Vedle nižších soutěží mužů v házené odstartuje o nejbližším víkendu také druhá polovina mládežnických lig 2021/202 v tomto tradičním kolektivním sportu. Na nejvyšším výkonnostním levelu – tedy v 1. lize ČR – působí starší i mladší dorostenci Házenkářské akademie Olomouckého kraje. Její šéftrenér Radek Flajsar zodpověděl několik otázek jak rekapitulujících úvodní půlku sezóny, tak směrem k pokračování aktuálního ročníku.

* Jak hodnotíte podzimní část soutěží?

„Se smíšenými pocity. Naši mladší dorostenci ji zvládli velice dobře, tým se na první ligu výborně aklimatizoval, šlape na paty těm nejlepším a má jisté místo v nadstavbě, což považujeme za úspěch. Ale budeme makat dál a věřím, že jsme ještě neřekli poslední slovo. Naopak podzim našich starších dorostenců se mi nehodnotí vůbec dobře. Po kvalitní přípravě nevypadala hra špatně, bohužel krátce před zahájením soutěže začaly problémy s docházkou zaviněnou především zdravotními komplikacemi. A smolná vstupní prohra s Frýdkem-Místkem ovlivnila negativně celý zbytek podzimní části. Nenašel se nikdo, kdo by tým zvedl, a mančaft padal psychicky dolů. Výsledky navíc výrazně ovlivňovala zmíněná tréninková docházka, do které zasáhla zranění (bohužel i dlouhodobá), nemoci včetně covidu, taneční a školní povinnosti. Nic však nevzdáváme, budeme tvrdě pracovat a dál bojovat o záchranu. Tenhle kolektiv na to rozhodně má.“

* Můžete víc přiblížit konkrétní plány a cíle pro jaro?

„Věříme v poctivou práci, proto jsme zimní přípravu začali už 2. ledna. Mladší dorostenci svůj sezónní cíl již splnili postupem do nadstavby, ale určitě mají ještě na víc. Proto se budeme snažit přiblížit medailovým příčkám a nadále předvádět moderní rychlou házenou. Starší dorostenci půjdou za jednoznačným cílem, kterým je záchrana. Podřídíme tomu vše, možná do starších přeřadíme některé mladší dorostence. Také věřím, že se vrátí dlouhodobě zranění kluci a že se nám už zdravotní komplikace budou vyhýbat.“

* Co byste vzkázal těm, jež HAOLK fandí a podporují?

„Chci velice poděkovat všem našim partnerům, bez jejichž pomoci bychom nemohli dát šanci mladým házenkářům hrát nejvyšší české soutěže. Velký dík patří i rodičům našich hráčů. Uvědomujeme si, že každý rodič se musí obětovat, a proto věřím, že všichni vidí, nakolik se snažíme jim pozitivně pomáhat s výchovou jejich synů. V neposlední řadě nesmím zapomenout na všechny funkcionáře a dobrovolníky, kteří pomáhají s chodem klubu, i jim patří obrovské poděkování.“

* Ještě něco na závěr?

„Snad jen to, že všichni v klubu uděláme maximum, abychom naplnili naše krátkodobé cíle i dlouhodobé vize.“