Zámecký park v Čechách pod Kosířem patří k nejromantičtějším místům v celé ČR. Na jeho tvorbě se významnou měrou podílel původem portugalský hraběcí rod Silva-Tarouca, proslulý dlouhou tradicí zájmu o zahradní tvorbu. Často tam pobýval malíř Josef Mánes, který mohl jeho podobu významně ovlivnit.

První větší přeměnou prošel zámecký park v duchu anglo-čínského stylu. Spočívala pouze v postupném vkládání rozvlněné a spletité struktury pěšin s roztroušenými skupinami stromů a bylin do původního parku. Druhá etapa byla pro rozvoj parku nejzásadnější. Probíhala ve druhé polovině 19. století. Během bezmála čtyř desítek let byla vybudována kompozice, která zůstala zachována či skryta v současném stavu porostů. Byly založeny oba rybníky a v této souvislosti provedeny zásadní úpravy terénu. V parku vznikly drobné stavby jako pseudogotická romantická Červená věž sloužící jako rozhledna a klasicistní Mánesův pavilon, v sousedství zámku byla v roce 1853 vybudována pseudogotická oranžérie podle projektu Vojtěcha Ignáce Ullmanna, předního představitele historismu v české architektuře 19. století. Trojlist s erby do jejího průčelí navrhl sám Josef Mánes.

Zlatá éra

Především však byla v zámeckém parku založena základní druhově jednoduchá struktura porostů s využitím dřevin z dřívějších etap vývoje. Terénní modelace rozdělily park do dvou velkých prostor: plochu v okolí zámku a plochu u velkého rybníka. Byly vytyčeny pohledové osy na zámek a drobné stavby z různých míst v parku.

Třetí etapa krajinářských úprav v období let 1872–1936 je spojena s osobností Františka Josefa II. Silva-Tarouca (1858–1936), který se velmi zajímal o zahradní tvorbu a sám napsal teoretickou studii Der Park, a jeho mladšího bratra Arnošta Emanuela (1860–1936), majitele průhonického zámku a tvůrce tamního proslulého parku. Tato etapa přináší zejména výrazné obohacení sortimentu z části pocházejícího z Dendrologické zahrady v Průhonicích. Park byl ovlivněn moderním trendem „sbírkaření“, souvisejícím s dovozem cizokrajných dřevin především z Asie a Ameriky. V této etapě byly vysazeny především jehličnaté dřeviny. V parku se objevily secesní prvky v podobě dvou ornamentálních záhonů, umístěných před vstupní průčelí zámku.

Obnova parku

Po této etapě park stagnoval. Poslední majitel František Arnošt udržoval objekt v letech 1936–1943 jen s obtížemi a po jeho smrti byl majetek zestátněn. Prostor parku zarůstal nálety a chátrala i architektura.

Od roku 1980 započala postupná obnova parku díky iniciativě Muzea Prostějovska v Prostějově. Byly upraveny komunikace, travnaté plochy a vybagrován malý rybník. V roce 1987 byla zahájena novodobá obnova parku podle návrhu Ing. Jaroslava Šubra.

Od roku 2008 je zámek s parkem majetkem Olomouckého kraje, jeho správa byla svěřena Vlastivědnému muzeu v Olomouci. V roce 2009 byla zpracována studie s názvem Zámek Čechy pod Kosířem – rekonstrukce a využití objektů a revitalizace parku. Podstatou tohoto konceptu obnovy je rehabilitace romantické kompozice ze druhé třetiny 19. století. Práce s porosty je vedena v duchu dendrologické sbírky založené koncem 19. a začátkem 20. století. Tato studie řeší pohled do budoucna nejen v oblasti nových výsadeb, ale i obnovy různých pohledů a průhledů v parku i mimo něj.

 

Tématická strana PROSTĚJOVSKO & Hrady a zámky najdete v tištěném vydání ze dne 25. března