Herec, básník, muzikant i kantor Petr Batěk je muž mnoha profesí. Kromě herectví v divadlech, v televizi i ve filmu skládá hudbu, píše texty i vydává básně. Tento umělec je už dostatečně známý i Prostějovanům, a to nejen z televizních obrazovek. Již několik let je patronem Festivalu kresleného humoru, který v kempu Žralok na plumlovské přehradě pořádá pravidelně prostějovský humorista a kreslíř Jan Tatarka. Právě oba dva společně zastihl Večerník minulý týden znovu v Prostějově, tentokrát při návštěvě nádherně zrekonstruované „blešárny“. Komu tento lidový název nic neříká, jde o bývalý Kulturní klub OP Prostějov na Vápenici v Prostějově. Tato budova více než dvacet let chátrala, nový majitel jí ovšem dokázal vrátit bývalou krásu. A co víc, zdá se, že „tančírna“ neboli „blešárna“ se má stát opět kulturním centrem. A právě Petr Batěk s Janem Tatarkou by tomu mohli výrazně pomoci.

 

* Pane Baťku, před pár dny jste byl spatřen v našem městě, kdy jste si v doprovodu kreslíře a humoristy Jana Tatarky prohlížel sál v bývalé „blešárně“ na Vápenici v Prostějově. Můžete sdělit, co vás právě sem zavedlo?

„Do současné ‚tančírny‘ mě přivedl Honza Tatarka a musím přiznat, že ten prostor skutečně své kouzlo má. Hned nás společně s panem majitelem napadlo, jak tyto prostory využít, a věřím, že se naše plány také brzy uskuteční. Prostějov moc dobře neznám, takže nemám srovnání s jinými podniky. Tento mě zaujal hlavně svým prvorepublikovým nádechem a výhledem na divadelní budovu, kterou jsem před lety několikrát navštívil se souborem pražského Divadla Na Fidlovačce.“

* Podle našich informací plánujete pořádat zábavný diskusní pořad, do kterého byste si zval významné umělce. Proč jste k tomuto projektu nezvolil sál divadla v Národním domě?

„Nevybírali jsme prostory pro diskusní pořad, bylo tomu naopak. Navštívili jsme kavárnu a přemýšleli, jak její prostor nejlépe využít. Formu pořadu teprve dáváme dohromady. Řekl bych, že náš nápad je zatím ve fázi dozrávání, ale myšlenka, že budeme zvát mé kamarády a kolegy z hereckého a hudebního světa je skutečně jedním z jeho pilířů. Myslím si, že menší, komorní kavárna, která neodděluje diváky od účinkujících, bude pro tyto účely ideální.“

* Už jste svůj projekt realizoval v některém z jiných měst? A jestli ano, tak s jakým ohlasem?

„První z mých pořadů se jmenoval ‚Bez opony‘ a uváděla ho divadla v Mostě, v Chebu a následně také Český rozhlas Plzeň, kde proběhlo pár živých nahrávek s diváky ve velkém studiu. Následovalo několik rozhovorů z pensionu Archa v Mikulově, které nesly název ‚Jsme na jedné lodi‘. V současnosti podobným způsobem rozžíváme GrilRestaurant Na Valtické v Břeclavi, který spoluprovozuji. A ohlasy byly vždycky vesměs příznivé.“