Jindy tichá ves Lhota u Konice se uplynulou sobotu proměnila k nepoznání. Obcí směřovalo jedno auto za druhým, hlavně však spousty přívěsů s koňmi. Důvod? Stačilo zajít kousek dál a bylo to jasné, to se místní i přespolní jezdci šikovali k Hubertově jízdě, uctění patrona (nejen) myslivců a oficiálnímu zakončení jezdecké sezóny. Místní stáj Arka je přitom v této tradici už opravdu zkušená, letošní ročník se mohl pochlubit číslem 29. A skoro se mu vyrovnal i počet koní – těch se nakonec prohánělo po jezdecké dráze osmadvacet.

 

Hodně z nich přitom zdejší terény a podnebí dobře zná. „Našich koní je jedenáct a cizích je sedmnáct. Ustájených máme ve stáji třináct, ale dva se neúčastní, to už jsou důchodci. Máme osmadvacetiletého koně, který má zdravé nohy, ale už by to neudýchal. A třiadvacetiletou kobylku, ta kdyby měla jeho nohy a on její plíce,“ poznamenala majitelka stáje Jana Mikešová. Ta se s vervou pustila nejen do pořádání, ale také do moderování celé akce. Jezdce i koně postupně představovala a pak je i povzbuzovala do dalšího programu.

Ten sestával ze tří částí. První, představovací, probíhala v ohradě vedle stájí. Po úvodním slovu a rozehřátí na koně s jezdci čekaly dvě překážky: balíky slámy a takzvaná podkova. „Tu jsme chystali nějaký ten rok,“ podotkla Jana Mikešová. Ne všichni jezdci si na ni troufli. Následně však zamířili na Hubertovu jízdu, do okolí. „Rozdělené je to na dvě části. Lepší jezdci a koně v lepší kondici jedou delší vyjížďku, kde se cválá více, jsou tam terénní nerovnosti. Starší koně nebo děti a jezdci začátečníci jedou vyjížďku kratší,“ poznamenala. Na trať se vydaly i menší děti. Po příjezdu zpět pak zájemce čekaly soutěže, překážky, dovednostní disciplíny.

Kromě aktivních účastníků dorazily i desítky diváků. Někteří z místních, hlavně však příbuzní a přátelé jezdců. „Máme zde dvojčata,“ poznamenala žena, která se představila jako Dana Lukavská. Hubertovu jízdu zná dobře. „Už jsme zde ale dlouho nebyli, protože jsme neměli koně. Teď už ho rok zase máme. Rádi jsme se sem vrátili, je zde fajn,“ říká s úsměvem.

 Pro dobré pocity bylo i letos hodně důvodů. Kromě pohledu na nádherná zvířata a dovednosti jezdců taky počasí. A v neposlední řadě bohaté občerstvení. Je libo kávu, čaj, limonádu? Nebo domácí dezerty? Stačí říct. Hubertova jízda zkrátka nabídla potravu nejen pro oči.