Poslední společenskou akcí roku 2022 byl v Prostějově již tradičně silvestrovský ohňostroj. Ten se uskutečnil na náměstí T. G. Masaryka. O show se postarala olomoucká firma Pyro&Art. Ohňostroj přinesl několik novinek, zároveň ale přitáhl na hlavní náměstí davy lidí všeho věku.
Na největší opory prostějovského volejbalového družstva žen je v drtivé většině střetnutí spoleh. Platí to rovněž o Adéle Stavinohové, která na liberu skvěle úřadovala jak v obou evropských bitvách s Nyíregyházou, tak v jednoznačném extraligovém souboji proti Šternberku. Právě po něm jsme odchovankyni vékáčka položili několik otázek.
Hned dvakrát při vyhlašování výsledků ankety Zlatý kanár si na pódium v přerovské sportovní hale došel pro cenu Jiří Lehečka (na snímku). Nejlepší český tenista má za sebou úspěšný rok, což se v hlasování expertů projevilo. Jednadvacetiletý mladík získal v kategorii Nejlepší hráč 161 hlasů ze 162 možných. „Mám radost, doufám, že si jednou půjdu i pro hlavní cenu,“ usmál se ambiciózní Lehečka.
Hráče s číslem patnáct mohli poprvé po Vánocích vidět fanoušci prostějovských Jestřábů. Poprvé? Ne tak docela. Útočník Jakub Illéš totiž již v minulosti za Prostějov hrál. Sedmadvacetiletý útočník zde působil v sezóně 2015/2016. A už tehdy ve svých jednadvaceti letech patřil k oporám týmu. Mezitím navíc nabral zkušenosti, například v Jihlavě, Porubě a naposledy ve Zlíně, odkud přišel zpět na Hanou. Už má navíc první zápasy za Prostějov za sebou. Pro Večerník hovořil zejména o tom posledním, proti Šumperku. Na dotaz redaktora však také zavzpomínal na to, jaké to v Prostějově bylo dříve a jaké je to teď.
V už klasický hudební zážitek se během let proměnily koncerty pěveckého dua Richard Pachman-Dita Hořínková. Spolu vystupují už dvě desítky let.
Klid? Ne tak docela. Ani na konci prosince hráče 1.SK Prostějov nečeká vydechnutí. Alespoň ne úplné. Ani konec půlsezóny k tomu nevede. Od trenéra Pavla Šustra dostali fotbalisté „domácí úkoly“. A to někdy rozmanité. Přestože tak společná příprava Prostějova začne až za tři týdny, už okolo Vánoc mají hráči eskáčka co dělat. A jak to má s odpočinkem kouč týmu? Na to jsme se zeptali krátce před Vánoci právě jeho.
Mnoho lidí a taky jejich domácích mazlíčků tráví svátky pohromadě, v klidu, pohodě, domácím prostředí. A se sváteční atmosférou. Tu se snaží vytvořit pro čtyřnožce také v útulku Voříšek v Čechách pod Kosířem. I v době Vánoc jsou totiž desítky psů, kteří nemají to štěstí a jsou bez přístřeší nad hlavou.
* SLečno Terezo, jak se po PROMĚNĚ IMAGE cítíte? Splnili jsme vaše přání?
Fotbalový podzim je už nějaký čas minulostí. A hřiště už dokonce stihl zavát sníh. Je tedy nejlepší doba na zpětný pohled k fotbalovým kolbištím. Jeden poskytl také předseda 1.SK Prostějov František Jura. První muž prostějovského fotbalu se ohlédl za děním v eskáčku.
Za více než patnáct let existence měl volejbalový klub Prostějova ve svých službách spoustu zahraničních hráček z různých koutů celého světa.
S číslem 25 nastupoval znovu do zápasů eskáčka univerzál Robert Bartolomeu. Minulou sezónu se mu střelecky vedlo o něco víc, i tak byl ale na hřišti hodně vidět. Zdobí ho dobrá kopací technika a práce s míčem, platí zároveň za soubojového hráče. Koncem sezóny toho ale tolik nenahrál.
Vítězství v týmových soutěžích už Jaroslav Navrátil prožil opravdu hodně. Na lavičce národního týmu v Davis Cupu i družstva TK Agrofert Prostějov v extralize. Přesto si každý nový úspěch užívá naplno, což platilo také po posledním finálovém vítězství v domácí soutěži. „Týmový úspěch je jiný než ten individuální. O radost se dělíte, to se nepřejí,“ říká Navrátil.
Jako mnoho jeho parťáků a kolegů je celoživotním milovníkem i vyznavačem cyklistiky, bývalým aktivním závodníkem. A poté funkcionářem, posledních čtrnáct roků dělal Petr Šrámek předsedu prostějovskému cyklistickému klubu. Tato éra je nyní u konce, dlouholetý šéf se rozhodl uvolnit místo mladším. A v nádherné atmosféře Vánoční besídky s určitou nostalgií v hlase bilancoval v exkluzivním rozhovoru pro Večerník.
Už na první pohled působí jako někdo, kdo vypadl z anekdoty o laskavých, moudrých, rozverných a lehce sarkastických židovských obchodnících. Arnošt Goldflam (na snímku) však klame tělem. Nejenže o sobě hovoří jako o někom, pro něhož není normální být šťastný, navíc si život nikdy nijak zvlášť neulehčoval. Snad díky tomu toho na tvůrčím poli zvládl tolik. Je autorem řady úspěšných divadelních her, režíroval nepřeberné množství inscenací, sepsal více jak deset knih pro děti i dospělé a jako svého druhu relax si střihl také několik televizních a filmových rolí coby herec. S výraznou osobností tuzemské kulturní scény jsme se sešli krátce před Nocí divadel v prostředí kavárny Národního domu, kam tento nyní už Pražák prakticky denně chodíval dřív, než se autor tohoto rozhovoru narodil...