Od útlého věku byl sport jeho vášní. V mládí slavil největší úspěchy v atletických soutěžích, kde se stal i mistrem republiky. Přesto ale nejvíce ze všeho tíhl k fotbalu. V něm však štěstí na posun směrem nahoru nenašel. I díky svým atletickým dovednostem se rozhodl pro studium na fakultě tělesné kultury a sportu, přičem už postupně nakukoval do chodu tenisového klubu v Prostějově, kde se nakonec také usadil. V současné době má po kondiční stránce na starost jedny z největších talentů českého tenisu. Mimo to se věnuje také dalším sportovcům a tvoří individuální plány i pro běžné smrtelníky. „Základem je píle a vytrvalost,“ radí pravidelně svým svěřencům Radek Štěpánek (na snímku).

* Máte slavné jméno. Jak byste sám sebe představil čtenářům?

„Jsem kondičním trenérem převážně v prostějovském tenisovém klubu, kde se věnuji místním dorosteneckým hráčům, se kterými postupně pokračuji až do mužské kategorie. Dále se věnuji sportovcům v okolí Prostějova, a to například fotbalistům či lukostřelcům. K tomu se ještě snažím individuálně připravovat každého, kdo o to projeví zájem. V tomto případě jde o celkový komplexní trénink a zlepšení nejen fyzické zdatnosti, ale také životního stylu.“

* Byl pro vás sport spíš koníček, nebo životní priorita?

„Vyrůstal jsem ve Vícově, kde jsme se spontánně věnovali sportu od rána do večera, pohyb byl pro mě součástí každodenního života. Postupem času jsem se dostal do výběru atletiky v Prostějově. Takže jsem sport dostal ještě více pod kůži, absolvoval jsem řadu závodů a tréninků téměř na profesionální úrovni. Stal jsem se reprezentantem v mládežnických kategoriích a později jsem i díky tomu nastoupil na Fakultu tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Palackého v Olomouci.“

* V mládí jste se nejvíce věnoval atletice, kde jste měl řadu úspěchů. Bylo jednou z variant u ní zůstat i profesionálně?

„Atletika byla pro mě sportem, kde se mi od začátku poměrně dařilo. Myslím si, že to bylo hodně způsobeno právě tím životem na vesnici a přeci jen jsem už měl něco naběháno. I z hlediska finančního pokrytí to byl jeden z nejlevnějších sportů. Ještě jsem to kombinoval s orientačním během v Plumlově. Díky tomu byla pro mě atletika nejvíc přístupná, ale nikdy to nebyl sport, který jsem úplně miloval. Pro mě ale byl vhodný a dobrý v tu chvíli a věnoval jsem se jí rád. Srdcem jsem však byl vždycky raději na fotbalovém hřišti. Úspěchy sice přišly, ale nikdy jsem necítil, že by to byl sport, který bych chtěl dělat dlouhodobě. V tom pozdějším věku, kdy jsem dospíval, jsem navíc cítil, že mé tělo není geneticky vybaveno, abych se stal olympionikem, proto jsem hledal nějakou jinou variantu. (úsměv) Vždy jsem ale věděl, že u sportu chci zůstat a věnovat se mu celoživotně.“ 

* Už se nějaký rok věnujete tenistům v Prostějově. Šlo o záměr, nebo o náhodu?

„Můj sen byl dělat ve sportu a jediné, co jsem měl vymezeno, byla pozice, kterou bych chtěl zastávat. Věděl jsem, že tady budu šťastný a bude mě ta práce naplňovat. Už po zvládnutém ‚bakaláři‘ jsem dlouhodobě spolupracoval na dopravním hřišti a odtud jsem měl kontakty směrem k tenisu. Dostal jsem tak zprávu, že zde hledají kondičního trenéra, takže jsem se ozval a vyrazil na schůzku s daviscupovým trenérem Jaroslavem Navrátilem. Seznámili jsme se a plácli si, že to zkusíme. Postupně jsem si dodělal školu a už jsem tady od té doby zůstal.“

* Kterým tenistům se v Prostějově věnujete?

„V té mé stáji se momentálně nachází hlavně čtveřice Jiří Lehečka, Vít Kopřiva, Sára Bejlek a Jakub Menšík. To jsou stěžejní hráči, se kterými pracuji neustále. Pak je tu ještě řada hráčů, se kterými spolupracuji průběžně, když je třeba.“

* Jak byste tyto hráče charakterizoval?

„Největším koněm je v tuto chvíli Jiří Lehečka. Nedávno byl ve finále challengeru ve Francii a letos i dva turnaje tohoto typu vyhrál. Nyní je tak českou dvojkou za Jirkou Veselým a na příští rok je v plánu dostat se do nejlepší stovky. Vít Kopřiva se letos poprvé probojoval do první dvoustovky a postupně míří nahoru. Sára Bejlek je jedinou ženou, kterou pravidelně připravuji. Jí se už v patnácti letech podařilo vyhrát v Olomouci turnaj ITF a nyní se nachází ve čtvrté stovce pořadí WTA. Posledním je Jakub Menšík, což je prostějovský rodák. Do budoucna velký příslib. V patnácti letech je už na třináctém místě žebříčku mezi juniory. Tam má přitom ještě dva až tři roky na to, aby se v této kategorii prosadil. Věřím, že má před sebou velkou budoucnost.“

* Mohl byste nastínit, jak takové tréninky probíhají a jestli se podobají, nebo jsou individuální?

„Vždy vycházíme z určitých základů toho hráče. Hodně závisí i na tom, v jaké kategorii se pohybuje. Od mládí začínáme především strukturovaným tréninkem se zaměřením na držení těla a snažíme se stále zlepšovat rychlost a výbušnost. Postupem času přecházíme do silových a dynamických věcí, nabírání objemu a tak dále. Hodně to také závisí na tom, jak je který z hráčů geneticky vybaven.“

* Tenisté jsou drtivou většinu roku na cestách. Je náročné jejich plány skloubit?

„Vždycky se najde období, kdy se například hráči chystají na jiný povrch. Jsou tam určité pauzy, které se snažíme k těmto tréninkům co nejvíce využívat. Jde o takové bloky. Pak se to snažíme ladit i mezi turnaji a během některých turnajů, které nejsou pro hráče například tolik důležité. Celý rok se tak připravujeme, případně také jednáme o aktuálních věcech, které daný hráč potřebuje.“

* Cestujete například s někým z nich i na turnaje? A kde jste případně byl?

„Máme to rozpočítáno tak, že bývám zhruba šest týdnů z roku někde na cestách, jinak to řešíme na dálku. Pokud by byl samozřejmě hráč už i výše, tak by se čísla mohla navýšit. Byl jsem tak se svými svěřenci například na turnaji v Egyptě, ale nejčastěji s nimi cestuji na turnaje, které jsou u našich sousedů. Samozřejmě jsem s nimi i na turnajích v České republice. Koncem léta jsme poprvé zkoušeli s Jirkou Lehečkou a Víťou Kopřivou kvalifikaci na US Open, kde jsme strávili určitý čas v New Yorku. Byl to jejich první kvalifikační grandslam a zážitek to byl i pro mě. Určitě to dodalo velkou motivaci nejen hráčům, ale i mně do další trenérské kariéry. Jedinou malou vadou na kráse tohoto sportu jsou velká omezení.“

* Jak moc tenisty ovlivnila pandemie? Přeci jen v loňském roce došlo na rušení turnajů.

„Těch omezení byla spousta a stále se to měnilo. Takže se stávalo, že hráči nemohli ani na kurt. Všechno jsme se snažili dělat individuální přípravou, ale kvalita nebyla na nejvyšší úrovni, jak bychom sami chtěli. U těch starších se vždy našly nějaké výjimky ze svazu a podobně. Náročné to však bylo i tak. Nekonečné testování po každém přejezdu a mnoho dalších povinností. U těch mladších byl problém ještě větší. Ve věku, kdy by měli ukazovat nějaký progres, byli bez zápasů, scházela jim i konkurence. Trénink jsou jedna věc, ale bez zápasů výsledky mladí hráči neudělají.“

* Snažíte se pracovat hodně i s psychikou hráčů, která je obzvláště v tenise důležitá?

„Je to tak. Čím jsem starší, tak více vnímám tuto problematiku sportu. Říká se, že až devadesát procent výkonu je v hlavě. Ten největší progres v tomto vidím právě u Jirky Lehečky, který je často srovnáván s Tomášem Berdychem. Zatímco Tomáš už byl v devatenácti ve světové stovce, Jirka tam ještě není. Úderově se však o něm mluví, že je na tom ještě lépe než Berdych, ale scházela tomu trošku mentální stránka, ve které vidím v posledních měsících největší progres, postupně míří nahoru. Spolupracujeme také přímo s psycho kouči. Tím nejznámějším je asi Jan Mühlfeit, který pracoval dlouhé roky v Microsoftu a nyní se věnuje českým olympionikům. Takoví lidé vám předají opravdu velkou řadu zkušeností, ze kterých můžete následně čerpat.“

* Co vy a tenis? Jakým jste hráčem?

„Věnuji se mu v amatérské lize a baví mě to. Dříve jsem hrál pouze rekreačně, ale chtěl jsem se klukům přiblížit po herní i mentální stránce, abych sám dokázal porovnat, co během zápasu zažívají. Myslím si, že mi to dalo moc a dokážu se tak lépe vcítit do mentální i fyzické přípravy.“

* Kromě tenisu se věnujete v Prostějově atletům. Specializujete se na konkrétní disciplíny?

„Poslední dobou už je to spíše na bázi, že se spolu pouze domlouváme na dálku a časově to není v mých silách řešit úzkou spoluprací. Ale je možné, že do budoucna se k tomu opět vrátím.“

* Je o vás známo, že se věnujete i řadě dalších sportovců, mohl byste některé zmínit?

„Když přišel do Prostějova kouč Jarošík, tak jsme rozjeli nějakou spolupráci ohledně kondičních tréninků s „A“ mužstvem fotbalového eskáčka. Po jeho skončení to však zatím opadlo. Individuálně ale i nadále spolupracuji s Vasilem Kušejem, což je za mě velký talent, kterému jen chybí udělat větší krok k tomu, aby se stal top hráčem. Pak spolupracuji s lukostřelci, kde je řada opravdu šikovných sportovců. Za zmínku jistě stojí Josef Křesala a Michal Hlahůlek, což jsou kluci, kteří by se chtěli poprat i o olympiád. Kromě toho pořádám i pro mladší určité skupinové tréninky.“

* Jaké jsou rozdíly v přípravě sportovců?

„Základ je stejný ve správném držení těla, ale pak už jsou tam velké rozdíly. U lukostřelců se snažím hodně pracovat se cviky na přenášení váhy a celkově na rozdělení síly i mimo nejvíce namáhaná místa. U fotbalistů se snažím zase zapojit určité prvky dynamiky, ale také různé posilovací soubojové věci. U tenistů je to strukturované na práci nohama a snahu o snížení těžiště a přenášení síly z dolních končetin na horní. Fotbal je z tohoto pohledu poměrně jednoduchým sportem.“ (úsměv) 

* Kromě práce kondičního trenéra se věnujete i následné regeneraci. Jak důležitou složkou sportu je?

„Regenerace je součástí tréninku. Pokud provedu trénink co nejlépe, tak musím umět správně regenerovat. Vždy samozřejmě záleží na současném stavu organismu a na zátěži v poslední době. Používáme k tomu i měření variability srdeční frekvence, která nám hodnotí stav organismu nezávisle na subjektivním pocitu. Podle toho tak dokážeme zjistit, jestli sportovec má nějakou zpětnou vazbu organismu. Takže i pokud se hráč cítí unaveně, ale graf ukazuje, že je tělo v pohodě, tak vím, že se mu nemusím bát naložit těžší trénink. Fungovat to ale může i opačně. Přestože se cítí dobře, tak podle zprávy vidím, že bude lepší udělat lehčí trénink a předejít tak možnému zranění.“

* Jak probíhá regenerace vrcholových sportovců?

„Vždy musí být regenerace úměrná zátěži. Po tréninkovém dnu začíná regenerace lehkým aktivním či pasivním strečinkem. Dále se jedná o masáže, sauny, nebo ice bar, který využíváme opravdu hodně, sportovci si ledují tělo a síla se pak vrací mnohem rychleji. Hodně to pak taky závisí na individuálním přístupu.“

* Věnujete se i individuálním tréninkům a plánům postupného rozvoje. Co všechno nabízíte?

„Věnujeme se běžným klientům. Lidé mě často oslovují ohledně snahy zhubnout či posílit tělo. Snažím se vycházet z nějaké komplexní analýzy, kterou spolu uděláme. Týká se to denního harmonogramu i jídelníčku, aby postupně docházelo k určitým výsledkům. Pracujeme na správném držení těla, což je problém především u sedavých zaměstnání, teprve potom se snažíme nejen o hubnutí, ale také o postupné zlepšování fyzických sil. Je to taková komplexní služba, poslední dobou je však i na tuto službu stále méně času, ale určitě u ní chci i nadále zůstat.“

* Dalo by se říct, co v naší společnosti z pohledu pohybu dlouhodobě schází? V čem máme největší nedostatky?

„Je samozřejmě propastný rozdíl mezi zdravým a nezdravým životním stylem a lidé si to často ani neuvědomují. Moc se neřeší například kvalita spánku, spousta lidí u nás nesnídá, pak do sebe rychle hodí oběd a večer dohání energii, což není dobře. Nějaká balance pak schází. Nejvíce u nás pokulhává komplexní péče o vlastní tělo i pravidelný režim.“

* Čím to podle vás je?

„Těžko soudit, čím je to přesně způsobeno. Zda malou informovaností, nebo i stresem. Řada lidí také přichází s tím, že už zkoušela řadu diet či jiných poradentství, což není úplně dobře, protože často měnit návyky není dobré. Někdy zase často chybí vůle, aby u toho lidé vydrželi déle.“

* Dá se na tom pracovat i v pozdějším věku nebo i zde platí čím dříve, tím lépe?

„Nikdy není na nic pozdě, jak se říká. (pousměje se) Samozřejmě je lepší mít aktivní pohyb od mala, kdy se tělo ještě učí. Ale v žádném případě to neznamená, že se v pozdějším věku nemohu lidé naučit hýbat lépe než ti mladí. S pohybem je to stejné jako třeba s jazyky a dalšími věcmi. Vždy je to především o píli, drilu a trpělivosti. Pokud není tělo už v opravdu špatném zdravotním stavu, tak se vždy může zlepšovat a jít postupně nahoru.“

* Řekl bych, že v posledních letech jde o témata hojně diskutovaná, spousta lidí se snaží o sebe více dbát. Vnímáte to stejně?

„Ano, to je určitě znát. Sám sleduji, že stále více osob se snaží o své tělo starat a je to pak na nich i vidět. Na druhou stranu spousta i třeba mých známých ve zhruba stejné věkové kategorii se zase o sebe příliš nestará, vypadá i třeba o deset let starší než ve skutečnosti je. Životní styl tak má opravdu velký vliv. Celkově jsem ale spíše optimistou a spíše sleduji ty osoby, které se snaží něco opravdu dělat.“

* A co covid? Promítl se do našeho zpohodlnění?

„Musím přiznat, že mě tedy nijak neovlivnil, i když jsem jej sám prodělal a jsem i naočkován. Ale zpráv o tom, že lidé posléze pociťují dušnost či právě různé bolesti pohybového aparátu také často slýchám. Vnímám to i u svých známých. Je tu skupina těch, kteří se s tím snaží něco dělat a postupně tělo vracet znovu do normálu. Druhou skupinu to zcela odradilo od další motivace. Kromě nemoci jako takové není dobré ani dlouhé ‚sezení‘ doma v rámci lockdownu. A neustálé sledování spíše negativních zpráv určitě řadu lidí poznamenalo nejen fyzicky, ale také psychicky. A je to zase o mentálním tréninku, aby se dokázali vrátit ke svým koníčkům i dalším aktivitám.“

* Co byste vy osobně doporučil začátečníkům?

„Vždycky je nejlepší vyhledat odborníka v oboru. Protože řada lidí si najde různé rady a možnosti na internetu, které však mohou ve finále spíše ublížit, protože se nejedná o individuální rady, ale globální, a to nemusí každému vyhovovat. Samozřejmě je to také o nějakých vynaložených financích, ale když se jedná o něco, co vás do budoucna může posunout, tak se vám to mnohonásobně vrátí.“

* Sám se navíc aktivně věnujete ještě fotbalu. Co vám přináší?

„Teď jsem zase přešel na tu více amatérskou úroveň a vrátil jsem se do Klenovic, kde je skvělá parta a výborně funguje místní fotbal i za přispění obce. Takže tam jsem opravdu spokojený. Fotbal tak už beru spíše jako doplněk, i když jsem jej vždy miloval, tak jsem neměl možnost začít v lepších klubech. Pro mě to bylo vždy na bázi lásky, věnuji se mu s radostí. Vyšší soutěže mě také lákaly a vyzkoušel jsem si krajský přebor, po něm jsem dostal nabídku i do Rakouska, což beru jako dobrou zkušenost, ale dojíždění a další náležitosti pro mě nebyly. Uvidíme, co mi ještě fotbal připraví. Nicméně si myslím, že by bylo hezké zakončit mé snažení zpátky ve Vícově.“

* Váš jmenovec Radek Štěpánek je bývalým vynikajícím tenistou. Zažil jste s tím nějakou vtipnou situaci?

„Ze začátku si řada lidí myslela, že dorazí právě jmenovec, a pak se trošku divili (smích). Je pravdou, že právě v tenisovém prostředí je to trošku rarita, že se to takhle sešlo, v průběhu let už nás však dokáží rozeznat i podle našich svěřenců, takže teď už se nějaké překvapení nekonají. Myslím si ale, že kromě toho jména ale máme více společného. Je také zapáleným sportovcem a velkým profesionálem, který navíc vždy ukazoval, že se dokáže být jako lev a chovám k němu velký respekt.“

* Jaký máte spolu vztah?

„Už se nějaký pátek známe a vždy jej rád vidím. Je to opravdu skvělý člověk. Vždycky spolu řešíme především pracovní záležitosti. Měli jsme i nějaké tréninky, kde si proti sobě zahráli naši svěřenci s těmi jeho. Vztah je na profesionální úrovni a dokážeme si z našich rozhovorů každý něco vzít.“

 

RADEK ŠTĚPÁNEK

 

* narodil se 8. března 1989 v Boskovicích

* pochází z Vícova, žije v Prostějově

* od dětství se věnoval sportu

* v mládežnických kategoriích se věnoval atletice, kde patřil mezi české reprezentanty

* vystudoval obor Tělesná výchova a sport na Univerzitě Palackého v Olomouci

* už během studií se stal kondičním trenérem v TK Agrofert Prostějov

* v současnosti připravuje čtveřici nadějí Jiří Lehečka, Vít Kopřiva, Sára Bejlek a Jakub Menšík

* sám nastupuje v amatérské tenisové lize

* mimo tenisu se věnuje také kondiční přípravě fotbalistů nebo lukostřelců

* je ženatý a s partnerkou Michaelou očekávají narození potomka

zajímavost: aktivně hraje fotbal a nastupuje v I.B třídě Olomouckého KFS za Klenovice na Hané

 

Druhý díl exkluzivního rozhovoru najdete v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vychází v pondělí 13. prosince