Na jaře předloňského roku zesnul jeden z nejlepších sportovců prostějovské historie, legendární atlet Jan Mrázek (na snímku). Sedminásobný mistr republiky v běhu na 110 metrů překážek, svého času národní rekordman nejen v této disciplíně a posléze vynikající veterán aktivně závodící až do velmi vysokého věku sepsal ještě před svým skonem paměti krátce rekapitulující vlastní život. Dcera Jana Mrázka nesmírně cenný text ochotně poskytla Večerníku. A vy si díky tomu můžete v našem seriálu přečíst, na co vše atletický nadšenec a člen Síně slávy prostějovského sportu vzpomínal.

 

SEDMÁ ČÁST: ÚPLAVICE V BUKUREŠTI, SOVĚTSKÝ PŘIDĚLENEC VE VARŠAVĚ A DALŠÍ ZÁŽITKY SE ZÁTOPKEM

„V roce 1953 jsem se zúčastnil celkem dvaceti osmi závodů. U ATK přitom došlo ke změně názvu na ÚDA – Ústřední dům armády. Právě s ÚDA jsem byl na mezinárodním utkání proti CDNA Sofia, před začátkem mezistátního utkání ČSSR – Maďarsko jsem dokonce nesl naši státní vlajku. Opět nechyběly starty na Velké ceně města Prostějova a Velkých cenách Náchoda i Znojma, znovu se mi podařilo vyhrát mistrovství republiky na 110 metrů překážek za 15,0 sekundy. Podrobněji teď popíšu několik větších akcí sezóny 1953.

IV. festival mládeže Bukurešť (2. až 16. srpna): Na Leteckém učilišti Prostějov se často střídali velitelé, a ten další nový mě do Rumunska nechtěl uvolnit. Start mi byl nakonec povolen až po zásahu MNO. V Bukurešti jsem pak doběhl druhý za Bulančikem, Tošnar byl čtvrtý. Většina účastníků Festivalu mládeže se však nakazila úplavicí, já také. Proto mě hned po závodech zadrželi a umístili do nemocnice jako bacilonosiče. Na pokoji nás leželo asi deset nemocných včetně výborného koulaře Jiřího Skobly. Byl jsem zvolen velitelem světnice a žádal zvýšení stravy i možnost tréninků v parku.

Memoriál Harbiga Drážďany (20. září): Několik závodníků – se mnou například Jiří Skobla nebo Aleš Poděbrad – nás jelo do NDR na korbě nákladního auta pod plachtou. Vlakem to nešlo, protože železniční koleje byly v Německu po druhé světové válce vytrhány jako náhrada pro SSSR. V Drážďanech jsem vyhrál dálku a běhy na 110 i 200 metrů překážek. Divil jsem se přitom, odkud se vzalo tolik diváků, když skoro vše ve městě bylo rozbořené. Závody se konaly na počest Rudolfa Harbiga, evropského šampiona na 800 metrů z roku 1938.

Závody Varšava (10. a 11. října): Šlo o klání k desátému výročí osvobození Varšavy. Během pobytu v Polsku nás pořád obtěžoval sovětský přidělenec, hlavně Emilu Zátopkovi nedal s vodkou chvíli klidu. Večer jsme důstojníci ÚDA – tedy Emil, Aleš Poděbrad, František Brož a já – navštívili cirkus. Když zjistili, že přišel Zátopek, hned musel nastoupit do manéže a vrátil se až ráno.

Udělení titulu Mistr sportu (12. prosince): V Praze v Domě umělců na Kozím náměstí mi bylo uděleno vyznamenání dle zákona o organizaci tělesné výchovy a sportu. Emil Zátopek byl tamtéž jmenován Zasloužilým mistrem sportu.“