„NašJejich bezprostřední pomoc zaslouží hlubokou poklonu od nás všech. Studentky 4. ročníku Střední zdravotnické školy byly v pátek 8. září tohoto roku očitými svědkyněmi závažné dopravní nehody na křižovatce ulic Hacarova a Josefa Lady v Prostějově. Nepozorný senior za volantem osobního auta srazil a těžce zranil ženu na skútru. V jejím případě šlo doslova o vteřiny. Michaela Zajíčková s Kateřinou Mezuliánkovou nelenily a zraněné ženě bleskurychlou pomocí i přes krátkodobou zástavu srdce zachránily život. Čin obou studentek už ocenil i prostějovský primátor František Jura, Michaela s Kateřinou pak ještě od policistů získaly titul Gentlemanky silnic. Večerníku se povedlo obě dívky vyzpovídat.

 

* Jak pro vás začal onen osudný den pátek 8. září? Jak jste se vůbec dozvěděly o vážné nehodě na křižovatce ulic Hacarova a Josefa Lady?

Michaela Zajíčková: „Šly jsme jako každé ráno do školy. Daly jsme si sraz blízko přechodu, kde se nehoda stala.“

Kateřina Mezuliánková: „Šla jsem spolu s Míšou jako každý den do školy a vše probíhalo normálně jako vždycky. Do té doby, než jsme chtěly přejít přes přechod v Hacarově ulici.“

* Jaké byly vaše první pocity, když jste se ocitly u nehody?

Michaela Zajíčková: „Když se nehoda stala, přestaly jsme vnímat okolí kolem nás a běžely zraněné paní pomoci.“

Kateřina Mezuliánková: „Nevnímala jsem okolí a soustředila jsem se pouze na to, co se stalo, vše kolem mě se zastavilo.“

* Můžete popsat, jak jste postupovaly ve chvíli, kdy jste se rozhodly okamžitě pomoci zraněné ženě?

Michaela Zajíčková: „Při poskytování první pomoci jsme využily znalostí z naší školy. Nejprve jsme zkusily, zda paní bude reagovat na bolestivý podnět, a to tak, že jsme ji zmáčkly v místě trapézového svalu a ušního lalůčku. Paní na sobě měla přilbu s řemínkem, kvůli němuž se začala dusit. Následně zraněná přestala dýchat a měla srdeční zástavu. Se spolužačkou jsme přilbu sundaly, zaklonily ženě hlavu a zahájily kardiopulmonální resuscitaci.“

Kateřina Mezuliánková: „Já i Míša jsme postupovaly dle nácviku a našich vědomostí získaných v učebnách první pomoci už ve druhém ročníku. Nejprve jsem zkusila bolestivý podnět – zmáčknutí trapézového svalu a ušního lalůčku. Na tento podnět paní reagovala. Jakmile jsme zjistily, že nedýchá, jelikož ji škrtil řemínek od helmy, následně z důvodu malého přísunu kyslíku došlo k zástavě, okamžitě jsme sundaly helmu a zaklonily hlavu, aby došlo k zprůchodnění dýchacích cest, poté jsem neprodleně zahájila kardiopulmonální resuscitaci do doby, než se paní obnovil oběh.“

* Podle mnohých ta zraněná motocyklistka přežila jen díky vašemu bleskurychlému zásahu. Uvědomujete si to?

Michaela Zajíčková: „Když se tato dopravní nehoda stala, bylo pro nás zásadní, že paní žije. To, že jsme paní dokázaly správně pomoci, jsme si uvědomily až po příjezdu zdravotnické záchranné služby.“

Kateřina Mezuliánková: „V prvních minutách pro mě bylo klíčové, že paní nabyla vědomí. Až po příjezdu zdravotnické záchranné služby jsem si uvědomila, že jsme spolu s Míšou učinily vše správně.“

* Když jste v ten den přišly do školy, pochlubily jste se někomu tím, co jste právě prožily? Nebo jak se to vlastně veřejnost dozvěděla?

Michaela Zajíčková: „Po příchodu do školy jsme danou situaci stále vstřebávaly a nikomu o nehodě neříkaly. Tato situace však dlouho v utajení nezůstala, protože se pan ředitel o nehodě dozvěděl od zdravotní sestry z nemocnice, jež s námi u nehody spolupracovala.“

Kateřina Mezuliánková: „Z celé situace jsem byla nesvá a pořádně jsem si ani nebyla jistá, jestli jsem všechno udělala správně nebo jestli jsem paní ještě nepřitížila. Na základě svých pochyb jsem nechtěla s nikým nic probírat a ani nikomu nic říkat. Avšak dlouho tato informace v utajení nezůstala, o všem se dozvěděl pan ředitel Martin Mokroš od zdravotní sestry paní Martiny Iránkové, která s námi spolupracovala u dopravní nehody.“

* Záhy po této události jste získaly ocenění od primátora Prostějova a také titul Gentlemanky silnic. Jak si těchto ocenění vážíte?

Michaela Zajíčková: „Těchto ocenění si velice vážíme, ale podstatné pro nás je, že paní přežila a pomalu se uzdravuje.“

Kateřina Mezuliánková: „Nesmírně si těchto ocenění vážím, avšak mým největším oceněním je, že paní je aktuálně v období rekonvalescence a pomalými krůčky se uzdravuje. Toto je pro mě velice podstatné.“

* „Stouply“ jste v ceně díky této události i u vašich příbuzných, kamarádů a známých?

Michaela Zajíčková: „Příbuzní i kamarádi si našeho činu velice váží, ale my z naší pomoci neděláme událost, která by nám zásadně změnila život.“

Kateřina Mezuliánková: „Dostalo se mi uznání od známých, rodiny a přátel. Ostatní k nám vzhlíží a cení si našeho činu, ale já a Míša stojíme nohama pevně na zemi.“

* Pomohly byste znovu lidem v podobné situaci?

Michaela Zajíčková: „Tuto otázku jsme už několikrát slyšely. Myslím si, že odpověď je jasná. Určitě bychom znovu někomu pomohly, nyní už z nehody nemáme takový strach, jako tomu bylo poprvé.“

Kateřina Mezuliánková: „Častokrát dostávám takový dotaz. A myslím si, že odpověď je více než jasná, není nad čím uvažovat. Znovu a znovu bych stejně zareagovala, koneckonců je to mé poslání pomáhat ostatním.“

* Kam povedou vaše kroky v dalším profesním životě? Budete chtít pokračovat ve své záslužné činnosti v některé z nemocnic nebo v rámci jiných oborů ve zdravotnictví?

Michaela Zajíčková: „Určitě bychom chtěly ve zdravotnictví zůstat. Obě dvě máme v plánu pokračovat ve studiu na lékařských fakultách.“

Kateřina Mezuliánková: „Ve zdravotnictví plánuji zůstat a chci v něm pokračovat, ale na jiné pozici, než se učím. Já a Míša chceme obě započít studium na lékařské fakultě. Tento cíl, kterého chci dosáhnout, už pociťuji od nástupu na Střední zdravotnickou školu v Prostějově.

 

 

MICHAELA ZAJÍČKOVÁ

* narodila se 1. června 2005 v Prostějově

* v roce 2019 ukončila devítiletou školní docházku na ZŠ a MŠ v Melantrichově ulici v Prostějově

* aktuálně studuje 4. ročník Střední zdravotnické školy Prostějov

* hodlá i nadále zůstat ve zdravotnictví, chce studovat na lékařské fakultě

* ráda chodí se psem na procházky a aktivně sportuje, zálibu má především v plavání. Provozuje také turistiku a někdy si zajde do posilovny

zajímavost: Jejím životním krédem je: „Pokud nemáš žádné cíle, nemůžeš žádných dosáhnout“.

 

 

KATEŘINA MEZULIÁNKOVÁ

* narodila se 1. září 2004 v Prostějově

* v roce 2019 absolvovala Základní školu Jana Železného v Prostějově

* aktuálně studuje 4. ročník Střední zdravotnické školy Prostějov

* v budoucnu by chtěla studovat lékařskou fakultu a stát se lékařkou

* mezi její záliby obecně patří sport a pohybové aktivity, jelikož se celou základní školu věnovala atletice

zajímavost: Jejím životném krédem je: „Nejhorší je se přinutit. Jakmile už stojíme, jdeme či běžíme, tak už je vše na dosah ruky“.