Dlouhodobě má pod sebou tenisový challanger Uni Credit Czech Open, šéfovala ženskému podniku v Praze, přesto je světový šampionát družstev pro ředitelku nadále výjimečnou akcí. „Nedá se to nějak jednoduše vysvětlit. Tohle mistrovství je prostě speciální,“ zopakovala před startem Petra Černošková (na snímku), předsedkyně organizačního výběru turnaje, který se konal v Prostějově již počtyřiadvacáté.

 

* Máte za sebou další ročník WJTF. Dá se považovat z organizačního pohledu za vydařený?

„Určitě, začátek nás bohužel hodně trápilo deštivé počasí, ale vše jsme zvládli. Velké poděkování patří všem správcům a brigádníkům, kteří od rána do večera několikrát vysoušeli kurty a starali e o všechny účastníky více než příkladně. Nikdo z týmů si na nic nestěžoval.“

* Ze sportovního hlediska je úspěšný maximálně. Dvě zlata asi nikdo nečekal, že?

„Je to poprvé v historii, kdy vyhráli v jednom roce oba české týmy a ještě na domácím mistrovství. To je třešnička na dortu celkově vydařeného šampionátu!“

* Kde víte základ těchto úspěchů?

„Určitě v týmovosti. Ani jedno naše družstvo nebylo vyloženým favoritem, ale každé z nich bojovalo, šlo zápas od zápasu, utkání od utkání, a nakonec došli až ke zlatému snu. Řekla bych, že kluci trochu hladčeji, jelikož holky musely otáček hodně zápasů, kdy už dost prohrávaly, a přesto dokázaly duely zvrátit na svoji stranu. O to je jejich výhra ještě cennější. Navíc Jana Kováčková je o rok mladší, takže může hrát ještě příští rok. My máme ještě trochu větší radost tím, že Lucie Slaměníková je už naše hráčka.“

* Řešili jste během uplynulého týdne něco netradičního?

„Netradičního ne, ale jsme pořád vymýšleli, co použít na vysoušení kurtů, aby byly co nejdříve v kondici a mohlo se na nich alespoň něco každý den odehrát. Musím ještě jednou konstatovat, že na to co spadlo vody, byly kurty výborné.“

*Jaký si vy osobně odnášíte největší zážitek?

„Letos se sešla úplně úžasná skupina dětí, hodně se družily, nedělaly binec, všichni společně si skvěle užili party na přehradě, která se vydařila perfektně. Tleskali a sledovali se nejen na zápasech, ale i při medailovém ceremoniálu. Potěšila mě spousta děkovných SMS zpráv skoro od všech kapitánů.“