je uschovat a v pravý čas případně vytáhnout a otevřít.“

 

JANA BERNÁŠKOVÁ

* narodila se 21. února 1981 v Krnově

* česká divadelní a filmová herečka, čerstvě také spisovatelka

* mezi její nejvýznamnější role patří Bety v seriálu Ulice, Iveta v seriálu Vyprávěj a Markéta v seriálu Horákovi

* v mládí se věnovala sborovému zpěvu a chodila do školního dramatického kroužku

* po dokončení základní školy byla přijata na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, kde žila

* v šestnácti letech dostala v Divadle Petra Bezruče svou první roli ve hře Tajemná zahrada, o rok později získala v Národním divadle moravskoslezském nejprve stipendium a poté stálé angažmá, ve kterém zůstala šest let

* ve čtyřiadvaceti letech se rozhodla odejít do Prahy, zpočátku byla bez angažmá a pracovala jako servírka, uklízela a prodávala v obchodě

* následně dostala v Divadle na Vinohradech hlavní ženskou roli ve hře Král se baví a zároveň jí také režisér Dušan Klein nabídl již zmíněnou roli kadeřnice Bety v televizním seriálu Ulice, díky níž se stala známou

* rovněž hrála ve filmu Bestiář, Hranaři, Duše jako kaviár, Správnej dres, pohádce Čertoviny či seriálech Mazalové, Kriminálka Anděl, Cukrárna, Kadeřnictví, Co ste hasiči a další

* na kontě má také spoustu divadelních rolí

* v roce 2020 vydala svou první knihu Jak přežít single

* na podzim 2021 na titul navázala volným pokračováním Coura, který slaví velký úspěch

* pět let žila s divadelním režisérem Davidem Drábkem, s nímž má dceru Justýnu

* od roku 2010 byl jejím partnerem scénárista Rudolf Merkner, s nímž se seznámila při natáčení seriálu Vyprávěj

* v sobotu 16. června 2012 měli svatbu, obřad se konal v kostele U Salvátora v Praze (za svědky jim šli Nela Boudová a Filip Bobiňski), hostina byla na lodi Vyšehrad na řece Vltavě a na svatební cestu jeli v srpnu do New Yorku

* v srpnu 2013 se páru narodil syn Theodor

zajímavost: do její první televizní role si ji vyhlédl Dušan Klein a obsadil ji jako princeznu v pohádce Král ozvěny