Dobré odpoledne, dnes je pátek 25.9.2020
svátek slaví Zlata,
zítra Andrea
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

11 hajekNa malém turnaji kategorie Futures v chorvatském Umagu odehrál český tenista Jan Hájek (na snímku) poslední soutěžní utkání své profesionální kariéry. Následně jedenatřicetiletý hráč oznámil, že to balí (Večerník informoval již v minulém vydání - pozn.red.) Během předcházejících čtrnácti sezón dosáhl olomoucký rodák a dlouholetý člen prostějovského tenisového klubu řady úspěchů. Hned třikrát se radoval z celkového vítězství na největším domácím turnaji v Prostějově, vyhrál dalších sedm challengerů a několikrát se probojoval do světové stovky, kde své postavení dotáhl až na 71. místo. Vrcholem byl triumf v Davisově poháru z roku 2013. Urputný bojovník, který se dokázal opakovaně vracet na kurty i přes nemalé zdravotní problémy, se ve světovém žebříčku ATP propadl v minulém roce až do páté stovky.

Herně už to nebylo optimální, sám tenista přiznal, že se cítil vyčerpaný i psychicky. A také díky této skutečnosti se rozhodl profesionální kariéru ukončit. „Musím k sobě být upřímný. Jsem přesvědčený, že jde o správné rozhodnutí,“ prohlásil Jan Hájek téměř bezprostředně po poslední porážce v Chorvatsku. Po návratu na rodnou Hanou poskytl Večerníku následující exkluzivní rozhovor.
●● Rozhodnutí přišlo jako blesk z čistého nebe, ale tak jednoduché to zřejmě nebylo. Jak dlouho jste o něm přemýšlel?
„Už někdy od podzimu loňského roku. Když takové myšlenky přijdou, tak asi není něco v pořádku. Sice jsem ještě chtěl zahájit antukovou sezonu, ale sám jsem cítil, že herně i psychicky jsem někde na sedmdesáti procentech. A bylo mi jasné, že pokud to nebude minimálně na sto procentech, nemůžu hrát tenis, jaký bych chtěl
a už vůbec ho nemůžu hrát úspěšně, abych z něj měl radost. Takže jsem usoudil, že bude lepší skončit, než se trápit. Bylo to naprosto střízlivé
hodnocení.“
●● Zřejmě nebyl problém ještě pár let objíždět menší turnaje
a hrát, jak se říká, pro startovné. Proč jste nezvolil tuto variantu?
„Zřejmě by to bylo možné, ale na rovinu říkám, že hrát turnaje future a občas kvalifikaci na challengeru, to by nebylo nic pro mě. Takový konec jsem nechtěl. Ani by to nemělo smysl. V poslední době jsem měl třeba problém s cestováním. Nechtělo se mi. Když se k tomu přičte mentální opotřebování
a zdravotní problémy, neexistuje ani jedno procento šance, abych se vrátil na pozice, kde jsem byl. Nebyl bych připravený ani na zápasy proti mladým klukům a ti by mě sežrali.“ (poušklíbne se)
●● Vaším posledním turnajem zůstane chorvatský Umag. Vzpomenul jste si během jeho průběhu na chvíle, kdy jste ve velkém tenise začínal?
„Viděl jsem kolem sebe ty mladé kluky a uvědomoval si, jak je těžké dostat se nahoru. Hrát dva zápasy denně, není rozhodně nic snadného. Při této vzpomínce jsem byl na sebe docela hrdý, že se mi to podařilo. A při pohledu na ty divochy si pomyslel, že je čeká ještě hodně dlouhá cesta...(úsměv)
●● Na začátku celé dlouhé cesty byli vaši rodiče. Jak vám pomohli v začátcích?
„Máte pravdu, bez nich bych ani tenis nehrál. V tomto směru se mi podřídili po všech stránkách. Dali mi, co mohli, a já jim za to nikdy nepřestanu být vděčný.“
●● Hodně lidí má představu, že tenisté prožívají báječný život. Cestují, občas si zahrají... Jaká je realita?
„Když hrajete velké turnaje, několikrát obletíte celý svět, to je pravda. Ale žádná pohádka to není. Tenisté znají jen hotely, kurty a letiště. Na poznávání zajímavých míst a památek není čas. Když se vypadne z turnaje třeba ve čtvrtek, je čas akorát přeletět na další. Na začátku je to docela fajn, ale po pár letech to není nic příjemného a do letadla se rozhodně nikdo až tak moc netěší. Po několika sezonách se všechno otočí. Na turnajích hráči tráví pětatřicet týdnů a domovem se vlastně pro ně stane hotel a naopak. Přiletíte, vyperete, setkáte se s rodinou a kamarády a zase letíte na druhý konec světa...“
●● Odměnou jsou ale vysoké finanční prémie na turnajích. Stačí pár let vydržet a hráč se zabezpečí na celý život...
„Jistě, peníze jsou zajímavé. Ale to platí pouze pro hráče z první stovky. Pokud je tenista ve druhé stovce, je prakticky na nule. Zvlášť, když jezdí
s trenérem. Pak musí hrát různé ligy, třeba německou, aby za sezonu něco ušetřil. Na to, aby se člověk na pár let finančně zabezpečil, musí být
v první stovce. A to hned několik let. Zkrátka platí, že lepší žebříček znamená lepší
peníze!“
●● Takže je třeba hrát tak, aby měl hráč jistou hlavní soutěž na grandslamech?
„Přesně tak to je. Grandslamy jsou nejlépe dotované. Člověk má nějaký jistý příjem a i díky tomu se mu lépe hraje i na dalších turnajích. Je uvolněnější. Tak to má nastavené hodně kluků, které znám.“
●● Vám se to povedlo. Byl jste dokonce na 71. místě na světě...
„A taky jsem několikrát ze stovky vypadl. Rozhodně to není tak, že bych se mohl do konce života jenom válet. (úsměv) Ani by mě to nebavilo. Jsem zvyklý na aktivní život.“
●● A bráno ze sportovního pohledu? Jste spokojený s tím, co jste v tenise dokázal?
„Na své maximum jsem dosáhl
v roce 2006 a bylo to hodně rychlé. Během dvou měsíců se mi podařilo vyhrát několik challengerů a bylo to. Ani jsem si neuvědomil, jak se všechno seběhlo. (smích) Při návratech jsem si však ověřil, že na úspěch není žádná šablona. Hlavní je pochopitelně zdraví, ale jen to nestačí. Musíte na opakování dobrých výsledků mít tenisově, potřebujete kolem sebe dobré lidi a všechno
do sebe musí zapadnout. Je to jen pro vyvolené. Tenis hrají tisícovky hráčů a do stovky se jich vejde
jen sto. Tak to je. A já můžu být rád, že se mi účast v této společnosti
podařila.“
●● Několikrát to vypadalo, že se můžete posunout i do padesátky. Proč tato meta nakonec nevyšla?
„Těžko říct, jestli jsem měl na víc. V něčem ano, v něčem ne. Možná bych tam mohl nakouknout, kdybych měl více štěstí na los během grandslamových turnajů. Ale nebylo by to na dlouho. Jsem realista, nebyl jsem hráč na umístění třeba ve světové čtyřicítce.“
●● Několikrát vás zabrzdily zdravotní problémy. Jak těžké byly návraty?
„(smích) Bylo jich tolik, že už jsem věděl, co mám při návratu dělat. Návraty mě zocelily. Ale ten poslední pád už se nedal zastavit. Koleno bolelo, i lékaři říkali, že to není na vrcholový tenis, zejména pak na tvrdém povrchu. Možná, kdybych měl styl hry jako Karlovič nebo Isner. Jejich hra šetří síly. Ale já musel všechno odedřít a to už nešlo.“
●● Na největší individuální úspěchy jste dosáhl v Prostějově, kde jste třikrát vyhrál UniCredit Czech Open. Jinde se vám tolik nedařilo. Proč?
„(úsměv) Vyhrál jsem i pár challengerů mimo Českou republiku, ale je pravda, že to bylo pokaždé kousek za hranicemi. Nikdy jsem nějak rád necestoval, možná v tom to bylo. Prostějovský turnaj byl ale pro mě fakt speciální. V klubu jsem strávil prakticky celou kariéru. Na zápasy vždycky přišla řada známých kamarádů, přijela rodina. Osobně je pro mě fantastické, že se mi podařilo tento podnik vyhrát hned třikrát. Hodně si toho cením.“
●● Vrcholem přesto zůstane vítězství v Davisově poháru. Jak zpětně hodnotíte tento úspěch?
„Měl jsem štěstí, že jsem hrál s generací těch hlavních hrdinů. Bez lídra Tomáše Berdycha bychom na takové úspěchy nedosáhli. To samé platí o Radkovi Štěpánkovi. Nikdo jiný by nezvládl rozhodující páté zápasy v Srbsku nebo se Španělskem. Na to musíte mít náturu. Pro mě osobně je vítězství z roku 2013 speciální, protože jsem k němu mohl malou měrou přispět i na kurtu
v Kazachstánu. Takže jsem nebyl
jenom čtvrtý hráč napsaný na
papíře.“ (smích)
●● Vaše daviscupová historie je zajímavá. Dokonce jste si v roce 2009 ve Španělsku zahrál ve finále. Jak hodnotíte reprezentační kariéru?
„Tenkrát jsem se do sestavy dostal na úkor Ivo Mináře, který dostal trest za doping. Jinak bych tam nebyl. Pak se situace otočila a Ivo byl pro změnu členem vítězného týmu v roce 2012. Moje šance přišla o rok později.
I s vítěznou tečkou. Asi to tak mělo být.“
●● Český tenis zažil v posledních letech řadu týmových úspěchů. Jaká bude podle vás budoucnost daviscupového a fedcupového týmu?
„Začnu raději holkama. Máme skvělou generaci hráček, které jsou navíc mladé a můžou sbírat úspěchy několik let. Skoro se zdá, že kdyby Petr Pála mohl postavit dvě sestavy, rozdaly by si to ve finále
o celkové vítězství. (úsměv) U kluků mám asi jako většina lidí upřímně obavy. Tomáš Berdych a Lukáš Rosol nebudou hrát věčně. Radek Štěpánek už toho taky moc nestihne. Je tady Jirka Veselý, na kterém by tým mohl stát. Moc si přeji, aby se mu dařilo, protože je to skvělý kluk. Ale je jeden a to je na Davis Cup málo. Adam Pavlásek sice odehrál proti Austrálii výbornou čtyřhru. Jeden zápas však kariéru nedělá
a čeká na něj ještě hodně práce, aby se dostal na žebříčku alespoň do stovky. A další hráče bohužel nevidím...“
●● Čas ukáže, jaká bude česká tenisová budoucnost. Co však budoucnost Jana Hájka v příštích letech. Jak bude vypadat?
„To je otázka, kterou budu řešit
v příštích měsících. Dokud jsem byl hráč, nemohl jsem se v tom nějak hrabat, to bych mohl tenis rovnou zabalit. Teď budu dělat další kroky. Ještě neumím odhadnout, jestli budu dělat něco u tenisu, nebo mimo tenis.“
●● Co zkusit trénování?
„Je to první věc, co se nabízí. Ale musím to promyslet. Dobrý hráč nemusí být nutně dobrý trenér
a naopak. Trenéřina je hodě náročná. Člověk musí být pořád ve střehu, sledovat nové trendy. Uvidíme. Dám si chvilku na rozmyšlenou,
a pak se rozhodnu, jakým směrem se vydám.“

Total Comments

  • Hradišťan
  • Vinotéka Hruška
  • ČSSD
  • Interforst
  • Bellis
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

Jak byste řešili vzrůstající pandemii koronaviru?

2017 vitejte na svete banner

Speciály Večerníku

2019 tv pohoda banner

 

Barometr

Smích s klasikou.

Koronavir – nekoronaavir, prostějovská veřejnost chce žít! Není proto divu, že letní promítání na nádvoří zámku mělo značnou diváckou kulisu. A co dávali? No přece klasickou českou komedii Postřižiny! A organizátoři vsadili na dobrou kartu, když se rozhodli pro film nedávno zesnulého režiséra Menzla!

 

Lidová tvořivost před volbami.
Předvolební kampaně politických stran a hnutí nabírají na intenzitě a s tím také množství různých billboardů či plakátů v ulicích města. A stejně jako před každými volbami se tyto propagační záležitosti stávají terčem vandalů. Mnoha politikům tak přibyly vousy, vlasy, dokonce mají propíchnuté oči...

Nezapomněli na lidi.

Total Comments

Osobnost týdne

Petr JANDA

Nestárnoucí rocker řádil uplynulou sobotu večer se svým Olympicem na pláži U Vrbiček na plumlovské přehradě. Jak? Jako zamlada!

11 stasova

THUAN DINH DUC

 

Total Comments

Číslo týdne

47 722

Město Prostějov má v tuto chvíli přesně tolik obyvatel. Jejich počet rok od roku klesá a doby, kdy jsme se chlubili více než padesátitisícovým městem, jsou dávno pryč.

33

Total Comments

Výrok týdne

„ONI POTŘEBUJÍ MASY, KTERÉ BY DĚLALY BEZ REPTÁNÍ TO, CO CHTĚJÍ. TO JSME JIM KAZILI...“

Jednadevadesátiletý Ladislav „Bor“ Šín, který byl u znovuzaložení skautů v Konici v roce 1991, takto promluvil ke komunistům.

Total Comments

-