Večerník se ohlédl za událostmi, na které mnozí z obyvatel možná už zapomněli, ale které jsou nesmazatelně zapsány do historie zdejšího regionu. A ne všichni z toho mají dobrý pocit po těle. I když už je to dávno… Co přesně se tedy událo?

Ozbrojená skupina antikomunistů působila na území tehdejšího Československa v letech 1951 až 1953. Jejími členy byli Ctirad Mašín a Josef Mašín, synové protinacistického odbojáře Josefa Mašína, dále pak Milan Paumer, Zbyněk Janata a Václav Švéda. Posledně jmenovaný se narodil v Pivíně v rodině drobných zemědělců. Václav Švéda chtěl aktivně bojovat proti nacistům, v roce 1942 však byl zatčen gestapem a zbytek II. světové války strávil ve vězení. Po návratu do vlasti se oženil s pohlednou Ludmilou. Po svatbě v roce 1946 převzali novomanželé správu nad hospodářstvím, které jim bylo po komunistickém převratu zkonfiskováno, a oni se přestěhovali do Pivína k Václavovým rodičům.

A právě tam pouhý měsíc předtím, než se skupina bratří Mašínů rozhodla opustit Československo a přejít do západního Berlína, se 7. září 1953 pustili do akce. V okolí Pivína zapálili Ctirad Mašín a Václav Švéda přes 20 stohů slámy. Jejich cílem mělo být oslabení násilné kolektivizace, jež znamenala krádež půdy soukromým zemědělcům, kteří na ní často hospodařili několik generací. Při potyčce s místními dobrovolnými hasiči pak Ctirad Mašín bohužel postřelil Jána Leciána a způsobil mu závažné poranění hrudníku a pravého oka. Kromě toho na našem území skupina bratrů Mašínů usmrtila také dva policisty a pokladníka.

Bratrům Mašínům se nakonec společně s Milanem Paumerem skutečně podařilo prostřílet až do západního Německa. Zbyněk Janata a Václav Švéda takové štěstí neměli. Švéda byl v tehdejším východním Německu v obklíčení postřelen a s bratry Mašíny se dohodl, že zůstane na místě. Později byl předán do Československa, kde byl odsouzen za velezradu, sabotáže, pokus vraždy, loupež a rozkrádání a den po prvomájových oslavách v roce 1955 oběšen.

Popravený Václav Švéda měl s manželkou Ludmilou dvě děti, které dopis otce na rozloučenou z vězení dostaly až po dlouhých 40 letech, které uplynuly od jeho smrti. Tvrdě postižena byla celá rodina včetně manželky Václava Švédy Ludmily. „Před naším domem stála spousta aut a ozbrojenců. Přišli zatknout maminku. Když se se mnou loučila, tak mi řekla, že se vrátí. Měl jsem čtyři roky. Ona se vrátila za deset let,“ zavzpomínal s odstupem času syn Václav Švédy Radslav.

Ve vězení skončila nejen jeho maminka, ale také dědeček a dva strýcové. „Tak jsme každé tři měsíce pendlovali mezi věznicemi. Bylo to stresující, když máte šest let a jedete nacpaným rychlíkem na hodinovou návštěvu někam do Leopoldova a pak zase zpět... Prostě to trochu poznamená psychiku člověka. Kdybych byl třeba nějaký měkký, tak bych to nesl hůře. Já jsem se s tím ale vyrovnal. Byla to životní realita,“ dodal Radslav Švéda, který dodnes žije v Pivíně. Jeho syn Radek zde v roce 1992 založil zámečnictví, které úspěšně provozuje dodnes.  

V roce 1993 byl Václav Švéda soudem v obnoveném řízení posmrtně rehabilitován, byl zproštěn obžaloby z trestných činů sabotáže a velezrady, ale znovu odsouzen pro pokus vraždy, loupeže a rozkrádání k úhrnnému trestu patnácti let.

V roce 2011 udělil ministr obrany ČR Alexandr Vondra oběma bratrům Mašínovým vyznamenání Zlaté lípy. Václavu Švédovi se podobného uznání dodnes nedostalo…