V Čechovicích je doma a od mládežnických kategorií se rychle zabydlel i v hlavním mužstvu, kde patří mezi základní kameny ofenzivy. A nejinak tak tomu bylo i na podzim, kde společně se svými spoluhráči a kamarády prožil zvláštní půlrok.

První polovina vypadala více než nadějně, kdy se zaskvěli v Mol Cupu a prvních sedm zápasů se drželi na čele tabulky. Jenže od osmého kola až do konce podzimu nastalo období s osmi porážkami v řadě, jež dlouho nikdo nepamatuje. Filip Halouzka (na snímku) však věří, že i toto období bude pro tým zkušeností, z níž se do budoucna poučí, a na jaře se vrátí k tradičně dobrým výkonům.

Ke změně trenérů: „Ani bych neřekl, že by došlo k nějakým větším změnám, protože oba s námi byli už v sezóně minulé, teď si jen přehodili role. Každý trenér má samozřejmě nějaké své rituály. Najelo se tak na všechno téměř ve stejných kolejích. Největší změnu bych viděl v tom, že dříve jsme se více zaměřovali i na to, s kým hrajeme. Teď se více chceme soustředit na svou hru. Ale nic převratného to opravdu není a oba se nadále dobře doplňují.“

O startu sezóny: „Začátek byl pro nás hodně dobrý a myslím si, že i pro nového trenéra to byl ideální vstup. Přivedl k nám mladé kluky, což tu delší čas nebylo. V Mol Cupu jsme si ostudu určitě neudělali. Dokázali jsme si, že můžeme hrát i proti celkům z divize, kdy jsme vyřadili Přerov, a i přes porážku s Kozlovicemi v dalším kole si myslím, že jsme nepodali vůbec špatný výkon, i když ten výsledek nakonec moc dobře nevypadal.“

Sedm zápasů bez prohry: „Na pohár jsme navázali i na startu ročníku, kdy nám do něj vyšel vstup. Kromě dvou ztrát za remízu bych řekl, že naše výhry byly zasloužené, protože jsme hráli dobrý fotbal. Vše vypadalo, že opět navážeme na poslední dobré ročníky, které jsme si užívali.“

O špatné druhé polovině: „Řešili jsme to všichni dlouhou dobu a myslím si, že tam nebyl jediný moment, ale bylo jich daleko více. Nepodařil se nám vůbec zápas s Lipovou, kde to bylo derby. My v roli favorita jsme to vůbec nezvládli. Do toho nám nepomohla ani situace, co nastala po zápase, kdy nám kvůli vyloučení vypadl Studený a Šolín, což byl velký zásah do defenzivy. Pořád jsme to ale měli ve svých rukou, ale po Lipové jsme dostali hned šest branek od Medlova, no a najednou se to s námi vezlo. S Velkými Losinami jsme to měli zlomit, ale doplatili jsme zase na neukázněnost. Pak se hodně projevilo, že my jsme za poslední roky nebyli zvyklí prohrávat pravidelně a trošku jsme se prali s tím, jak z toho ven.“

Pravidelně lepší bilance venku: „Máme to tak už několik sezón, není to úplně náhoda. My se chceme prezentovat líbivým a kombinačním fotbalem, což nám hřiště v Čechovicích často nedovoluje. Jednou z věcí je užší a kratší hřiště, které navíc dostává hodně zabrat, protože na něm je neustále pohyb. Letos musím všechny pochválit, protože se to hřiště dlouho drželo v kondici, ale ke konci podzimu už to bylo hodně znát. Je to i paradox, protože na nás chodí pravidelně hodně lidí, takže se člověku vždy hraje dobře, ale ten terén je pod obrovským zápřehem. Na jednu stranu bohužel, ale na druhou je skvělé, že tady funguje tolik kategorií.“

Křídlo, nebo hrot: „Já se na obou pozicích cítím velmi dobře a nemám tak jednu preferovanější než druhou, že bych řekl, kde hraju raději. Odvíjí se mi to i podle toho, zda máme k dispozici Honzu Šteigla. Taky si myslím, že na křídle dokážu lépe využít svou rychlost. Na hrotu se zase snažím podržet míče a udržet nás tak v tlaku, ani jedna z těch rolí mi vážně nevadí. Jsem hlavně rád, že hraju pravidelně.“

K přípravě na jaro: „My už jsme se teď začali připravovat s kondičním trenérem Markem Žídkem, kde máme dobrovolné tréninky. Počítám, že od ledna kromě tréninků přijdou i další individuální plány, a myslím si, že i na kondici musíme dost zapracovat, protože ani ta nebyla optimální. A když se člověk bude cítit dobře připraven po běžecké stránce, tak i psychika, kterou jsme si nalomili, půjde nahoru.“