Úvodní zápas FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY mezi Prostějovem a Příbramí měl mnoho hrdinů. Jedním z nich byl nepochybně Robert Bartolomeu (na snímku). Čerstvá posila 1.SK Prostějov v utkání potvrdila, co ukazovala už v přípravě. Tedy rychlost, šikovnost, přímočarost. A v jednom případě se taky vyplatila, právě někdejší naděje Zlína měla totiž největší zásluhu na snížení, když po jeho akci přišla vlastní branka příbramského Mezery. Porážce však tím naposledy hráč Blanska, kam zamířil z brněnské Zbrojovky, nezabránil.

* Jak vidíte, že jste se na poslední chvíli dostal do kádru Prostějova?

„Byl jsem v Kroměříži a doufal jsem, že se ještě někdo ozve ze druhé ligy. Pak zavolali z Prostějova, za což jsem byl velice rád. Snažím se tu šanci tady chytit za pačesy. Vždycky to bylo tak, že jsem někam přišel, hrál jsem. A pak jsem najednou nehrál. Někdy vůbec. Chtěl bych, aby to tady bylo jinak. Nejvíc bych byl rád za týmové výkony a výsledky, aby nevisely na jednom jednotlivci. Platí samozřejmě, že když hraje dobře tým, odrazí se to i na hře jednotlivců.“

* Bylo pro vás psychicky náročné období čekání až skoro do začátku soutěží?

„Tak já jsem byl už tak trochu smířený s tím, že budu hrát třetí ligu. A že si budu muset najít práci. Ale tohle je prostě šance. A jsem moc rád za ni.“

* Buďme po zápase s Příbramí pozitivní. Co dobrého si z něj vzít?

„Po poločase, respektive, nástup do toho druhého, byl hodně dobrý. A bylo to to nejlepší z celého zápasu.“

* Ukázal v podstatě sílu týmu…

„Ne úplně sílu. Spíše to, že když se do toho opřeme více – protože ten první poločas, to bylo prostě málo, jestli něco chceme hrát – tak to jde. Padl tam ale od nás sice šťastný gól, pak ale zase dostaneme…“

* U toho gólu se zastavme. Řekl jste si prostě, že když nevystřelím já, tak nikdo?

„To ne. Celkově to bylo tak, že v prvním poločase jsme na míči moc nebyli a spíše to kopali. Ale v tom druhém poločase už se to trochu otevřelo. Měli jsme ale málo zakončení, tak jsem si říkal, že to zkusím. Střela mi moc nesedla, ale padlo to tam. Tak jsem si říkal, že by to ještě šlo dorovnat nebo otočit. Pak ale padl gól na 3:1 a pak už to pro nás bylo těžké.“

* Na závěr se vrátím k vám, vaší hře. Do zápasů dáváte hodně přímočarosti. Berete to jako jednu z vašich nejsilnějších stránek?

„Asi se mi to tak zkrátka hraje nejlépe, tedy čelem k bráně. Zády k ní to taky není úplně špatné. Ale za sebe preferuji náběh za obranu a pak posílání míčů do kapsy, kde máme hráče před bránou.“

* Co si tedy do dalších zápasů vzít, jak hrát směrem dopředu? Co na hře změnit?

„Hlavně si k tomu musíme sednout, něco si k tomu říct. To nejde jen tak přejít, ten zápas s Příbramí. Ale určitě musí začít každý sám u sebe. A dát do toho asi více hladovosti. Nehrát to jen tak, že když je malá nabídka, kopeme to nahoru. Nabídka celkově musí být větší.“