My Prostějované ho máme za humny, ale moc toho o něm nevíme. Vstup do něj je povolen  pouze příslušníkům armády a zaměstnancům Vojenských lesů a statků ČR, civilisté se tam dostanou pouze na povolenku, ale také při výjimečné události, jako je třeba oficiální prohlídka. Řeč je o vojenském újezdu Březina, území o rozloze bezmála 15 tisíc hektarů, které se hranicemi dotýká řady obcí z našeho regionu.

 

My jsme se za  tyto hranice mohli podívat před nějakou dobou, kdy nám průvodcem byl jeden ze střeleckých instruktorů. A cesta to byla víc než zajímavá. Mimo jiné proto, že ke střelbám jsou vyhrazeny pouze 3 tisíce hektarů z výše uvedené plochy, zbytek slouží k nestřeleckému výcviku a jako ochranné a bezpečnostní zóny.  Pokud se vám naskytne příležitost, určitě se na výlet do vojenského újezdu Březina vydejte. Je úplně něco jiného projíždět jím na kole či autem, nebo procházet územím se zkušeným doprovodem.

RARITY Z BŘEZINY

 

Ferdinandsko

Barokní lovecký zámeček Ferdinandsko nechal v nynějším vojenském újezdu Březina v roce 1757 postavit olomoucký biskup kardinál Ferdinand Julius Troyer z Troyersteinu.  Stavba, jejíž součástí je kaple zasvěcená patronovi lovu svatému Eustachovi je chráněnou kulturní památkou.

Mimo zmíněné kaple sloužilo první poschodí zámku k ubytování lovců a hostů, přízemí využíval doprovod a služebnictvo. Po Troyerově smrti byl zámeček využíván jen sporadicky, do roku 1935 v něm sídlila správa arcibiskupských lesů. V roce 1935 byl vykoupen státem a převeden pod správu Ministerstva obrany. Pak v něm sídlila správa vojenského prostoru, za války německá armáda. Po osvobození byl vykraden a začal pustnout. Od roku 2005 není využíván.  

Kdysi reprezentativní budova je dnes v havarijním stavu, z původního vybavení se zachovala jen jediná kachlová kamna. Přístup nejen dovnitř, ale i do její blízkosti je z důvodu hrozícího nebezpečí úrazu zakázán.

Podle slov průvodce se zámeček zřejmě rekonstrukce nikdy nedočká a může se stát, že postupně splyne s krajinou. Vlastní ho sice stát, ale je ve vojenském prostoru. Památkáři do něj investovat nechtějí, protože by nebyl přístupný pro veřejnost. Armáda do něj investovat nechce, protože není v jejím majetku. Údajně byl nedávno nabídnut k využití Duchovní službě Armády České republiky, ani ta se jej ale ujmout nechtěla.

Začarovaný kruh, který nás zřejmě připraví o jednu zajímavou a půvabnou stavbu. 

 

Střed Československa

V roce 1985 zde byl postaven obelisk, který označuje geometrický střed Československa. Tehdy totiž příslušníci skupiny topografie Vysoké vojenské  školy pozemního vojska ve Vyškově použili metodu kartometrického měření k určení geometrického středu tehdejší republiky a zaměřili ho právě zde. V roce 2012 byl obelisk rekonstruován. Při té příležitosti v něm byla objevena schránka s pamětním listem a dokladem o provedeném výpočtu.

Štola metra

V prostorech Březiny se nachází dvě štoly, které byly vyraženy v souvislosti s výstavbou pražského metra. Byly jakousi zkušební „vlaštovkou“, jak bude vůbec razící štít fungovat. Geologické složení podloží v Březině je totiž hodně podobné tomu pražskému. Protože se ale nedochovaly žádné technikálie, není zřejmé, kdy byly vyraženy. Mezi rokem 1952 a 1960 byla totiž tajně vybudována stanice metra Klárov, která však nebyla nikdy napojena na později postavenou síť metra, nebo až v letech sedmdesátých. Veřejnosti nejsou přístupné.

Kamenné moře

Kamenné moře jste možná už někdy viděli a nevíte o tom. Jedná se o souvislou vrstvu balvanů nebo suťovitých kamenů nahromaděných v určitém místě. Geologická definice zní tak, že pokryv kamenů větší velikosti na svazích a plochých vrcholových partiích terénu musí pokrývat více než 50 procent plochy daného místa. Útvar vzniká mrazovým zvětráváním skalních výchozů nebo podpovrchovým chemickým zvětráváním a následným odnosem jemných zvětralin. Kamenná moře u nás jsou připomínkou klimatu starších čtvrtohor, i když pomaleji se prý vytváří i v současné době. V Březině je k vidění hned u jedné z cest, po kterých vedou prohlídky.

Hrady

Na území Březiny jsou hned dva. Smilův hrad je pojmenován po synovi Bohuše z Jedovnic a Drahotuš a synovci Hartmana z Holštejna Smilovi. Jedná se pravděpodobně o strážní hrádek, jenž se nachází v blízkosti naleziště železné rudy. Ta zde byla těžena již v keltském období a těžila se zde i ve středověku. O existenci hradu hovoří pouze jedna písemná zmínka z roku 1391, v níž se již uvádí jen hora (mons). V období mezi dvěma světovými válkami zde prováděl archeologický výzkum Josef Blekta, který poskytl doklad o zániku hradu požárem. Většina objektů byla patrně dřevěná. Zřícenina není volně přístupná.

Druhým je Ježův hrad, o němž se první zmínka objevuje v roce 1355. Roku 1379 ho markrabě Jošt zastavuje Oldřichovi z Boskovic. Při trestné výpravě proti Janu Ozorovi z Boskovic roku 1389 byl hrad vojskem markraběte dobyt a jeho zboží dostal lénem Petr z Kravař.
Od té doby se již jako hrad neuvádí. Většina zdiva byla odkryta při výzkumu v letech 1933– 1934. Je volně přístupný.

Tankobrod

K újezdu neodmyslitelně patří i vodní nádrž v Myslejovicích známá jako tankobrod. Vodní plocha o rozloze 11,4 hektaru slouží k výcviku podvodního řízení  tanků a plavby obrněných transportérů  a bojových plavidel. Jak průvodce uvádí, za dobu výcviku se stal pouze jediný případ spojený s úmrtím. Týkal se před řadou let mladého tankisty, který svůj stroj nedokázal z hlubiny vyprostit.  Všechny záchranné práce už byly marné, bohužel. Proto na nádrži cvičí i záchranné týmy, potápěči a ženisté. Místo je oblíbeným cílem rybářů, bez povolenky zde ale nahazovat nezkoušejte.

Rozhledna Stříbrná

Pozorovatelna stojí na vrcholu kóty 551,4 m n. m. zvané Stříbrná nebo též Stříbrná hora, ve starších mapách Silberberg. Vybudovala ji německá armáda a zachovala se dosud. Z vrcholu je možno kromě lesů Drahanské vrchoviny spatřit i budovy plumlovského zámku a kostela, Drahanský kopec, vysílač Kojál, ale i vrcholy Hrubého a Nízkého Jeseníku, Hostýnské vrchy, při příznivém počasí i Orlické hory.

 

Vojenský újezd Dědice vznikl v roce 1935. Intenzivní polní příprava zde probíhala až do roku 1939, kdy území převzal Wermacht – dostavěl výcvikový tábor a rozšířil újezd. Kvůli tomu bylo násilně vysídleno 33 osad a vystěhováno na 20 tisíc  lidí. Po roce 1945 území opět připadlo československé armádě a vrátilo s do hranic z roku 1935. Od roku 1951 nese název Březina. V současné době ho řídí Velitelství výcviku – Vojenská akademie Vyškov.