Školka, první třída a po devítce na střední. Od tří let až do maturity změní dítě kolektiv nejméně třikrát a ne každému nové prostředí sedne. Jaké děti jsou nejvíce ohrožené z hlediska přijetí do kolektivu? Když dítě přijde do neznámého prostředí, nových vjemů je tolik, že i to odolné může být zaskočeno. A co teprve, když je neprůbojné a zakřiknuté.

 

Zpozornět podle odborníků mají rodiče ve chvíli, kdy si všimnou, že je něco jinak. U menších dětí to může být posmutnělost, uzavřenost, plačtivost, mohou se objevit obtíže při předávání dítěte do kolektivu, bolesti bříška, počůrávání. Způsob, jak dát najevo bezmoc, mají i starší studenti. „Rodiče mohou zpozorovat změny v chování, objevit se mohou psychosomatické obtíže – bolesti hlavy, břicha, nevolnosti, poruchy příjmu potravy, poruchy spánku i záškoláctví,“ nabízí příklady dětská psycholožka z ambulance Psychoterapie Anděl Lenka Chválová.

V nesporné výhodě jsou rodiče, kteří mají s dítětem otevřený vztah a potomek je zvyklý před nimi problémy netutlat. Rodičům, kterým se zdá, že kolektiv dětí jejich potomka nepřijal, radí Lenka Chválová: „Měli by se snažit získat co nejvíce informací od dítěte, učitele, vychovatele, trenéra. Někdy se děti svěří snáze kamarádovi, sourozenci, prarodičům.“ Příčin, proč dítě do kolektivu nezapadlo, může být spousta. Které děti jsou nejvíce ohrožené a jak jim pomoci s případným handicapem?

 

Fyzicky neobratné Zatímco tělocvik je ve škole pro děti oddychová hodina, neobratné dítě může před nástupem do tělocvičny trpět a být třeba i terčem posměšků fyzicky zdatnějších spolužáků. Zkuste mu najít sport, který je originální a mohlo by jej zvládnout. Dítě za pokroky chvalte, ale vysvětlujte, že lidé jsou různí, někomu jde sport, někomu něco jiného a že je to tak v pořádku.

Pochází ze sociálně slabé rodiny Když se spolužáci chlubí novým oblečením a společně zkoumají funkce nových mobilních telefonů, nemá takové dítě čím přispět do diskuse, a tak se raději kolektivu straní. Potomka motivujte, aby vyzdvihl své dovednosti a schopnosti. Z materiálního hlediska mu mohou rodiče pomoci třeba tím, že mu umožní peníze vydělané na letní brigádě utratit podle libosti a bez omezení.

 

Je nemocné Spolužáci společně po škole jdou třeba na zmrzlinu, dítě s dietou se připojit nemůže a stojí stranou. Rodiče se mohou zkusit domluvit s učitelem a třídu o nemoci potomka informovat, starší dítě to může dokázat samo. Jednak děti třeba přijdou na to, že to jejich spolužák nemá snadné, jednak se možná naučí, jak mu pomoci, když se mu udělá špatně. Jsou ale i další odlišnosti, které si rodiče vůbec nemusí uvědomovat. Potíže mohou mít i děti nadané. „To třeba spolužáci nechtějí přijmout do dvojice nebo pracovní skupiny, protože vše vyřeší snadno a rychle i za ostatní,“ nabízí možnosti Lenka Chválová. Nesnadné to mívají v kolektivu děti uzavřené i hyperaktivní. „Může se stát, že dítě samo své okolí něčím provokuje, vyvolává nepříjemné reakce, a pak se cítí odmítáno.“ Pokud se rodičům problém nepodaří vyřešit, není od věci popovídat si s odborníkem. „Tomu se totiž občas děti svěří snadněji, protože nechtějí rodiče zklamat, zranit, přidělávat starosti,“ míní psycholožka.

 

Pomohou i adaptační kurzy – Ředitelka Střední zemědělské školy v Benešově Ivana Dobešová má další řešení, jak dětem pomoci. „Hned na začátku školního roku nováčky posíláme na adaptační kurz. S dětmi tam jsou pracovníci našeho školního pedagogicko-psychologického centra. Žákům přednášejí a pozorují je. Se svými zkušenostmi umí určit, které dítě by mohlo mít potíže s navázáním vztahů,“ popisuje Ivana Benešová a dodává: „Když nějaký problém zjistíme, snažíme se ho rozkrýt a najít taktiku, jak ho vyřešit.“

 

A co vy, měli jste doma dítě, které mělo se zařazením do kolektivu problém? Jak jste tuto situaci vyřešili?