V poměrně pravidelném bodovém sběru pokračují kostelečtí házenkáři, ale tentokrát moc jiných důvodů ke spokojenosti kromě výhry určitě neměli. S béčkem Maloměřic totiž dlouho hazardovali, hrozila jim úplně zbytečná ztráta. A trenér HK David Ševčík to dobře věděl.

* Co říct k takovému střetnutí?

„Jsme rádi za zisk povinných dvou bodů, nicméně herní projev byl výrazně jiný než v prvních dvou jarních zápasech proti Olomouci i v Litovli. Tentokrát jsme hráli mnohem hůř. Proč? Protože Majlont přijel v deseti lidech, navíc s většinou starších hráčů, my jsme utkání podcenili. Většinu času jsme pak vůbec neodváděli výkon, jaký umíme.“

* Zlepšení přišlo až v závěru?

„Přesně tak. Padesát minut to bylo vyrovnané, což se vůbec nemělo stát. Správně jsme měli rozhodnout už během úvodní půle, ale to bychom museli k zápasu přistoupit zcela jinak. Hosté navíc těžili z toho, že jim rozhodčí tolerovali a umožňovali pochodovou házenou. Na což se však nelze vymlouvat, protože kdybychom to od začátku pořádně rozběhali a makali, nebylo co řešit. Takhle jsme všechno zachraňovali až v posledních deseti minutách.“

* Co nakonec rozhodlo?

„Mája (gólman Jan Mayer – poznámka autora) vytáhl v nejdůležitějších momentech tři nebo čtyři výborné zákroky, což nás nakoplo a soupeře dostalo dolů. Maloměřicím docházely síly, my jsme hru konečně dostali víc do pohybu, nastříleli sérii branek. Ale jak říkám, něco takového mělo přijít podstatně dřív. Spokojení můžeme být jen se zlepšením v závěru a s vítězstvím.“

* Mančaft nyní vedete v trenérské trojici. Jak máte rozdělené role?

„Martin Grulich mi dělá klasicky asistenta, dlouhodobě se spolu doplňujeme a vypomáháme si, když třeba jeden z nás zrovna nemůže na trénink. Intenzivněji teď do toho navíc vstoupil můj syn Honza Ševčík, který si v lednu smolně natrhl vazy v kotníku a nemůže momentálně hrát ani za extraligové Hranice, ani za Kostelec. Proto jsme se domluvili, že dostane větší prostor vést přípravu a taky koučovat zápasy. On právě při koučování není zdaleka tak impulzivní jako já, což je výhoda. Kromě toho kluci jeho postřehy i rady skutečně berou. Jsem přesvědčený, že Honzův přínos hodně pomáhá celému týmu.“

* S čím pojedete k příštímu duelu do Ivančic?

„Samozřejmě tam chceme bodovat a ideálně vyhrát, ale zrovna v Ivančicích to vždycky bývá velice těžké. Můžeme pouze překvapit, na druhou stranu určitě nejsme bez šance. Na úvod jara jsme dokázali porazit Olomouc, pak jsme zůstali kousek od remízy v Litovli. Proti silným soupeřům umíme hrát kvalitně, naopak s papírově slabšími se často trápíme. Snad se to opět potvrdí a na hřišti HK svedeme hezkou bitvu. Třeba i úspěšnou, užít si společně vítěznou cestu domů po náročném utkání je pro amatérské sportovce asi ta úplně největší odměna.“ (smích)