Dobrý večer, dnes je čtvrtek 22.8.2019
svátek slaví Bohuslav,
zítra Sandra
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

46 kosicekBěhem totalitního komunistického režimu byl velmi činným disidentem. Po sametové revoluci se stal hlavním strůjcem návštěvy prezidenta Václava Havla v Prostějově roku 1990. Miloš Košíček se pak dal na teologickou dráhu, v současnosti působí jako farář v kostele Československé církve husitské. Také on je třiadvacet let po listopadových událostech roku 1989 značně znepokojen narůstající oblibou komunistů. O tom i o vzpomínkách na léta dávno minulá si minulý týden povídal s Večerníkem...

Pane Košíčku, vzpomenete si na dobu těsně před listopadovými událostmi roku 1989? Jaká byla vaše tehdejší pozice?

„Byl jsem zaměstnán jako topič, tudíž můj kádrový profil jaksi dělnicky vyhovoval tehdejšímu režimu. Vydával jsem samizdatové noviny, kde jsem se užší veřejnost snažil informovat o tehdejší situaci v Československu. Tyto tiskoviny jsem rozvážel na mnohá místa republiky, i do Prahy. Už na začátku listopadu toho roku půlka Evropy tušila, že komunistické režimy v celém sovětském bloku se hroutí. A já jsem byl přesvědčen, že do konce roku padnou i u nás. A vidíte, bylo to o nějaký týden dřív!“

Vzpomenete si konkrétně na pátek 17. listopadu před třiadvaceti lety?

„Samozřejmě, na to se nedá zapomenout. V ten den jsem ilegálně vyráběl samizdat a chystal se ho osmnáctého hned ráno převézt do Prahy. V pátek večer jsem poslouchal v rádiu Hlas Ameriky, kde hlásili, co se všechno událo na Národní třídě v Praze a jak esenbáci zmasakrovali studenty. Ráno jsem naložil auto až po střechu novinami a vyrazil do Prahy. Samizdat jsem vezl doktoru teologie Mádrovi, který měl za sebou patnáct let komunistických lágrů a kriminálů. Když jsem u něho vykládal noviny, říkal mi: „Miloši, toto je konec komunistů. Už to všechno začalo!“

Co následovalo v Praze potom?

„Šel jsem se projít na Václavské náměstí, kde během dopoledne stály hloučky mladých lidí a živě diskutovaly. Jel jsem se podívat také na Kladno, kde už se šuškalo o nepokojné demonstraci studentů.“ 

Když jste se vrátil do Prostějova, tady byl pořád klid, že?

„To víte, chyběly informace. Tenkrát nebyl internet a všechny ty dnešní vymoženosti. Já jsem už ale osmnáctého večer obvolal spousty svých kamarádů, kde jsem jim řekl vše, co jsem se v Praze dozvěděl. První krátká zpráva v Československé televizi přišla až den po masakru na Národní třídě, krátký článeček přineslo také sobotní Rudé právo. Během soboty jsem pak na Svobodné Evropě slyšel, že při demonstraci zemřel student. Uvěřili jsme této zprávě. Až později vyšlo najevo, že to byla komunistická provokace řízená státní bezpečností a že údajně mrtvým studentem Šmídem je agent Zifčák.“

Kdy se revoluční ledy prolomily v Prostějově?

„Tady je vždycky všechno pozadu, takže nějaké tři dny se vůbec o ničem nevědělo. V pondělí se už ale u sochy Vladimíra Iljiče Lenina na tehdejším náměstí 9. května začali scházet lidi, vylepovaly se plakáty a roznášely samizdaty. Bylo ale znát, že se lidé v našem městě pořád báli. Hrstka disidentů chodila po podnicích a chtěla dělníky informovat o vzniklé situaci. Mnohde nás vyhodili. Trvalo poměrně dlouho, než se všem vysvětlilo, že svůj osud mají ve vlastních rukách a ne na libovůli KSČ. Pak následovala generální stávka. Já byl na Letné v Praze, ale měl jsem informace o tom, že i v Prostějově bylo plné náměstí lidí.“

Když se posuneme trochu dál, potkal jste se někdy s Václavem Havlem?

„Párkrát ano. Jednou jsem ho osobně pozval do Prostějova. Využil jsem chvíle, kdy už byl prezidentem a jel si na konci května 1990 do Olomouce pro čestný doktorát na Univerzitu Palackého. Jako volební manažer jsem ho požádal o zastávku v Prostějově. Pozval jsem ho k uctění památky generála Sachra na hřbitov. Opravdu přijel a poklonil se u hrobu svého kamaráda. A jelikož se v tu dobu slavilo také šestisté výročí Prostějova, rozhodl se nakonec navštívit tehdejší vedení města na radnici. To vše mělo zůstat utajeno...“

Jak je tedy možné, že když Havel přijel na náměstí, byly zde tisíce lidí?

„To je na tom právě to komické. O jeho návštěvě radnice vědělo jen pár lidí, a mezi nimi já. Přišla za mnou jeho ochranka, abych nikomu neprozradil, že pan prezident bude na radnici, netouží prý po žádném rozruchu. A já jim to rukoudáním slíbil, což mě záhy mrzelo. Tak jsem vymyslel kulišárnu. Nakreslil jsem plakát a vyvěsil ho na radnici, že jako pan prezident Havel bude na náměstí. A do hodiny tady bylo plno! No co, slib jsem dodržel, i když to byl tak trochu na pana Havla podvod…“ (úsměv)

Pojďme do současnosti. Komunisté po třiadvaceti letech jsou znovu u vesla, i když zatím jen na krajské úrovni. Neděsí vás to?

„Zatím jsou základní svobody zachovány, i když jsou v ohrožení. Lidé si to asi neuvědomují, nebo nechtějí uvědomit. Bohužel, komunisté získávají na oblibě a většina společnost svojí neúčastí při volbách dala najevo, že se k tomu nebude vyjadřovat. Nedávný volební úspěch komunistů byl takový jaký byl, ale sociální demokraté je na druhé straně nemuseli přizvat k moci. Ale udělali to a tím se diskvalifikovali a plivli všem lidem této země do očí. Komunisté nemají právo na žádné funkce, protože na to nemají morální schopnosti. Neustále i dnes jsou arogantní a dokonce začínají už vyhrožovat násilím. Jediné štěstí, že dnes už nemají v zádech sovětskou armádu.“

I vám stoupenci komunistů už něčím hrozili?

„S tím se setkávám běžně. Nadávají mi do k***v, do hajzlů, a že si to se mnou brzy vyřídí. V mém případě se nejedná o mladé levicové radikály, ale o staré komunisty, kteří rokem 1989 přišli o svá koryta. Jmenovat je ale nechci, nejsem mstivý. Občas mi i telefonují. Například abych se naučil boxovat, že mě čeká utkání a podobně. Je to bohužel časté, ale jde spíš podle mého názoru o jejich bezzubé výkřiky. Myslím si, že tito komunisté by měli děkovat prezidentu Václavu Havlovi, že se zasloužil o to, že je nezakázali a nechali jim prostor pro další působení. To já ovšem považuji za obrovskou chybu...“

Total Comments

  • Memoriál Otmara Malečka
  • Nezamyslice
  • Sportovní hry
  • Zámek Čechy pod Kosířem
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

JAK JSTE V LETNÍM OBDOBÍ SPOKOJENI S RESTAURAČNÍMI SLUŽBAMI?

Fotbalový sumář
Volejbalová horečka
Prostějovská basketmánie
Hokejový servis
2017 vitejte na svete banner
Speciály Večerníku
2016 jak sel cas banner
2016 stiny minulosti banner

2018 tv pohoda banner

Barometr

Zájem o Večerník.

Přestože zprvu nepřálo našim výjezdům na koupaliště počasí, poslední dvě soboty jsme se vyřádili dosyta. A k našemu velkému potěšení se návštěvníci areálů v Laškově a naposledy i ve Stražisku náramně bavili, navíc si odnesli i hodnotné ceny. Tento víkend pokračujeme v Otaslavicích, tak přijďte!

Hledané osoby.

Hned dva lidé se v uplynulém týdnu zaměrně i nezáměrně ztratili. Zatímco v Horním Štěpánově postrádají čtyřiasedmdesátiletého seniora, z olomoucké nemocnice utekla patnáctiletá Prostějovanka romského původu, která je navíc v rizikovém těhotenství. Policisté se prostě v létě nenudí...

Total Comments

Osobnost týdne

DAVID KIRNER
33 kirner
Devatenáctiletý mladík z Určic se po maturitě na reálném gymnáziu v Prostějově rozhdol vyrazit na svém kole na „vélet“. Na cestě nakonec strávil celých 58 dní a našlapal neuvěřitelných 4 664 kilometrů.

Total Comments

Číslo týdne

5
Teprve po pěti měsících obdržela obhájkyně odsouzeného Radima Žondry písemnou verzi rozsudku a okamžitě se proti němu odvolala. Jak známo, ten byl už letos v březnu usvědčen a odsouzen k osmi letům vězení...

Total Comments

Výrok týdne

„OBJEVILI SE LONI NA PODZIM. A OD TÉ DOBY JSME TU MĚLI DERATIZÁTORA TŘIKRÁT“

Prodavačka z obchodu ve Ptení, který byl v uplynulém týdnu na dva dny uzavřen, přiznala, že návštěva hlodavců už nějaký ten čas trvá...

Total Comments