Stále teprve sedmnáctiletý student Střední odborné školy podnikání a obchodu v Prostějově Radovan Štec (na snímku) má za sebou opravdu vydařený rok. Na mistrovství světa juniorů v dráhové cyklistice se v Egyptě blýskl neuvěřitelným počinem. Titul získal v omniu, k tomu přidal dvě stříbrné medaile v madisonu a bodovacím závodě. Na vyhlášení ankety krále cyklistiky navíc slavil hned dvě prvenství v kategorii junior a dráhař roku. Je tak typickým příkladem, jak se daří skloubit vrcholový sport a kvalitní studium. Nejen toto téma bylo předmětem našeho exkluzivního interview.

* Máte za sebou neuvěřitelně vydařený rok. Jak se za ním ohlížíte?

„Byl to celkově opravdu bohatý rok. (úsměv) Ať už co se týče závodění, tak i cestování s ním spojeným. Na začátku sezóny se mi upřímně příliš nedařilo, ale pořád tam byla vyhlídka mistrovství světa a Evropy na dráze, kam směřovala celá příprava. A tam to tedy opravdu vyšlo a všechno se sešlo přesně tak, jak mělo. A na závodní dny právě na mistrovství světa bylo všechno zcela perfektní a bylo to něco neuvěřitelného. Celkově to byl nakonec opravdu úžasný rok.“

* V Egyptě jste se stal juniorským mistrem světa, k tomu jste také přidal i dvě stříbra. Jak na celé mistroství vzpomínáte a mohl byste se se čtenáři podělit o nějaký silný zážitek?

„Mně se nejvíc vybavuje město Káhira bezprostředně po příjezdu. Neuvěřitelně velké místo, nejvíce mě překvapila jejich infrastruktura. Čtyřproudové cesty, ze kterých si místní udělali šestiproudové, provoz tam je těžko představitelný. Hlavně místní to moc neřeší, co chvíli tam byla nějaká menší nehoda. Všude dotlučená auta, kusy plechu. U nás se náhodou škrábne zrcátko a už se to řeší, tam to je každému tak nějak jedno. To mě asi nejvíc zaujalo vedle závodění.“ 

* Říká se, že obhajoba je daleko náročnější, ta vás ještě v letošním roce čeká. Je to hlavní cíl pro letošní sezónu?

„To máte pravdu, že obhajoba je daleko náročnější. Obzvláště teď, když jsem letos byl ‚prvoročákem‘. Doteď o mně další jezdci příliš nevěděli, nyní už mě bude každý znát a bude vědět, čeho jsem schopen, takže si na mě dají určitě větší pozor. Bude tak daleko těžší soupeře překvapit. Tím, že kombinuji dráhovou cyklistiku se silniční, tak bych se rád zaměřil na silniční v tomhle roce. Obhajobu si ale určitě nechci nechat ujít, i když vím, že bude těžké vše skloubit dohromady.“

* Nedávno proběhlo vyhlášení ankety Král cyklistiky, kde jste bral hned dvě prvenství. Jak vysoko stavíte tyto úspěchy?

„Já jsem upřímně tušil, že juniory bych mohl ovládnout po tom úspěchu, ale k tomu se mi podařilo stát se i nejlepším dráhařem, což je něco neuvěřitelného. Jsem za to opravdu rád. Není to hlavní cíl, proč cyklistiku dělám, ale to, že člověk dostane nominaci a následně i vyhraje v takové anketě, má pro mě velký význam. Beru to jako ocenění za dřinu a bojovnost.“

* S oceněním i medailemi určitě přichází motivace do další práce. Nepociťujete však i daleko větší tlak?

„Tlak je určitě větší ze všech stran. Samozřejmě to vnímám, ale snažím se tím nezabývat a myslet neustále na své výkony. Obzvláště na závodech se dokážu soustředit jen na svůj výkon, k čemuž mi hodně pomohla i moje škola a předměty, které probíráme. S čistou hlavou a stoprocentní koncentrací se jede opravdu lépe.“

* Kromě závodění se věnujete také studiu na SOŠPU se zaměřením sportovní marketing. Takže byste chtěl i po ukončení kariéry zůstat u sportu?

„Já jsem opravdu rád, že jsem na tomto oboru, protože mi každým dnem přijde stále více, že je to obor ušitý mně na míru. I z toho důvodu, že sport mám rád všeobecně. A předměty, které tam máme, tak mi hodně pomohly a pomáhají, využívám je v praxi. Například psychologie sportu, kde je zajímavé si poznatky vyzkoušet sám na sobě a naučit se pracovat sám se sebou. Kdyby tak náhodou kolo nevyšlo a něco se přihodilo, tak bych určitě rád pokračoval ve studiích a věnoval se těmto oborům i do budoucna.“

* Jak důležité je pro vás osobně vzdělání?

„Beru to opravdu vážně a myslím si, že je to důležitá součást života, která člověka připraví do aktivních let. V první řadě chci tak nyní hlavně odmaturovat. (úsměv) Nemyslím si ani, že je důležité, jakou školu člověk vystuduje, ale co si z ní dokáže odnést a následně využít. Spíš tedy kladu důraz na to, abych si získané vědomosti dokázal hned vyzkoušet v praxi.“

* Co všechno jste tak už třeba v praxi použil kromě psychologie?

„Snažím se třeba si z velké části shánět sponzory sám. Díky tomu, že máme i ekonomii, tak se to dá zvládat, dokážu se v tom orientovat. Hlavně když to člověk řeší hned v praxi, tak mu to utkví v paměti, už na to nezapomene. Kromě těch ekonomických stránek se na sport snažím dívat i z dlouhodobé perspektivy, abych pak měl přehled a mohl fungovat na sportovním poli i po kariéře.“

* Jak náročné je to skloubit s vrcholovým sportem? A je vůbec čas na něco jiného?

„Není to vždycky jednoduché, ale když člověk chce, tak všechno jde. Často to ale u mě vypadá tak, že je to jen škola a tréninky. Případně závody a po závodech dodělání restů. Je tam ale řada skvělých pedagogů, kteří mě sledují a fandí mi, takže vztahy tam jsou opravdu skvělé, snaží se mi vyjít vstříc. Někdy si třeba voláme večer, kdy se se mnou učí, dovysvětlí probíranou látku, taky mi nechají dopsat nějakou písemku. Za to jsem vážně rád, že to takto klape a musím jim velmi poděkovat.“

* Jste spíše pilným studentem, který se rád vzdělává, nebo to berete jako povinnost?

„Mám to upřímně tak padesát na padesát. Je to ale samozřejmě hlavně kvůli tomu, že jsou předměty, které mě baví více. Kolikrát se na ně i těším, až si konečně po náročném tréninku sednu a vrhnu se na studium. U některých je to pak zase spíše z povinnosti, že zkrátka musím, ale to si myslím, že mám stejně jako každý student, protože každého člověka baví a zajímá něco jiného, další věci bere jako takové nutné zlo.“

 

Speciální příloha KAM ZA VZDĚLÁNÍM vyšla jako součást tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku z pondělí 14. února, a k dispozici je v redakci