Jak by to vypadalo, pokud bychom měli stroj času a mohli se přesunout do kuchyní i domácností našich hanáckých předků v čase Vánoc? Štědrovečerní večeře začínala modlitbou, následovalo hned několik chodů.
Jako první se na Štědrý den jedl oplatek s medem či kousek chleba, pokračovalo se hrachovou či rybí polévkou a pak následoval hlavní chod, takzvaný kuba. Uvařená byla i hrachová nebo jáhlová kaše. Nakonec spolustolovníci ochutnávali sušené ovoce nebo ořechy. Pil se čaj, někde dokonce měli punč nebo pálenku.
Od stolu nesměl nikdo odcházet, pro příští rok by to totiž mohlo symbolizovat, že by se už znovu nemuseli všichni společně shledat. I proto byl na dosah příruční stolek s pokrmy, aby nemusel nikdo odcházet, aby byl stůl stále zaplněn.
Ryba s bramborovým salátem se na slavnostní tabuli dostala až koncem 19. století. Patrně to souviselo s tím, že ryba nebyla běžně dostupná a hlavně ji lidé považovali za postní jídlo. Na stůl, kde převažoval rozmanitý výběr pokrmů, se tak moc nehodila. V jídelníčku začala dominantně převládat hlavně v období světových válek, kdy byl nedostatek masa. Bramborový salát se začal připravovat až po druhé světové válce.
Vánoční cukroví bylo součástí svátků už od středověku, jen nebylo tak zdobené. Krášlit se začalo zhruba v 19. století. Hlavně se pekl obyčejný perník, cukroví, jak ho známe, hospodyňky vyráběly až mnohem později.