Na všem kolem sebe se důsledně a vytrvale snaží hledat hlavně to dobré. Přesto cítí, že uplynulý rok, nesoucí se ve znamení nemoci Covid-19 a nejrůznějších vládních restrikcí, nebyl pro mnohé tím rozhodně nejšťastnějším. Přitom právě pohled klinické imunoložky na koronavirus a věci s tím související se i s odstupem času jeví jako více než přiléhavý. Ostatně od začátku první vlny jej MUDr. Milena Jeřábková (na snímku) nemusela nijak revidovat. Už tehdy totiž upozorňovala na fakt, že tento virus se bude stejně jako příčiny dalších respiračních chorob šířit zejména od podzimu do jara. Po skončení první vlny v době všeobecného rozvolňování nezapomněla zdůraznit, že situaci i nadále nelze nijak zlehčovat.

 

* S nástupem jara u nás končí období respiračních chorob, tedy i té, jejíž jméno se skloňovalo po celém světě. Jak krizi související s onemocněním covid-19 podle vás česká společnost zvládla a co to o nás vypovídá?

„Česká společnost v době historicky nevídaného šíření informací, masových přesunů lidstva z jednoho kontinentu na druhý a neopodstatněného pocitu nekonečnosti lidského života čelila stejným problémům jako ostatní země našeho materiálně bohatého světa. Chyběla však silná, orientovaná a důvěryhodná osobnost či spolupracující skupina osobností, které by zemi vedly s odvahou k jasným rozhodnutím v situaci, kdy žádná z možných variant nebyla bez rizika a bez zákonitých ztrát.“

* Očekávala jste tehdy, že podzimní zejména říjnový nárůst onemocnění covid-19 bude tak razantní? 

„Ne, to jsem neočekávala. Stejně tak jsem neočekávala, že se před virem s nevelkou nebezpečností pro převážnou část populace budeme všichni tak intenzivně schovávat a hrát si, že jeho šíření omezujeme.“

* Na konci loňského srpna zaujala předpověď evolučního biologa Jaroslava Flégra, který s ní přišel v době, kdy to vypadalo, že si nikdo nechce připustit, že se koronavirus s podzimem vrátí. Myslíte, že česká vláda, která na jaře zareagovala velmi razantně, situaci podcenila?

„Nemyslím si, že česká vláda situaci na podzim podcenila. Myslím si, že z bezradnosti a snad v dobré víře stupňovala a protahovala opatření, která zjevně k zastavení šíření nákazy nepřispívala, naopak generovala jiné negativní dopady.“

* Přesto nárůst případů představoval nezpochybnitelnou zátěž pro zaměstnance některých oddělení nemocnic, zejména JIP. Mohlo se to na nich nějak dlouhodobě podepsat?

„Prostředí ARO, JIP a operačních oborů ve mně vždycky vzbuzovala respekt a obdiv, je to jiný druh medicínské práce a jiná zátěž než ta, se kterou se v práci potkávám já. Po dlouhou dobu přetížení intenzivních i standardních covidových pracovišť byla zátěž jejich personálu extrémní a nelze čekat, že by takto zatížené osoby vyvázly bez osobních obětí a dlouhodobých následků.“

* Naopak doktorka urgentní medicíny Kristina Höschlová, která jako záchranářka v uplynulých měsících přicházela do přímého kontaktu s nakaženými, odmítla koronavirový bonus ke svému platu s tím, že pouze dělá svoji práci, která ji baví a jako lékařka by měla být schopná čelit náročným situacím. Takto získané peníze pak věnovala na rozvoj kritického myšlení u dětí. Co si o tomto jejím kroku myslíte?

„Myslím, že chápu, co chtěla lékařka s pracovními a lidskými zkušenostmi ze zemí pro nás nepředstavitelně chudých a strádajících svým gestem naznačit. Koronavirový bonus si jistě nezaslouží plošně všichni zdravotníci, spravedlivě vybrat ‚ty správné‘ by se ale také nepodařilo, proto ‚rozhazování‘ peněz tímto směrem tolik nekritizuji. Každý odměněný je může použít na dobrý účel podle svého zvážení.“

* Jak vnímáte problém s omezenou lékařskou péčí v době proticovidových omezení? Nejde nesporný nárůst počtu mrtvých na vrub minimálně z části právě jim?

„Široká omezení v lékařské péči a praktickou nedostupnost nedistančního vyšetření pro pacienty s covid-19, jejichž zdravotní stav ještě nevyžadoval hospitalizaci, vnímám od jara 2020 jako obrovské mínus a krok zpět. Chřipka je také onemocněním s nejzávažnějšími riziky, zdaleka ne všichni jsou proti chřipce očkovaní a pacient s chřipkou vždycky mohl být vyšetřen svým praktickým lékařem...“

* Když se vrátím k panu profesoru Flégrovi, tak ten se ve svých pesimistických vizích následně skutečně „našel“. Myslíte si, že řeči o „mrazácích v ulicích“ mohly něčemu pomoci nebo pouze vytvářely u lidí stres vedoucí k horšímu vypořádání s nemocí?  

„Výroky tohoto typu a jejich zveřejňování považuji za nejvýš nezodpovědné. Strach a obavy zhoršují průběh jakékoliv nemoci. Ve společnosti pak vyvolávají paniku a znesnadňují racionální, konstruktivní přístup k situaci.“

* Pokud se onemocnění covidem fyzicky dotklo mnohých z nás, pak psychicky se s ním musel vypořádat asi každý. Sledovala jste nějaké dopady určitého stresu, možné izolace a změny životního stylu na lidi ve svém okolí?

„Dopady na psychiku se týkají všech vrstev obyvatelstva, s jejich následky se budeme dlouho potýkat. Pravděpodobně nejpostiženějšími skupinami jsou senioři a děti. Domnělá ochrana seniorů přísnou izolací změnila konec života mnohých v zoufalé opuštěné utrpení. Děti a dospívající přišli o jeden rok života, který i ve vztahu k jejich věku znamená mnoho, podstatnou část z toho, co dosud prožili. Následky nedokážeme domyslet. Už teď máme naprosto přeplněné dětské psychiatrické léčebny a závratně dlouhé objednací doby k vyšetření u dětských psychiatrů.“

* Během jednoho roku strávily děti ve školách pět týdnů, mnohé z nich kvůli uzavření kroužků prakticky přišly o pohyb. Myslíte, že se zdravotní obtíže u dětí v souvislosti s nedostatkem pohybu v budoucnu nějak projeví?

„Již před epidemií nemalá část dětské populace trpěla nadváhou, nedostatkem fyzického pohybu a nadměrným pobýváním ve virtuálním elektronickém světě. Vše výše uvedené je podkladem pro mnohé nemoci těla i duše, u všech výše uvedených rizikových faktorů je zřejmý velký nárůst...“

* Už v době první vlny jste opakovala, že s koronavirem se dá vypořádat pouze prostřednictvím kolektivní imunity, kterou můžeme získat pouze očkováním nebo promořením. Postupně jsme si prošli obojím. Co je podle vás i s ohledem na možná rizika lepší: nemoc prodělat, nebo se nechat očkovat?

„Všem doporučuji nechat se naočkovat, rizika jsou zanedbatelná. Současně jsem ale přesvědčená, že prodělání nemoci zanechá minimálně stejně dobrou obranyschopnost, jako je ta postvakcinační, i když ani u jedné z nich si nejsme jisti délkou jejího trvání. Spolehlivou imunitu však zanechá pouze skutečně prodělané onemocnění, při kterém měl pacient některé z projevů infekce. Pokud měl pouze pozitivní výsledek testu a neměl žádné příznaky, je možné, že k vytvoření obranyschopnosti nedošlo.“

* Poměrně rychlý vývoj účinné vakcíny byl z medicínského hlediska svého druhu zázrak. Jak vnímáte to, že očkování někteří stále odmítají? 

„Jako důsledek šíření neopodstatněně negativních informací a nedostatek kritičnosti části společnosti při jejich třídění.“

* Už v minulosti jste upozorňovala na širší, zejména ekonomické souvislosti spojené s koronavirem. Máte z nich stále obavy?

„Ano, myslím, že negativní ekonomické dopady jsou zákonité. Konkrétněji si je ale představit nedokážu.“

* Dá se předpokládat, že během léta se podobně jako loni život vrátí do relativně normálních kolejí. Ale co můžeme čekat na podzim? Dá se alespoň odhadnout, zda navzdory předchozímu promoření i očkování budou opět nezbytná nějaká plošná restriktivní opatření?

„Nový koronavirus tu určitě s námi bude, bude se mu dařit o něco lépe než v létě, doufám ale, že díky získané imunitě již méně než v uplynulém zimním období. Přála bych si, abychom se k němu chovali jako k viru chřipky, kterou bych nikdy nenazvala chřipečkou. Myslím, že ji tak nenazývaly ani některé úctyhodné osobnosti medicíny, které se snažily předat střízlivý, neděsivý pohled na novou infekci a byly následně dosti neférově a neadekvátně očerňovány.“

* Jisté tedy je, že i do příštích let nás čeká život s koronavirem. Jaký bude?

„Uvidíme. Každému se vyplatí snažit se, aby byl co nejlepší.“

* Říká se, že každá krize je zároveň i šancí. K čemu by mohla přispět krize koronavirová?

„Mohla by nás nasměrovat k hledání smyslu naší existence. To by nám mohlo pomoci zkusit se srovnat s fyzickou konečností našeho bytí. Byla by to šance, jak prožít a užít si své dny lépe.“

 

MILENA JEŘÁBKOVÁ

* narodila se 6. srpna 1963 v Prostějově

* absolvovala LF UP v Olomouci 1988, atestace z pediatrie 1992, atestace z alergologie a klinické imunologie 2007

* lékařka Nemocnice Prostějov od roku 1988 dosud, v letech 2004 až 2009 pracovala také v Ambulanci alergologie a imunologie MUDr. Evy Souškové

* je vdaná, s manželem logopedem mají tři dospělé děti (architekt, lékařka a studentka medicíny)

* mezi její záliby patří příroda, výtvarné umění, fotografie

* se svým manželem Lubošem je dlouholetou členkou zastupitelstva města Plumlov

zajímavost: společně také žijí v domě, který zhruba před 100 lety obýval tehdejší plumlovský starosta Jan Loubal