V životě lidském jsou chvíle, kdy se člověk nestačí divit, zda je to možné. Mužům se to většinou stává v době, kdy do jejich poklidného života vtrhnou ženy se svými „neotřelými“ nápady, logikou a myšlenkami, ale o tom teď vážně mluvit nechci.

Chci mluvit o zákonech geniální EU a potažmo o našich geniálních zákonech, a to s tím, že slovo „geniální“ myslím zcela ironicky. Narazil jsem na problematiku ČSN, tedy státních norem, kdy mám něco podle normy dělat, leč protože jsem široká veřejnost, k normě se prostě nedostanu. Zdá-li se vám to podivné, tak si přečtěte následující řádky, které publikoval odborný tisk.

Nezaslouženě trochu mimo hlavní zájem zůstala poměrně výrazná změna, kterou schválili poslanci. Zpozornět by měli hlavně všichni projektanti, architekti a lidé plánující výstavbu. Novela zákona o technických požadavcích na výrobky (Zákon č. 526/2020 Sb.) umožní bezplatný on-line přístup k technickým normám pro všechny, kteří se jimi ze zákona musí řídit. Za takzvaný sponzorovaný přístup budou České agentuře pro standardizaci nově platit ministerstva nebo úřady. Novelu však ještě musí schválit také senátoři. Jde zcela jistě o krok správným směrem. Stávající systém byl totiž dost nelogický. Projektant či výrobce jakéhokoliv výrobku podléhajícího technickým normám až dosud musel nejprve zaplatit, aby zjistil, co všechno vůbec musí splnit. Technické normy totiž podle evropských a mezinárodních pravidel podléhají autorským právům a nemohou tak údajně být dostupné zdarma plošně. Co na tom, že to odporuje českému ústavnímu pořádku...

Nesmyslnost této argumentace se ještě více zvýrazní, pokud technické normy zaměníme za jiná závazná pravidla. Co třeba silniční zákon? Ten stanovuje, jak se mají účastníci silničního provozu chovat. Je proto logické, že je dostupný všem a každý do něj může kdykoliv nahlédnout. Nehledě na to, že prověření jeho znalosti je jednou ze zásadních podmínek pro získání řidičského oprávnění. Jenže pokud by byl systém stejný jako u technických norem, musel by nejprve zájemce o řízení zaplatit za nahlédnutí do tohoto zákona. Stejně tak by se dal zavést poplatek za přístup k trestnímu zákonu, občanskému zákoníku či další legislativě. Každý zákon a předpis má svého autora, který by se také mohl začít hlásit o svá práva. Pokud stát nařizuje, že se mají lidé něčím řídit, nemůže zároveň zveřejnění těchto podmínek zpoplatnit!

Schválená novela nyní našla způsob, kterým se dá problematika placených technických norem vyřešit. České agentuře pro standardizaci budou platit paušální poplatek ty úřady a ministerstva, které mají danou normu ve své působnosti. Lidé, kteří si technickou normu budou potřebovat nastudovat, už nic platit nebudou. Jen se nemůžu zbavit pocitu, že to zase dopadlo jako vždy. Že se vlk nažral a koza zůstala celá.

Autorem předchozích řádků je RNDr. Evžen Korec, CSc., Generální ředitel a předseda představenstva Ekospol a. s. a tak nějak mi mluví z duše. Já se chtěl popasovat s normou ČSN EN ISO 50001:2019 týkající se mimo jiné energetického managementu. Mám možnost ji zakoupit za 600 Kč, což při využití jednou za rok mi připadá jako zbytečná investice, nebo si stáhnout náhled sice zadarmo, ale je v něm pouhých dvacet stran a v nich je především obsah celé normy. Inu jsem před dilematem a musím tedy velmi významně pozvednout obočí nad evropskou a tím pádem i místní legislativou, jelikož mi připadá logické nastudovat si to, podle čeho se mám řídit zdarma. Někdo tak logicky ovšem nemyslí a tak jsem jen v němém úžasu. Vlastně se už nad tím musím jen smát a ptát se oním populárním latinským ‚Cui bono‘?

Chci věřit, že se tedy k normám na základě novely zákona mohou dostat teď alespoň odborníci. No a já jako laik jim budu alespoň fandit, ať mohou v klidu dělat svou práci.