Úctyhodnou kariéru má za sebou muž, který začátkem ledna navštívil Prostějov, aby byl čestným hostem Tradičního městského plesu.

A také jedním z gratulantů hokejistovi Jožko Golonkovi. Sám přitom nedávno oslavil významné životní jubileum. Řeč je o Karolu Dobiášovi (na snímku), někdejším fotbalistovi, později trenérovi. O svých kvalitách přesvědčoval nejen v Československu, ale také v Belgii. A hlavně na mezinárodní úrovni. Je držitelem dvou medailí z mistrovství Evropy včetně jedné zlaté z památného roku 1976. Ani v pokročilém věku každopádně neztratil jak humor, tak zájem o fotbal. Nadále fandí „své“ Bohemce a sleduje dění. „Už ale stárnu a nemám na vše čas,“ vtipkuje exfotbalista, kterému málokdo řekne jinak než Patino.

* Tak co, sledujete stále fotbal? A dělá vám nadále radost?

„Takhle… Samo sebou. Nedávno proběhlo mistrovství světa, na které jsem se díval. Ne každý zápas, ale určitě jsem toho viděl dost. To byla taková nádherná akce, nádherné stadiony, spousta lidí v hledišti. Ale některé zápasy byly průměrné. Vždyť byly i mančafty, které nevystřelily aza poločas na branku…“

* Myslíte teď pořádající tým Katar?

„Například, ale myslím to obecně, byly to i jiné týmy, které jsem sledoval. Je to tím, že se počet účastníků neustále rozšiřuje. Za chvíli to budou hrát všichni. (úsměv) Čekal jsem pak na ligu, kde budu s Tondou (Panenkou - pozn. red.) zase chodit na Bohemku. Sleduji trochu transfery Sparty. Rosa (Tomáš Rosický – pozn.red.) udělal nějaké čtyři změny. U Sparty je vidět, že chce konkurovat Plzni a Slavii. Takže fotbal nadále sleduji, i když ne tak dokonale, jako kdysi, když jsem byl mladý.“

* A co Trnava, váš domovský tým?

„Sleduji i Trnavu, ale na Slovensku dominuje Slovan. Nevím, jak je na tom Žilina a Ružomberok, ale Trnava je asi čtvrtá nebo pátá… Teď jsem tam byl před časem pozdravit pana Poura. Pobavili jsme se i o fotbale. Ale on to již prodal, jsou tam nyní dva bratři, kteří to mají na starost a Spartak financují. Každopádně sleduji Trnavu i Bohemku, ale já jsem říkal, že v mých letech už stárnu a nemám na vše čas.“ (úsměv)

* Ještě před čtyřmi roky jste hrál se starou gardou za Bohemians. Platí to stále?

„Na Silvestra jsme dělali starou gardu Bohemky na Vyšehradě. V deset hodin, zahrálo se dvakrát třicet minut. Ale my s Tondou Panenkou jsme už prakticky jen manažeři a nehrajeme. Potom jsme měli oběd u Azetu, hráči dali dvě stě korun. Objednal jsem knedlíčkovou polévku, vepřo, knedlo, zelo a pivo. Zahráli jsme si karty a asi kolem šesté jsme se rozešli. Prakticky my dva s Tondou děláme starou gardu Bohemky. Ale já už nechci hrát. Mám revma dozadu, ne dopředu. Už jen tak ty karty a nějaké autogramiády...“ (směje se)

* Knedlo, vepřo, zelo, pivo – to je poněkud jiná strava, než jakou si asi pamatujete z hráčských let…

„Víte, vše se mění. Když jsem hrával za Trnavu, bylo to i devadesát zápasů za rok. Tehdy byla strava taková, že byla slepičí polévka, telecí s bramborem. A salát hlávkový, ne okurkový. Po tom se krkalo…“ (zase smích)

* Pamatuji si, že jste něco takového zmiňoval v rozhovoru pro televizi…

„Ne, to nešlo. A druhé jídlo bylo jiné, kuře a znovu slepičí polévka. Ale potom jsem to nemohl jíst. To jsem jedl středa, sobota, středa, sobota, pak středa, neděle. Pětadevadesátkrát jíte jen dvě jídla. Mně se pak to telecí zhnusilo. Nemohl jsem už ani to kuře vidět. Strava se dělala podle trenéra Antona Malatinského, my se prostě museli přizpůsobit.“

* Hrál jste ale i v zahraničí. Jaké to pro vás bylo? Dnes to berou někteří lidé za samozřejmost.

„Psal se rok 1969, to jste nebyl na světě ještě. (pousměje se) Hráli jsme v Ajaxu Amsterdam. Tam jsme prohráli 0:5, doma vyhráli 2:0. A měl o mě zájem Feyenoord Rotterdam. Na pravou stranu obrany. Nabízeli za mě dvě stě tisíc dolarů a dávali mi padesát tisíc marek plat, k dispozici dům, prémie. Ale komunisti v čele s panem Kindlem mě nepustili. Byl jsem však v Mexiku, pak se stal mistrem Evropy. Ale ta voda utekla a těžko je teď plakat nad rozlitým mlékem. Kdyby mě tehdy pustili, tak se třeba nepoznáme, neděláme interview a nejsem teď v Prostějově...“

* A spoustu lidí byste nepoznal.

„To máte pravdu… Samozřejmě bych vydělal daleko víc peněz, než jsem vydělal, ale taková byla doba. Mohl jsem chodit reprezentovat. Neznám důvody, proč mě nepustili, přitom jsem mohl hrát za národní mužstvo…“

* Bylo pro vás těžké, když jste se z hráče stal trenérem? Šlo o obtížný přerod?

„Musí se vědět, kdy se přejde na druhý břeh, jak se říká. (úsměv) Hrál jsem jedenáct let za Trnavu, tři roky za Bohemku, čtyři roky v Belgii. Celkem osmnáct let vrcholového fotbalu. Po takové kariéře jsem se vrátil a dělal u juniorky Bohemky, kde jsem byl asi čtyři roky. A potom jsem dělal skauting ve Spartě. Sledoval jsem zápasy, byl jsem čtyřikrát v Barceloně, třikrát na Girondins v Bordeaux… Ze všeho jsem udělal zprávu. Odevzdal jsem ji Hoftychovi a on potom režíroval, co jsem udělal. Napsaly se sestavy, střídání, kdo dal góly a jak. V úterý jsem vycestoval, ve středu jsem dosledoval, ve čtvrtek jsem udělal ono info. A v pátek a v sobotu jsem cestoval znovu. Bylo to hodně náročné.“

* Často člověk slyší, že je vrcholový sport dnes pouze o penězích. Jak to vidíte vy?

„Víte, každá doba má svoje. Třeba doba Pláničky, Bicana, potom moje generace. Pak generace devadesátek, jako byli Poborský, Koler, Jankulovski, Ujfaluši, Nedvěd, Rosický, to byla doba po nás. My hráli za tisíc korun, dva tisíce sto v práci. Přátelský zápas byl dvě stě korun, sto osmdesát zdaněných. Já jsem nemohl mít jak Kája, co byl ve Spartě, dva tři miliony a půl plat. On pak nepotřebuje vyhrát. Já, kdybych měl tři čtyři miliony, tak taky nemusím vyhrát. To je přece logika. Odehrál čtyřicet minut a šel do zádele! To přeci není normální. Odehrál jeden zápas. Zranil se, uzdravil se, hrál za ‚béčko‘, nechal se vyloučit. Tři miliony šest set. Posranou gerlachou ho kopnu do řiti, vyletí ven a nedám mu ani korunu. Ty se nemáš co nechávat vylučovat za ‚béčko‘! Ale vydělal čtyřicet milionů a šel pryč. Takhle se nedá dělat fotbal. Těmto hráčům nezávidím peníze. Musí umět kopat a vydělají si je. Ale někteří slovenští a čeští hráči se s předváděnou hrou na mistrovství nikdy nedostanou. Musíme čekat na další generace, které přijdou. Možná dnešní desetileté děti budou jednou úspěšné. To už ale nebudu na světě...“

* Slavíte ještě rok 1976 a zisk titulu Mistra Evropy?

„Je to už spousta let… To jsou jen vzpomínky. Bylo tam samozřejmě výborné mužstvo i vynikající trenéři. A bylo tam sedm osm Slováků, tři Češi. Franta Veselý střídající… Jinak samí Slováci. Jožo Čapkovič, Tono Ondruš, Kologek, Tono, Polák, Moder, Masný, Švehlík. Panovala tam vynikající symbióza slovenských a českých hráčů. Takže na to jsou jen velké vzpomínky, protože hodně vody proteče Vltavou a Dunajem, než hráči dokážou to, co jsem dokázal já a další hráči, se kterými jsme tehdy hráli.“

* Mistrovstvím světa ve fotbale jsme začali, tak jím i skončeme. Jednak by mě zajímalo, co říkáte na výrok pana Infantina o tom, že šlo o nejlepší šampionát historie.

„Vím, kdo je Infantino. To je ten plešatý člověk… Komentovat jeho počínání nebudu.“

* Jak jste tedy alespoň viděl finále?

„Francie nehrála dobře první poločas, Argentina byla lepší. Až potom se Francie probrala a dokázala vyrovnat. Za stavu 3:3 jeden hráč, jak z pětky kopl a brankář vyrazil, mohlo být 4:3 pro Francii. Pak už je to vabank. A někteří hráči to zahodili. Argentina s Messim zaslouženě vyhrála. Já jim gratuloval, protože jsem hrál sázkové kanceláře. Ale netvrdím, že jsem dával, že Argentina vyhraje. Hrálo se na devadesát minut, počítá se do toho ale prodloužení a penalty. Každopádně Argentina vyhrála zaslouženě.“

 

KAROL DOBIÁŠ

* narodil se 10. prosince 1947 v Trnavě

* bývalý profesionální fotbalista, československý reprezentant, později trenér a skaut

* dětství trávil v Handlové, mládí a později také velkou část fotbalové kariéry prožil v Trnavě

* s Trnavou pětkrát vyhrál československou ligu

* v letech 1980 a 1983 hrál nejvyšší belgickou soutěž za Lokeren, předtím působil v Bohemians Praha

* velmi úspěšný byl na mezinárodní úrovni – v roce 1976 se stal mistrem Evropy. O čtyři roky později bral bronz

* po konci fotbalové kariéry trénoval

* se Spartou Praha coby trenér stylem start–cíl ovládl v ročníku 1993/1994 ligu

* dvakrát získal titul Fotbalista roku

* později byl spolupracovníkem České televize

* v roce 1992 o něm vyšla kniha Patino

* zapojuje se do pořádání zápasů starých gard klubu Bohemians 1905

* má jak slovenské, tak i české občanství

zajímavost: jeho přezdívka Patino neodkazuje k Itálii, ale k tomu, že při běhu zvláštně vyhazoval patami